Jméno pro našeho Adámka jsem nakonec „musela“ vybrat sama. Bylo to tak, že náš starší syn si moc přál brášku Davídka, takže jsme to doma nijak neřešili, prostě kluk bude Davídek. Jenže osud nám do cesty nakladl víc překážek, než by kdo z nás chtěl. Pro nefunkčnost placenty a pupečníku jsem byla přijata na odd.rizikového oddělení, kde mi dali na rozmyšlenou, zda miminko nosit a vědět, že zemře uvnitř a já ho budu muset porodit mrtvé a nebo těhotenství ukončit císařským řezem, ale s tím faktem, že nikdo neví, co bude dál, protože mimi je moooc malé (odhadovaná váha kolem 400g), byť to byl 28.tt. Nakonec jsem se rozhodla to risnkout a dohodli jsme se s lékařem, že se těhotenství ukončí – tohle rozhodování nikomu nepřeju. Jméno jsem vybírala na poslední chvíli a to tak, že mi sestra při přípravě na sál „hodila “ papíry a ať vše vyplním a v tu chvíli jsem nevěděla a vzhledem k situaci, jsem se tak nějak podvědomě rozhodla pro jméno Adam, protože jsem si řekla, abychom Davídka mohli mít někdy déle, kdyby se to nepovedlo. Až někdy později jsem zjistila, že David znamená bojovník a bylo by to správné jméno. Adámek ale o místo na tomhle světě bojoval spolu s výborným týmem lékařů a sestřiček, které ho opečovávaly a místo si VYBOJOVAL a zítra slaví své druhé narozeniny a je naprosto zdravý, krásný šikovný kluk, který je sice ještě pořád droboučký (přeci jen neměl ani půl kila, když na svět přišel) a má ještě jisté rezervy, které musí dohnat, ale dělá nám všem radost a s bráškou jsou parťáci.
