Bylo to vždy po dohodě s manželem. A úplně jednoduše, v ruce kalendář a péro. Také vzpomínky na všechny protivné spolužáky, zvědavou sousedku a bývalé lásky. Poprvé těhotná jsem byla ješte v minulém století, jména teda musela být dvě. Jednou přišel manžel domů a říká “ Už jsem ho vybral! Ale zapoměl jsem ho.“ Asi za týden ho objevil po druhé. Anetka se líbila i mi. Kluka jsme měli Kubíka. Druhé dítě jsem porodila na začátku svobody. Kubíka jsem už nechtěla. Narodil se Daniel a holka by byla Denisa. Stejné jména měli děti mých kamarádek a dost nás to ovlivnilo. Třetí a určitě poslední těhotenství bylo před 2 roky. Na ultrazvuku v 5. týdnu jsem se dozvěděla, že to budou dvojčata. Moc jsme si přáli páreček. Už docela brzo jsem se dovzvěděla, že to budou holky. Každý jsme si vybrali jedno. Já manželovi to jeho odsouhlasila hned. Opačně to nevyšlo. Nic se mu nelíbilo a chvilku to trvalo. Nakonec byla schválena Katuška.
Myslím si, že každé jméno je pěkné.
