Vždycky jsme si myslela, že svým dětem dáme jména po sobě – Jitka nebo David, ale realita byla úplně jiná.
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, první co jsem udělala, tak jsem se moc zaradovala. Pak jsem hned sáhla po kalendáři a začala vybírat jména.
Manžel seděl kousíček ode mě a každé jméno komentoval: „To a to jméno je sice hezké, ale nemůžeme ho dát, snadno se zkomolí – např. Anně a pak se říká Anča nebo Marii Mářa.“ Od krásných starších jmen jsme proto upustili.
Pořád se rýpal v nose…
Jenže manžel měl výhrady i k ostatním jménům. „Víš, tohle jméno nemůžeme dát, tak se jmenovala jedna holka ze školky a ta nás všechny bila,… to další taky nemůžeme dát, protože tak se jmenoval jeden kluk z ulice a ten se neustále rýpal v nose…“
A tak jsme nad kalendářem strávili pěknou fůru času, až jsme si řekli, že to takhle nejde.
Manžel řekl: „Víš co, já vyberu jméno pro kluka a ty zase pro holku.‘‘ Souhlasila jsem.
Mám to!…
Manžel se na druhý den libě usmíval a pod nosem si broukal, že už jméno pro kloučka má…
Vybral jméno Adámek. Termín porodu jsem měla stanovený na 24. prosince 2007 a to má svátek Adam. Takže chtěl kulišácky sfouknout narozeniny i svátek v jeden den.
Mně se to moc nezamlouvalo, ale když jsme se tak dohodli, nechtěla jsem mu do toho mluvit.
Nelinka bude kluk…
Po celé těhotenství jsem si přála, aby se nám narodila holčička, aby nemusela slavit narozeniny a svátek v jeden den. Jméno pro holčičku jsem vybrala Nelinka, protože takové jméno v rodině nemáme. A Nela slaví svátek v únoru.
Těsně před koncem těhotenství mi dělali ultrazvuk a bylo jasné, že je v bříšku kluk. Radost byla tak jak tak, ale obavy z toho, že ty narozeniny a svátek bude mít klouček v jeden den, mě neopouštěly.
Nespěchej, prosím…
Jednoho večera jsem byla sama doma, seděla jsem v křesle a domlouvala se s maličkým přes bříško, aby si to své narození tedy alespoň posunul. Připadala jsem si jako Nastěnka v Mrazíkovi, když prosila Jitřenku, aby se opozdila. Drobeček mě určitě slyšel, protože se narodil o deset dní později, tedy až 4. ledna 2008.
Těším se na Davídka…
Tak jsem si oddechla a řekla jsem si, že snad, až budeme čekat druhé miminko, tak už to bude ta holčička a budu „na koni‘‘ já.
Uplynul necelý rok od narození Adámka a zjistili jsme, že čekáme druhé miminko. Na ultrazvuku v 21. týdnu nám potvrdili opět kluka, termín porodu 4. září 2009.
Měl dostat jméno Valibuk…
Byla jsem zvědavá, jak tatínek zaperlí tentokrát, ale ujistil mě, že druhé jméno vybere tak, aby to nebyl den svátkový a narozeninový zároveň. Ono by to ani nešlo, protože 4. září má svátek Jindřiška.
Nakonec se rozhodl, že to bude Davídek – po tatínkovi. Už nechtěl riskovat, že se s drobečkem v bříšku zase domluvím, aby si příchod na svět o několik dní protáhl…
Davídek se narodil nakonec o 13-náct dní pozdí později – 17.září 2009. Jméno jsme mu ale měli dát Valibuk, protože jeho míry byli velikánské…4,85kg a 55cm…
Když už bylo po porodu, tak jsem stále nechápala, jak jsem takového velkého kloučka dokázala vytlačit 🙂
Jitka 🙂
