Těhulka Tereza: Koronavirus
Jmenuji se Tereza, je mi 31 let. V létě jsem se vdala za skvělého muže, který chtěl dítě o něco více a o něco dříve než já :-). Mojí vášní je cestování a lezení po horách. Procestovala jsem půlku světa, žila v Kanadě i v Praze a usídlila se v Podbeskydí. Na dítě jsem se necítila nikdy připravena a nejsem jedna z těch žen, které to berou jako náplň svého života. Třeba mi to mlíko na mozku změní :-). Teď mi zbývá pár měsíců se na novou roli připravit.
Zdroj: Fotoprome.cz
Týden začíná docela normálně. Před sebou zase hodně práce, kterou jsem možná trošičku ten minulý zanedbala, ale nic, co bych nezvládla tento týden dohnat. Přemýšlím, že si zajdu večer zase na “normální” power jógu, potřebuju se trochu protáhnout a těším se na naši středeční posunutou oslavu výročí v Cataleya… JENŽE! Tomášovi volá docela milá paní z krajské hygieny. Od sobotního večera víme (teda jen Tomík, protože mi nevolal, abych zbytečně nehysterčila), že na svatbě číslo 3 byl nakažený DJ koronou a že díky blbé klimatizaci se nakazil docela velký počet účastníků.
No, takže se paní konečně dovolá i nám, respektive jemu, protože na mě ani nemají číslo, a přes naši nelibost na nás uvalí karanténu. Jsme přesvědčeni, že žádnou koronu nemáme, ale pravidla naší vlády jsou holt pravidla. Je pondělí a na test nás je schopná do Třince objednat nejdříve ve středu, s tím, že kdybychom byli negativní, jako že budeme!, tak v pátek bychom museli jít znovu na výstupní. Nemáme potřebu, aby se nám museli vrtat v nose dvakrát, takže se domluvíme, že půjdeme na páteční testy a pak zase budeme volní. Stejně máme hodně práce a málo času na sebe, tak to aspoň vše doženeme a užijeme se. Pravděpodobně jsme asi jedni z mála manželů, kteří společné domácí vězení brali prakticky jako výhru.
Makáme takřka od rána do večera. Oba jsme rádi, že nám práce jde od ruky a že napravujeme odložené resty. Ve středu jsem se odtrhla od počítače už v šest a šla si zacvičit online lekci jógy – OMG, jak mi tohle dělá dobře. A pak si dala vanu a pak začala kýchat. Není se čemu divit, Tomík kýchal, tak jsem začala též. Kýchám vlastně pořád a taky mám furt ucpaný nos, normálka.
Ve čtvrtek jsem zvládla online poradu a spustila se mi rýma. Klasika. Tomík už byl totálně ok, žádné smrkání, tak se o mě krásně staral. Chystal mi snídani (až k počítači) a vařil mi čajíčky, ať jsem do pátku ok, protože v sobotu už přece máme další program! Jsem obecně více unavená, ale jsem těhotná, takže to je normální, ne?! A bolí mě hlavička. Po poradě se svou kamarádkou gynekoložkou si dávám Paralen a šlofíka. Poté jsem skoro jako nový člověk.
Na testy vyrážíme hned na ráno, abychom do večera měli výsledky. Sestřičky jsou příjemné, i když jsme nejprve dostali zdupa, že jsme přišli pěšky (od parkoviště) a nepřijeli autem až ke stanu. Asi by si Třinecká nemocnice měla aktualizovat informace, protože jsme to googlili a na webu mají odběry stále ve druhém patře hlavní budovy. Tyčinka v nose byla nepříjemná a odběr na můj vkus delší než Tomův. Pak jsme se dozvěděla, že za to může moje křivá nosní přepážka. Ha! třeba může i za mnou konstantní rýmu a neustále ucpaný nos. A teď už budeme jenom vyhlížet smsku, která snad přijde mezi 16. – 19. hodinou.
Je 7 a furt nic! Už nervím. 19:15 přijde zpráva: “Dobry den, na zaklade vysledku testu na COVID-19 ze dne 28.08.2020 Vas zadame dodrzovat podminky izolace (tedy neopoustet bydliste) a vyckat tel. hovor pracovnika KHS.” A je to v prrrr… Debilní Kokotavirus. Pardon za tu sprostou zkomoleninu, ale vymyslela ji moje 82letá babička, takže ji musím používat ;). Zítra teda žádná svatba číslo 4 🙁 a dalších 14 dní doma na řiti! No, třeba konečně uklidíme tu garáž a skříň. A třeba už konečně začnu uvažovat o nějaké té výbavě pro Trevora. Anebo taky ne, to má ještě čas. Konečně zkouknem toho Marvela!
Zdroj: Profimedia.cz
