Těhulka LIVE! Veronika (23): Přírodňačky a Přístrojařky

Teď ale hezky od začátku. Vždycky jsem kolem sebe viděla tři typy žen podle jejich přístupu k porodu. První z nich jsou Prázdné nádoby. Skupina, do které jsem nikdy nepatřila. Jsou to ženy, které z nějakého důvodu nechtějí o porodu (a často ani o těhotenství) nic vědět. Nečtou. Neinformují se. Netuší, kdy je čeká prvotrimestrální screening ani co znamená zkratka CS v těhotenské průkazce. Zásadně nenavštěvují předporodní kurzy. Žijí heslem „lepší je nevědět“ a nechávají vše na doktorech. Z Prázdných nádob se pak díky tomuto přístupu často (a obvykle to není jejich vědomá volba) stává zvláštní druh Přístrojařek – Pacientky. Ženy, které v porodnici nemají žádné vlastní požadavky. Které se absolutně podřídí doporučení lékaře. Často pak rodí nadrogované, nastřihnuté a v atmosféře, kterou by třetí skupina (Přírodňačky) absolutně odsoudila. Zážitek z takového porodu nemusí být nutně negativní. Na základě referencí svých kamarádek – Prázdných nádob – jsem ale nabyla dojmu, že tato skupina je nejčastěji ohrožena tím, že si z porodu odnese traumatický zážitek. Například když žena vůbec netuší, co je nebo že jí někdo udělá klystýr, a najednou jí porodní asistentka nebo sestra strčí hadici do konečníku, vyděsí se, začne se stydět. A pak se stáhne (což může mít negativní vliv i na průběh porodu). Nebo když rodičku doktor nešetrně nastřihne a pak ji bez umrtvení šije s tím, že „když jste vydržela porod, tak tohle už snad nic není, maminko. Tak se mi necukejte nebo to budete mít křivě. Chacha.“ Nechají si to líbit, protože netuší, že to může být jinak. Jenže podobná nevědomost mi nikdy nehrozila. Já se ptám. Chci vědět, do čeho jdu. Co můžu čekat.

Přístrojařky na rozdíl od Prázdných nádob bývají informované. Ví, co je může potkat a dokonce si samy rády naordinují epidurál (aby to nebolelo), klystýr (aby neznečistily miminko a nebyl na sále „trapas“), nástřih (aby to všechno líp srostlo a nenatrhly se až ke konečníku). Moc nepřemýšlejí o atmosféře na sále („stejně budu omámená, tak hlavně ať je to rychle za mnou“). Nechtějí se s personálem moc hádat, takže se do značné míry přizpůsobí zvyklostem porodnice. Zároveň si ale jsou vědomy, do čeho jdou, a různé procedury je tak nepřekvapí. Radikální Přístrojařky si vyběhají císařský řez (nejlépe v celkové anestezii). Moje kamarádky Přístrojařky obvykle žádné větší trauma z porodu nemají. „Není to procházka růžovým sadem. Ale výsledek stojí za to,“ slýchám od nich nejčastěji. I já byla na začátku těhotenství čistokrevná Přístrojařka. „Dejte mi drogy, ať to nebolí. Dejte mi drogy, ať je to rychlé. A jinak si se mnou dělejte, co chcete,“ to jsem já ještě před osmi měsíci.

Jenže jsem se změnila. Těhotenství mě změnilo. Informace o různých porodech mě změnily. I má doktorka Eva – byť se to zdá zvláštní, protože lékaři obvykle mají rádi Přístrojařky a podporují je v jejich postoji – mě změnila. Kurz hypnoporodu mi pomohl ty změny (které už ale v mém nitru proběhly předtím) identifikovat a pojmenovat.

Když jsem dostala nabídku zúčastnit se kurzu, byla jsem trochu zdrženlivá. Přestože už jsem sama opustila / začala zpochybňovat některé metody, se kterými by Přístrojařky neměly problém (například jsem s podporou doktorky Evy začala bojovat proti nástřihu hráze cvičením s balonkem Epi-no a hodně jsme si v ordinaci povídaly o použití klystýru, bondingu nebo četnosti monitorování miminka při porodu), „hypnoporod“ mi už podle názvu zaváněl na mě příliš velkou alternativou. O účasti na kurzu jsme ale s Tomem nepřemýšleli dlouho. Přesvědčila nás zvědavost a taky doktorka Eva, která pomáhala rodit pacientce, co podobný kurz absolvovala. Takže jsme šli. A nelitujeme.

Nestala jsem se Přírodňačkou. Aspoň ne v tom radikálním významu, jak to vnímám já: ženy, které rodí doma, nikdy by si nevzaly žádnou chemii, neholí se, odmítají klystýr, odmítají ultrazvuk a správný bonding má být podle nich tak dlouhý, dokud se miminko nepřisaje – i kdyby to mělo trvat třeba 16 hodin. Ale už se nepovažuji ani za Přístrojařku. Porod jsem přestala vnímat jako lékařský zákrok. Mám pocit, že to může být velmi intimní a přirozený zážitek, který z nás vytvoří rodinu. A myslím, že jej můžu prožít krásný i v porodnici – s lidmi, kterým věřím. S Tomem. S doktorkou Evou. A s Anitkou, která si bude muset najít cestu z mého těla.

Kurz hypnoporodu byl vlastně takovou terapeutickou skupinou volně prokládanou relaxacemi, radami, příběhy, vizualizacemi a názornými ukázkami hezkých porodů. Nesouhlasím s úplně každým slovem a názorem, který na kurzu zazněl. Ale rozhodně mi pomohl najít ještě větší důvěru v mé vlastní tělo. Uvědomila jsem si sílu svojí mysli, kterou se pokusím u samotného porodu využít. A taky jsem pochopila obrovskou roli Toma při porodu. Nezavrhla jsem nealternativní cesty – klystýr si pravděpodobně nechám udělat. Epidurál sice pořád zvažuji, už ale daleko pečlivěji a moje „rozhodně ano“ se změnilo na „možná, uvidíme podle situace“. Taky jsem víc začala přemýšlet o atmosféře na porodním sále (klid a přítmí musí být pro rodící ženu přece mnohem příjemnější než ostré světlo a neustálé vyšetřování).

A kde teď tedy v tom mém rozdělení žen jsem? Vystoupila jsem z přístrojové škatulky a nechávám si otevřené různé dveře. Uvidím, co se bude dít. Co budu cítit a prožívat. Nechám se vést svým tělem. Nechám si poradit Evou. Prodiskutuji různé nové situace s Tomem. Pomůžou mi hypnoporodní techniky? Po porodu dám vědět. Už teď ale můžu říct, že tento víkend stál rozhodně za to.

Tak zatial. Vaše (bývalá Přístrojařka) V.

Zprávy z ordinace CMC: Proč se těhotným dělají testy na syfilis

Veronika i miminko se těší dobrému zdraví. Malý člověk v břiše už má přes dvě kila a pomalu ale jistě se chystá na svět. Co se týká zdravotní péče, na konci těhotenství se toho neděje mnoho. Růst miminka se kontroluje v pravidelných intervalech ultrazvukem a lékař musí udělat ještě některá laboratorní vyšetření. Zkontroluje se, zda má maminka dostatek železa, znovu se ověřuje, zda ženino tělo nevytváří protilátky, které by škodily plodu, což by se u Veroniky teoreticky mohlo stát, její miminko může mít jiný Rh faktor než Veronika a provádějí se také druhé testy na syfilis.

„Neléčená syfilis může ovlivnit průběh gravidity. Čím časnějším stadium gravidity v době nákazy syfilis, tím horší je vliv na graviditu. Syfilis může být příčinou potratů, předčasného porodu mrtvého dítěte, předčasných porodů a příčinou vrozené syfilis. Míra postižení plodu závisí na infekčnosti matky a množství spirochet v krvi,“ komentuje problematiku specialistka na pohlavní choroby z Canadian Medical Care Daniela Vaňousová. Bohužel, i přes to, že se dělá v České republice poměrně pečlivé testování, se u nás ročně narodí zhruba tři až pět dětí nakažených syfilitidou, což je sice poměrně nízké číslo, ale to nic nemění na tom, že děti s touto diagnózou se hned od narození musí potýkat se zdravotními problémy, které mohou v krajním případě způsobit ohluchnutí, oslepnutí nebo mentální retardaci.

Veronika právě prožila 37. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Chcete dostávat každý týden obrázek zobrazující přesně váš týden těhotenství s podrobným popisem, jak se vaše miminko vyvíjí? A k tomu spousty praktických informací souvisejících s aktuálním týdnem vašeho těhotenství? Je to jednoduché. Zaregistrujte se zde a je to. Každý týden vám ve schránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru vašemu týdnu gravidity!

Naše těhulka LIVE! Veronika užívá Femibion. Přečtěte si více o kyselině listové.