Těhulka LIVE! Veronika (12): Když se buňky množí…

Rozhodně jsem to nechtěla řešit. Ne teď, když jsem těhotná. Ještě pořád mám v živé paměti, když jedno znaménko řezali Tomovi. Tenkrát jsme chodili na gympl (byli jsme spolužáci) a Tom se chtěl ulít z nějakého předmětu. Klasika. Obvoďačka už jeho smyšlené nemoci prokoukla, takže musel vymyslet nový plán. Na hrudníku si našel malé znaménko a zkusil štěstí na kožním. Svých pár hodin mimo školu vykoupil celkem draze: doteď mu je připomíná osmicentimetrová vystouplá jizva. A taky nepříjemný zážitek, který mi čas od času vypráví. A nezapomněl jej připomenout, ani když viděl tu mou obludu za uchem: „Mně vyloupl doktor znaménko, jako když vykrajuješ nějaký kaz z jablka. Takovým zvláštním ostrým skalpelem.“ Brrr. Z mého obličeje nikdo nic vykrajovat nebude. A basta.

Pár dní tomto pevném rozhodnutí jsem trochu znejistěla. Tom totiž začal naléhat, abych si tu hnědou bobuli nechala někde vyšetřit. „Dobře, zkonzultuji to s lékařem,“ souhlasila jsem nakonec neochotně. Znaménko jsem ukázala při jedné těhotenské prohlídce doktorce Evě. Myslela jsem, že tím to končí. Nikdo mě snad pod nůž hnát nebude, když jsem v jiném stavu. No ne? To jsem se ale šeredně spletla. Doktorka mi doporučila návštěvu dermatologa. A když na klinice viděli, jak se vykrucuji, rovnou mi zařídili vyšetření u nich. „Kdykoliv přijďte, dermatoložka se jen podívá a rozhodne, co dál.“ Nabídka se zkrátka nedala odmítnout. Navíc jsem přeci jen začala mít ze své nové ozdoby obličeje nepříjemný pocit.

Dermatoložka prohlédla znaménko a hned mě objednala na operaci na plastickou chirurgii. Vlastně to měl být jen takový drobný zákrok, za půl hodiny hotovo. Stejně jsem se bála. Bolesti. Šití. Jizvy. I výsledků histologie. V den zákroku jsem výjimečně jela na kliniku sama. Zatím mě vždy doprovázel Tom – jenže to jsme jezdili za Anitkou. Vyřezávání znaménka (na rozdíl od ultrazvuku) moc párová záležitost není. Doktorka mi vysvětlila každý krok plánovaného zákroku a ujistila mě, že lokální anestezie nebude mít na miminko žádný vliv. „Jen s ní moc nešetřete,“ pomyslela jsem si vystrašeně. Sebejistota v doktorčině hlase mi ale dodala odvahu. Lehla jsem si na stůl. „Teď to trochu štípne.“ Ucítila jsem slabou bolest za uchem. Pak jsem jen ležela a čekala, co bude dál. „Hotovo,“ prohlásila po chvíli doktorka. Chtělo se mi smát. To bylo všechno? Vůbec to nebolelo. Rychle jsem koukla do zrcátka. Za uchem mi vedle sebe nahusto seděly čtyři malé pevné stehy. Paráda. Doktorka mě ještě ujistila, že znaménko nevypadá zhoubně. Výsledky histologie se dozvím při vytahování stehů, i tak mě ale její slova vyhnala poslední zbytky obav z hlavy. Cestou z kliniky jsem zářila. Bylo mi skvěle. Spolu s hnědým kouskem masa jsem na operačním sále nechala i svůj (dnes už vím, že iracionální) strach z řezání znamének.

Tak zatial. Vaše V.

Zprávy z ordinace CMC (4): Balonek Epi-No

Veronika je úplně zdravá a miminko také. V tuto chvíli váží plod zhruba 600 gramů a na ultrazvuku vypadá spíše jako malý dinosaurus než jako malý člověk. Paní doktorka Kašíková tentokrát odebrala Veronice krev, aby zkontrolovala, zda Veroničino tělo nevyrábí protilátky, které by mohly škodit miminku. Stává se to tehdy, když má matka Rh faktor negativní a otec dítěte pozitivní. U prvního těhotenství je riziko relativně malé, ale u druhého miminka už by to mohl být problém. Proto se nastávající mamince hlídají krevní výsledky. Pokud by se objevil nějaký náznak komplikací, musely by se protilátky v krvi sledovat pravidelně a navíc by se kontrolovalo dítě v bříšku ultrazvukem, aby se vyloučilo případné poškození. Pokud bude vše v pořádku, bude mít Veronika podobný test ještě po 30. týdnu těhotenství a po porodu se bude zjišťovat krevní skupina miminka. Kdyby mělo mimčo jiný Rh faktor než maminka, dostala by Veronika injekci, která zastaví nežádoucí imunitní procesy. Tím by se mělo zajistit, že i případné druhé těhotenství proběhne v pořádku.

Po ultrazvuku a odběru krve došlo také na Epi-No balonek slibovaný v minulém díle. Jedná se o gumový nafukovací míček, který si žena zhruba měsíc před porodem pravidelně zavádí do pochvy a postupně ho nafukuje – každý den o kousek víc. Tkáň by se tak měla lépe připravit na zátěž, které bude vystavena během porodu. Gynekoložka MUDr. Eva Kašíková z Canadin Medical Care balonek opatrně doporučuje. Spolehlivá lékařská studie, která by ověřila, že balonek skutečně funguje, totiž zatím neexistuje. „ S problematikou Epi-No balonku jsem se setkala na stáži v Sydney. Profesor Dietz, který se specializuje mimo jiné také na diagnostiku poranění pánevního dna, tam zrovna v té době prováděl výzkum. Jeho cílem bylo zjistit, zda je možné používáním balonku snížit riziko poranění pánevního dna následkem porodu, ale výsledky jsou dost nejednoznačné. Do studie bylo zapojeno v té době pouze 200 žen, a pro kvalitní statistické zhodnocení bylo nutno ve studii ještě pokračovat. Polovina rodiček používala Epi-No, druhá ne a obě skupiny se pak porovnaly. Epi-No skupina na tom byla o trochu lépe, ale rozdíl nebyl velký. Já osobně si ale myslím, že EPI-No jistý přínos mít může. Žena se díky němu naučí lépe ovládat svaly pánevního dna a zvykne si na pocit velkého kulatého předmětu v pochvě, což bývá moment, který některé rodičky dost nepříjemně zaskočí. Takto si žena alespoň trochu vyzkouší, co ji čeká, a i to jí může během porodu pomoct,“ komentuje problematiku Epi-No balonku gynekoložka MUDr. Kašíková.

Veronika právě prožila 26. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Chcete dostávat každý týden obrázek zobrazující přesně váš týden těhotenství s podrobným popisem, jak se vaše miminko vyvíjí? A k tomu spousty praktických informací souvisejících s aktuálním týdnem vašeho těhotenství? Je to jednoduché. Zaregistrujte se zde a je to. Každý týden vám ve schránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru vašemu týdnu gravidity!

Naše těhulka LIVE! Veronika užívá Femibion. Přečtěte si více o kyselině listové.