Těhulka LIVE! Veronika (10): Moje „guilty pleasure“

Ale hezky popořádku. Téměř od začátku těhotenství hledám sport, který by mě dostatečně zpotil, zničil, rozproudil, vyplavil endorfiny, nabil energií. A neublížil Anitce. Hledám psychický doping a fyzickou drezuru. Tak to u mě totiž funguje. Než jsem otěhotněla, nebyl týden, abych se nevysportovala do myšlenkového vakua. Znáte to. Ten stav, kdy únavou nemůžete přemýšlet a ovládne vás podivně uspokojivý pocit míru a štěstí. Nejdřív jsme s Tomem aspoň chodili na squash, ale už ve druhém měsíci mě začal šetřit. Snadná vítězství mě nejdřív bavila. Zvlášť, když vítěz získal masáž a poražený musel umývat celý víkend nádobí. Pak se Tom z knížky o těhotenství (kterou mi sám koupil a pak mi z ní předčítal) dozvěděl, že squash, tenis a podobné sporty bych během tohoto období měla vynechat. Autorka doporučovala plavání, dlouhé procházky a jógu.

Plavání jsem dlouhou dobu zbožňovala. Vlastně to byl v dětství jeden z mých nejoblíbenějších sportů. Ve vodě jsem vydržela hodiny. Podle čínského kalendáře jsem vodní vepř – a v bazénu, rybníku i moři se vážně cítím jako doma. Jenže už pár let se do vody bojím. Nemám strach z vody jako takové, ale z nepříjemných následků, kterým jsem často po návštěvě koupaliště musela zhruba od svých dvaceti čelit. Trpím na záněty močových cest. Mnoho hodin na rande s toaletní mísou, cirkulárka v podbřišku, zimnice, pot. Každé deci urologického čaje, které spolykám, zaplatím slzami. Když projde ledvinami a tlačí se ven, v křeči přísahám, že už se nikdy nenapiju. Raději umřu žízní! Tak vypadá obvyklý průběh toho, když „mě chytne močák“. Proto už nechodím ráda na koupaliště. Zvlášť v zimě. Zvlášť v těhotenství, kdy se nemůžu zdopovat léky na bolest a skučet u doktorky o antibiotika. Plavání nepřicházelo v úvahu.

Na procházky chodím hlavně s mámou a dědovým psem Britou. Jenže k našim na Moravu se podíváme tak jednou za tři týdny. Navíc na našem hodinovém okruhu si sice skvěle pokecáme, ale žádné sportovní výkony rozhodně nepodáváme. S Tomem jsem si párkrát vyšla v Praze. Byla vlezlá zima. Šedivo. Město přikrýval neprodyšný poklop smogu. Pokaždé jsme skončili v hospodě. Tyhle naše výlety mají ke sportu ještě dál než můj běžný den v práci. Ani procházky mě zatím moc neoslovily.

Jógu zbožňuji. Ale ne obyčejnou. Bikram jógu, která se cvičí v místnosti vyhřáté na 42 stupňů. To je moje droga. Poslední zhruba tři roky jsem ten pocit zažívala téměř každý týden: štiplavý pach čpavku a vyplavujících se toxinů. Teplo a mírné mravenčení. Pot, kterým postupně nasákne celý cvičební trikot. Tak v půlce devadesátiminutové lekce výčitky, že jsem vůbec šla. Prázdno v hlavě. A nakonec štěstí. Na lehkých nohou jsem vždycky vyplula ze sálu. A dobrá nálada mě obvykle pár hodin neopouštěla. Když jsem otěhotněla, přečetla jsem si na stránkách studia, že od čtvrtého měsíce těhotenství můžu bikram jógu cvičit dál.

Začala jsem zvažovat: MINUS Teplo není vhodné pro miminko ani po čtvrtém měsíci. PLUS Ve studiu nabízejí dokonce speciální sestavu pro těhotné. MINUS Když jsem se o bikram józe zmínila své doktorce Evě, moc nadšeně se netvářila. PLUS Sama majitelka studia cvičila ještě den před porodem. MINUS Devadesát minut v teple je zbytečná zátěž pro organismus. PLUS Na recepci jóga studia mi řekli, že už jim chodí na lekce kolem dvaceti těhulek a všechny jsou spokojené (sama jsem pár těhotných bikram jogínek oslovila a potvrdily to). MINUS Tomovi se nápad s bikram jógou nelíbí, bojí se o Anitku.

V pátém měsíci už jsem to nevydržela a šla jsem. Jediný můj svědek a podpora byla nejlepší kamarádka Evička. Tom o ničem nevěděl. Volala jsem mu až ze šatny. Přece nedělám nic špatného! Když jsem položila telefon, už jsem si nebyla tak jistá. Jen nakouknu, říkala jsem si. Budu cvičit u dveří. Kdyby něco, normálně odejdu. Před samotnou lekcí jsem dostala dvacetiminutové školení, tahák se speciální těhotenskou sestavou, instrukce, jak se chovat, kdyby se mi točila hlava atd. Těšila jsem se a bála, jako když si jde prvňáček pro vysvědčení. Bylo to skvělé! Cítila jsem příliv energie. Teplo mi dodávalo sil. Anitka chvilku kopala, pak se uklidnila. Břicho se zalilo chladivým potem. Najednou jsem měla pocit, že si teprve při cvičení začínám zvykat na svoje nové těhotné tělo. Můžu se trochu ohýbat. A trochu vrtět. A natáhnout se. A použít i nějaký ten sval (samozřejmě ne na břiše). Přijala jsem své břicho. Už nejsem tlustá porcelánová panenka. Jsem to zase já.

Proč raději nechodím na těhotenské cvičení? Odpovědět bych mohla na dalších mnoha stranách – proč nemůžu, nejde to, co mi bránilo, jak jsem se snažila… blabla. Jenom výmluvy. Pravda je jednodušší. Nechce se mi. Mám svou bikram jógu. A díky ní mám teď i své výčitky. Své strachy. Svého Toma, který se na mě po cvičení chvilku mračí. Svou otázku, která mi občas zabliká v hlavě: Jsem špatná matka?

Tak. A je to venku.

Namasté. Vaše V.

Veronika právě prožila 24. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Chcete dostávat každý týden obrázek zobrazující přesně váš týden těhotenství s podrobným popisem, jak se vaše miminko vyvíjí? A k tomu spousty praktických informací souvisejících s aktuálním týdnem vašeho těhotenství? Je to jednoduché. Zaregistrujte se zde a je to. Každý týden vám ve schránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru vašemu týdnu gravidity!

Naše těhulka LIVE! Veronika užívá Femibion. Přečtěte si více o kyselině listové.