Těhulka LIVE! Veronika (1): Mateřský koktejl

Raduji se. Jsem děsně utahaná. Zuřím. Jsem smutná. Mluvím. Svírá se mi žaludek. Chce se mi někoho seřvat. Mám spoustu energie. Zpívám si. Usmívám se. Zarytě mlčím. Jsem v klidu. Jsem ospalá. Nikdy nevím, co přede mnou zrovna přistane. Ale kupodivu si už zvykám. V práci se držím – i přes nejsilnější mix – docela na uzdě. Doma se mi ale ty koktejly pocitů tlačí do hlavy. Chudák Tom. Naštěstí na mou emoční opici našel způsob, který mě rychle vystřízliví a rozesměje. Mluví na mé břicho a ujišťuje naše dítě – Tebe: „jinak je máma vážně normální, tohle ji přejde“. Vtipné. Naštěstí se pořád něco děje, takže nad tím šílený barem, co mi zabydluje hlavu, nemám čas moc přemýšlet.

Co se děje:

Taková spousta věcí, že slibovaný popis oslavy mých devětadvacetin si schovám na nějaký klidnější týden. Asi nejdůležitější událostí minulého týdne byla změna gynekoložky a prohlídky s tím spojené včetně prvotrimestrálního screeningu. Nevěřila jsem, že by to mohlo mít vliv, ale vážně jsem s novou péčí a přístupem získala pocit bezpečí a hodně jsem se uklidnila.

Moje nová doktorka Eva si mě získala. Je citlivá a lidská, zároveň ale není přeslazená. Je přímá a pečlivá, o dítěti mluví jako o miminku nebo miminu, a ne jako o plodu. Při první návštěvě mi dodala sebejistotu, mimo jiné také co se jídelníčku týče.

Vždycky jsem se cítila nepříjemně, když mi ostatní těhotné ženy vnucovaly své názory. Poučovaly: „Těhotné nesmí jíst bazalku.“ „Nesmí šalvěj, aloe veru, lékořici, mátu, majoránku, hřebíček, koriandr, petržel, skořici.“ „Nesmí spousty dalších věcí.“ „To pochopíš, až jednou budeš matka. Taky nic z toho jíst nebudeš. Těhotenství tě změní.“ Jenže nezměnilo. I když jsem otěhotněla, pořád se mi tyto úzkosti týkající se těhotenské stravy zdají hodně přehnané. Ať si každá těhotná dělá, co chce, ne? Když nechce jíst bazalku – v pořádku, respektuji. Ale vnucovat svůj názor nikomu nemusí. Já ji jíst budu. Myslím, že tělo si samo řekne, až to s něčím přeženu a příště už si to prostě nedám. Párkrát jsem zabrousila na různá diskusní miminkovsko-maminkovská fóra a naskočila mi husí kůže. Už chápu, kde ty vyděšené těhulky chodí na ty svoje strachy z nejrůznějších potravin. Nad miskou plnou mé nejoblíbenější thajské zázvorové polévky mi málem zaskočilo, když jsem si přečetla, že zázvor může vyvolat potrat. Že bych Tě mohla ztratit. Začala jsem vybírat kousky zázvoru na ubrousek. To byla hloupost. Taky jsem na chvilku podlehla panice. Prostě už to nečtu. Snažím se to nečíst. Aspoň dokud jsem v Tom. Stavu.

Naštěstí mám báječného muže, který není extra úzkostný a něžně podporuje téměř jakékoliv mé chutě, ale i výlety do posilovny nebo na squash. Naštěstí mám práci, která mě 10 hodin denně nutí přemýšlet nad jinými věcmi než vhodností ingrediencí v mém obědě. A naštěstí teď mám taky doktorku, která mi vysvětlila, jaká jídla jsou pro mě nevhodná a proč. A seznam je to poměrně krátký: syrové maso včetně rybího a sýry s plísní. Paráda. Neboj se, má milovaná thajská polévko, tebe se vzdávat nemusím.

Kromě jídla jsme si povídaly o mé práci, mých nových stavech a prožitcích. Jsem novinářka. A právě v práci se mi stal zatím jediný nestandartní zážitek spojený s těhotenstvím. Nezvracím a špatně mi vůbec nebývá. Zato jsem omdlela během interview. Nebylo to zas až tak dramatické, jak to teď vypadá napsané (když to zpětně po sobě čtu). V přetopené zatuchlé kanceláři jsem po ránu zpovídala jednoho pana profesora. Po pár větách jsem přestala vnímat obsah a soustředila se jen na to, abych naplnila plíce dostatkem vzduchu. Pak černo před očima. A už se kácím k zemi. Můj tým se o mě naštěstí postaral. Po pár minutách a dvou sklenicích vody mi bylo fajn. Teda jen do chvíle, než přišla otázka, na kterou jsem nebyla připravena: „Buď se snažíš hubnout a už jsi delší dobu nic nejedla, nebo jsi těhotná.“ Tak jsem kápla božskou. Rázem se ze mě stala obletovaná princezna, která by se málem neměla namáhat ani s klikou u dveří. No, to jsem dopadla. Chlapi, díky moc, jste skvělí, ale těhotenství není nemoc. S trochou opatrnosti můžu dělat téměř vše, co předtím.

Doktorce jsem historku už říkala s úsměvem, trocha omdlívání k těhotenství patří. Výměnou za 4 ampulky krve jsem dostala příjemně strávený čas v ordinaci (ano, možná to zní trochu jako oxymóron, ale já se tam vážně cítila fajn). V práci obvykle zpovídám lidi já a o sobě moc nemluvím. Není špatné vyzkoušet si i druhou roli. Taková miniterapie formou rozhovoru rozhodně není k zahození.

Následující den mě čekal ultrazvuk. Společně s výsledky testů krve jsem se měla dozvědět, jestli naše dítě nemá zvýšenou pravděpodobnost nějaké vrozené vývojové vady (nejčastěji sceening odhalí Downův syndrom). Doktorka mě přesvědčila, abych přišla i s Tomem – pro tatínka bývá ultrazvuk zážitek. I když měl zrovna moc práce, vůbec se nápadu nebránil. A tak jsme šli ve dvou. Bylo to skvělé rozhodnutí.

Slibovala jsem Tomovi akční boxující miminko – takové jsem ho viděla na monitoru den předtím. Oba jsme nedočkavě upřeli oči na monitor. Prcek se pomalu protahoval a vrtěl, jako by se zrovna probudil. Byli jsme jím úplně fascinovaní. Nikdy jsem moc nechápala nadšení ostatních žen nad fotkami z ultrazvuku, na kterých já viděla jen nějaké světlé a tmavé fleky. A teď se na nás podívejte: ležím na lehátku, Tom sedí vedle mě, drží mě za ruku a nedokážeme spustit oči s podobných tmavých a světlých skvrn na monitoru. Jenže teď už to nejsou jen skvrny. Je to krásný malý člověk s takovými detaily, až se tají dech. Žaludek je malá tmavá skvrna, čelisti zase září sytou bílou. Miminko polyká plodovou vodu – posiluje tím trávící systém. Malá pusinka hltavě pije. Nejlepší černobílý film, co jsem viděla. A ještě když doktorka Eva pustila nahlas srdce, málem se podobným šíleným tempem rozběhla i ta naše. Mít tak tuhle podívanou doma, nepotřebujeme dalších pár měsíců televizi. Chacha.

Jenže poloha miminka nebyla pro měření ideální. Doktorka mi poradila pár „rozhýbávacích triků“. Kašlu. Chodím po schodech nahoru a dolů. Piju horkou čokoládu. Mimčo se konečně otáčí do správné polohy. A měření začíná. Uteklo to rychle a ani se nám z ordinace nechtělo. Další ultrazvuk plánujeme až za měsíc. Aspoň, že máme fotky. Výsledky dopadly dobře. Jsme šťastní. A konečně taky oficiálně papírově potvrzení – v kabelce totiž našla místo nová těhotenská legitka.

Taky už jsme se dozvěděli pohlaví miminka. Ale o tom až příští týden. Nejdřív musíme tu informace zpracovat sami.
Tak zatial, vaše V.

Veronika právě prožila 13. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Zpráva MUDr. Kašíkové z Canadian Medical Care:

Veronika je právě na začátku třináctého týdne těhotenství a ona i miminko jsou naprosto v pořádku, takže dvě lékařské prohlídky, které Veronika absolvovala těsně za sebou, měly úplně standardní charakter. Paní doktorka Kašíková z Canadian Medical Care se podívala na miminko ultrazvukem, mluvila s Veronikou o základních věcech, které souvisí s těhotenstvím, vypočítala termín porodu (mimčo se má narodit na konci května) ale hlavně provedla screening, který s vysokou pravděpodobností potvrdil, že miminko nemá žádnou chromozomální vadu.

Na ultrazvuku bylo vidět pěkně živé miminko, které má zatím jen 64 milimetrů, ale srdce už mu bije jako zvon. Ultrazvuk je poměrně nevzhledný přístroj, ale když se dá nahlas zvuk a slyšíte bít srdce malé bytosti uvnitř bříška, emoce startují na maximum.

Veronika také dostala těhotenskou průkazku, malé doporučení, jak sportovat (jóga pro těhotné ano, bicram joga spíše ne) a mluvilo se i o tom, co v těhotenství jíst a co nejíst. Co paní doktorka doporučuje? „Nastávající maminka by měla jíst častěji rozumné množství a jídlo by mělo být vyvážené. Nejméně do dvacátého týdne je dobré doplňovat stravu o kyselinu listovou v tabletách. Do třináctého týdne se doporučuje užívat tablety, které obsahují 800 ug kyseliny listové, od třináctého stačí poloviční dávka. V těhotenství by se žena měla určitě vyhnout syrovému masu a sushi ze syrových ryb. Tepelně nezpracované maso může obsahovat jak škodlivé mikroorganismy, tak parazity. Nedoporučila bych ani plísňové sýry. Může v nich být např. listerie, která by mohla ohrozit vývoj miminka“, říká gynekoložka z Canadian Medical Care.

Kromě stravy se mluvilo i o tom, kam chodit na předporodní kurzy, jak zapojit do těhotenství tatínka a že miminka málokdy rostou přesně podle tabulek. Nejdůležitějším úkolem této návštěvy byl ale screening v prvním trimestru, který by měl zachytit možné riziko chromozomální vady u plodu např. s Downova syndromu. „Vyšetření kombinuje odběr krve a ultrazvuk, při kterém se měří miminku záhlaví. Z výsledků rozboru krve, měření a věku maminky se pak vypočítá riziko pro možnou genetickou vadu. Jedná se o poměrně spolehlivé a přitom neinvazivní vyšetření. V případě, že výsledky testu naznačují možné poškození, musí se podezření potvrdit odběrem a vyšetřením plodové vody nebo placenty, vysvětluje MUDr. Eva Kašíková.

Odběr krve proběhl v úterý, kdy byla Veronika v Canadian Medical Care poprvé, ve středu pak paní doktorka prohlédla, mimiko ještě jednou jiným ultrazvukem a všechno bylo v pořádku. Screening v prvním trimestru je velmi důležité vyšetření, které bohužel neproplácí zdravotní pojišťovna a nepatří ani k oficiálním gynekologickým standardům. Jedná se o vyšetření neinvazivní, velmi spolehlivé (zhruba 85%) a navíc proběhne v časnější fázi těhotenství, což je při případných komplikacích velká výhoda. Výsledky standardního pojišťovnou hrazeného tripletestu, jsou k dispozici později (v 16.týdnu) a i jeho spolehlivost je výrazně menší.

S maminkou tentokrát přišel do ordinace i tatínek, který viděl své miminko poprvé „naživo“, což pro něj byl samozřejmě ohromný zážitek. A paní doktorka Kašíková odhadla i pohlaví miminka. Bude to holka nebo kluk? To se dozvíme v květnu.

Naše těhulka LIVE! Veronika užívá Femibion. Přečtěte si více o kyselině listové.