Těhulka Live! Tereza: “Normální Tereza lifestyle”

S Toníkem buď běhal tatínek po venku anebo vozily babičky. Jak ale už tušíte, začaly mě svrbět prsty a začala jsem se pořádně kousat ani ne tak nudou jako spíše potřebou vyrazit ven. Jizva sice ještě kapánek tekla, ale mně otrnulo. Dokonce jsem zase začala trochu pracovat a díky skvělým babičkám jsem zvládla vytvořit i únorový newsletter. Byla to pro mě obrovská vzpruha. Hlavně ta psychická. Už jsem nebyla jen mlíkomat, nýbrž jsem mohla tvořit hodnoty. Neberte mě špatně. Já miluju svoje dítě a baví mě si s ním hrát, cvičit, ale 8 hodin denně kojit mi nepřijde jako ta “správná práce pro mě”. 

Jedeme čtvrtý týden a musím říct, že se nám začal ustalovat nějaký systém. Nemůžu říct režim, protože si myslím, že režim u tak malého mimina není reálný, ale systém hlavně mezi námi dospělými. Babičky chodí pomáhat každý všední den. Jednak se na to “třepou” a taky jsme se domluvily, že si budu moct nechat práce na poloviční úvazek, takže je to prakticky nutnost. Jsem jim neskutečně vděčná, protože díky jejich přítomnosti jsem méně protivná, více odpočatá a více “nechávám” (jako by to na mně záleželo :-)) Tomáše chodit do práce. 

Taky krmení se během noci docela ustálilo na co dvě až tři hodiny. Jen občas máme “krizku”, kdy vydává v noci zvuky jako starý chlap a já brečím po tom, co jsem tři hodiny v kuse v noci vzhůru, že chci dětský pokoj a chci ho hned! Tony spí s námi v pokoji, protože jednak máme pracovnu/pokoj pro hosty, které se nechceme vzdát, druhak mi většina kamarádek radila, že to bude lepší pro mé pohodlí. No, řeknu vám, že mému pohodlí je to vlastně docela šumák, jestli k němu vstanu v ložnici, nebo bych musela do druhého pokoje. Stejně se zvednu a jdu kojit do obýváku, protože pak ještě míchám a ohřívám umělé mléko. Takže ten dětský pokoj fakt potřebuju! Takže budeme dostavovat! ;-D Hned ráno jsem se jala “projektovat” na čtverečkovaný papír dva nové pokoje, protože když už, tak už.

Tomášovi Tonyho zvuky nevadí a doporučuje mi nastavit si mindset tak, abych to nevnímala a spala efektivněji (rozuměj tak, aby mi nevadilo spát méně hodin). Můj spánek byl téma vždycky. Když se nevyspím, tak vážně nemám dobrou náladu, což s novorozencem se nevyspím. Nakonec jsme pro mě nenašli “kurz efektivního spaní”, ale Tom si začal brávat Tonyho po brzkoranním kojení kolem šesté ráno do obýváku, kde buď spali spolu nebo si hráli a já se mohla další hodinu, dvě dospat, což vedlo k větší spokojenosti celé rodiny.

Po týdnu od návštěvy pohotovosti s vyhnisanou jizvou jsem si opět riskla vyrazit ven na procházku. Potřebovali jsme do Třince na poštu a krásně sněžilo, tak jsme se rozhodli jít pěšky. Je to asi 3 km jedním směrem, ale já už se cítila opravdu dobře, takže jsem to hecla. Byl to pro mě highlight posledního měsíce. Jít na poštu a dát si kafe do kelímku v kavárně vedle! Procházku jsme zvládli bez komplikací, takže jsem se za dva dny rozhodla vyrazit zase, a to už dokonce do mírného kopce po krásách naší Vendryně. Yes! Už to vypadá zase jako “normální Tereza lifestyle”! A jen tak mimochodem, jizva se hojí a Tony přibírá. Vše v cajku!