Těhulka Live! Tereza: Lock down

Jmenuji se Tereza, je mi 31 let. V létě jsem se vdala za skvělého muže, který chtěl dítě o něco více a o něco dříve než já :-). Mojí vášní je cestování a lezení po horách. Procestovala jsem půlku světa, žila v Kanadě i v Praze a usídlila se v Podbeskydí. Na dítě jsem se necítila nikdy připravena a nejsem jedna z těch žen, které to berou jako náplň svého života. Třeba mi to mlíko na mozku změní :-). Teď mi zbývá pár měsíců se na novou roli připravit.

Zdroj: Tereza Milatová

Covid situace se opět zhoršuje. Vždycky, když si přečtu titulky na seznamu, tak jdu hledat letenky, kam bychom mohli ještě utéct. Zavřete mě doma a já zešílím! Jsem fakt ráda, že můžu dělat prakticky vše, na co jsem byla zvyklá před těhotenstvím. Že nemusím sedět doma s nohama nahoře na PNce. To by mě asi odvezli anebo Toma. Sice se mi už nechce moc pracovat, ale představa, že jsem na nemocenské připoutaná na naší adrese, mě děsí daleko více než 10 hodin práce denně. A teď na mě pošlete “koronu”!

Někdy mám tendenci přehánět a tlačit, že nutně musíme někam jet. Tento týden je to stejné. Zjišťuju, dokdy mě vlastně přesně pustí do letadla a jak to je s europojištěním. Zda bych si případné komplikace s těhotenstvím opravdu musela hradit sama, protože pro podmínky cestovního pojištění jsem nepojistitelná anebo to je cajk. Podle dostupných informací na internetu můžete porodit kdekoliv v rámci Evropské Unie a tato lékařská péče by měla být hrazena v rámci evropského pojištění. Stejně to platí i pro komplikace spojené s těhotenstvím.

Co se týče výbavy, tak mě zajímají zatím jen praktické věci na využití. Nemluvte mi o tašce do porodnice a podobně – protočím panenky stejně jako puberťák. Jsem ve 30. tt a prý od 7. měsíce bych už něco takového měla mít nachystáno. No, maximálně to zařídí Tomáš! Ale! Relativně hodně jsem si v hlavě řešila nějaké nosící zařízení. Nosítko versus šátek. Chci nosit mimino ideálně od začátku. Doufám, že se to Trevorovi bude líbit. Ani tak jsem neřešila nějaké kontaktní rodičovství, spíš praktičnost. Doufám, že porodím bez problémů, pak se rychle zahojím a budu se moci dát rychle zase do shapu. První víkend v září 2021 bych měla hecnout B7. Potřebuju trénovat, takže potřebuju terénní kočár a správnou volbu nosícího zařízení, abych mohla chodit do kopce a byla bych spokojená já i mimino. Přihlásila jsem se do nějaké FB nosící skupiny, abych načerpala inspiraci a nemusela si dělat nějaký sáhodlouhý research. FB je tak chytrý, že na mě hned vyskočil inzerát paní z Třince na šátkové nosítko. To mi přišlo jako docela dobrý kompromis. Šátek je vlastně předpřipravený (někde sešitý) a má přezky na stažení. Přečetla jsem si článek s recenzí a zjistila, že je ideální pro novorozence a s Tomem jsme zkoukli video o tom, jak se tam mimino dává a přišlo nám, že bychom to mohli zvládnout. Jedeme si ho vyzvednout.

Taky se jsem docela zvědavá na předporodní kurz tento týden. Mělo by to být tentokrát s budoucími otci, kdy se mimo jiné budeme učit manipulovat s dítětem. Tomáš kupodivu nedělal ofuky, že by se mu nechtělo jít, ale bohužel jak nám Prymula předpověděl, že letos budeme hodně doma, v tomto případě zatím musel doma setrvat Tom. Respektive nemohl jít se mnou na kurz. Tak ho pošlu do Ikea. Třeba konečně koupíme tu komodu a Trevor bude mít taky “svoje” šuplíky. Nejvtipnější část kurzu byla praktická ukázka s panenkami. Docela jsme to s holkama braly recesisticky, ale konečně vím, jak se mám gumového mimina chopit. Vždy jsem se vyděsila při pokynu “hlavně pozor na hlavičku!”, ale nikdo už vám nevysvětlí, jak to vlastně máte udělat! Takže díky, Jitko!

No a komodu? Tu furt nemáme, protože jsme se rozhodli jet do Ikea, stejně jako celý Moravskoslezský kraj. Od zítra totiž bude zase zavřená. Na pokladnu čekáte sice jenom půl hodiny, ale na výdejní sklad bychom se ten den už asi nedočkali. Takže chudák Trevor – žádná komoda, ani žádná přebalovací taška! Jsem hrozná budoucí matka! 😉 Zato jsem mu sehnala pediatričku. Nikdy by mě nenapadlo, že musím shánět doktora svému nenarozenému dítěti. Ještě, že nebude mít ještě zuby – zubaře totiž na Ostravsku vážně shánět nechcete! Taky kontrola na gynekologii dopadla dobře. Má už jeden a půl kila a prý je furt hlavou hore, ale stresovat se nemám. Má dost místa a času dělat kotrmelce třikrát denně.

Ke konci týdne, když už teda nemůžeme nikam letět, jsme se rozhodli jet aspoň do Tater. Dlouho jsme nešlapali fakt do velkých hor. Na Slovensko nás sice nepustí, ale ještě nikdy jsem nebyla v Zakopanem. A Poláci mají ještě otevřené restaurace, hotely a hotelové wellness. Vybrala jsem krásný srub a Tom ověřil, že do wellness nás pustí a vyrazili jsme. V sobotu jsem si plánovala pohodový hike k Mořskému oku, kam se případně můžeme svézt koňským povozem. No, nejeli jsme. Alespoň ne nahoru. 14 km s “elevation gain” 800 m mi sice dalo zabrat, ale moje ego bylo spokojené, protože do kopce mě předběhli akorát dva “sparťani” a tamější podzimní scenérie taky nebyly k zahození. Hýbejte se a posilujte imunitu na čerstvém vzduchu. 🙂