Těhulka Live! Tereza: To jako vážně?

To jako vážně? Přesně tuhle otázku jsem si položila, když mě Tomáš po 4 a půl měsících vztahu požádal o ruku a teď znovu. Je to přesně 12 měsíců od naší svatby a rok a půl od té doby, co jsme spolu. Docela rychlovka.

Tomáš chtěl dítě vždycky a hlavně rychle! Kdybych kývla, tak už mi mimino řve hned vedle pracovního stolu :-). To já jsem byla vždy opatrnější a hlavně – chtěla jsem cestovat! Ještě na Filipíny a do Nepálu… mohla bych pokračovat do nekonečna. Třicet už mi sice bylo, ale vlastně jsem si nedokázala představit, že jsem matka. Jsem přece furt ta prdlá Tereza, která trvá na tom, že musíme mít v nové kuchyni vinotéku, v restauraci si sedá vždycky na opačnou stranu od dětského koutku a význam slova “ovulace” zjistila teprve před pár lety. 😀

No nicméně, vláda nám zavřela hranice, takže kdy jindy, když ne teď?! Jeden večer u vína v době karantény jsem Tomovi navrhla – JÁ!, že bychom to mohli zkusit, že stejně ten podzim v Nepálu nevyjde. Sice by porod vycházel na přelom roku, ale ok, pojďme na to, než si to Tereza zase rozmyslí!

A tak jsme teď tady – je poslední den dubna. Už týden se nemůžu pořádně vyspat, jsem přecitlivělá, bolí mě břicho, jako by mi měla přijít perioda, ale nic. Víno mi chutná tak nějak míň a hlavně jsem nervózní z toho, že nevím, na čem jsem.

Čtěte také:

Genetické testy: Přinášejí klid nebo stres?

Honba za miminkem se může stát začarovaným kruhem

Jsem „v tom“? První odpověď dá těhotenský test

Spěchám domů po golfu a impulzivně se rozhoduju jet do lékárny pro test, protože to musím vědět prostě teď hned. Přijedu domů a přesto, že na zahradě vidím tchána a za 15 minut má přijet návštěva, čurám do skleničky a na papírku se objevují okamžitě dvě naprosto zřetelné čárky.

Ani nedokážu říct, co přesně cítím. Tomáš přehlídne nachystaný test na umyvadle, ale po důkladnějším ohledání místa jde za mnou a je mega nadšený. Máme asi tak 3 minuty na to se obejmout, usmát se na sebe a vrátit se do normálu. Hlavou se mi akorát honí: “Můžu běhat? A co jóga? Můžu spát na břiše? Co vlastně můžu a nemůžu jíst? V červnu máme jet do toho sklípku – sakra! A taky chci pít kafe!” Změní se mi totálně život, moje nezávislost, budu šlapat na lego kostky a mít na zahradě trampolínu místo spaní v base campu na Everestu. Věděla jsem, že “jednou” to chci, jen jsem se to snažila furt odsouvat.

Tak to “jednou” je právě teď a jsem ráda, že to tak je. Že se to povedlo napoprvé a že jsem udělala asi své nejtěžší rozhodnutí v životě vlastně s lehkostí. Mám skvělého manžela, který se neskutečně těší a já už se vlastně taky těším. Je mi tak nějak jako na houpačce – někdy mám energie na rozdávání, že 20 km túra mi nedělá problém, jindy si musím jít po práci lehnout a usnu třeba na dvě hodiny. Taky se musím docela nutit do jídla a dělá mi problém sníst svoji běžnou porci.

K doktorovi jsem objednaná až za 10 dní, doufám, že vše bude v pořádku. Snažím se moc nečíst těhotenské weby, nestresovat se a zbytečně nehysterčit. Jdu vybrat kočár s velkými koly a držákem na kafe!