Těhulka Live! Tereza: Je na čase zvolnit, Terezo!!!

Jmenuji se Tereza, je mi 31 let. V létě jsem se vdala za skvělého muže, který chtěl dítě o něco více a o něco dříve než já. 🙂 Mojí vášní je cestování a lezení po horách. Procestovala jsem půlku světa, žila v Kanadě i v Praze a usídlila se v Podbeskydí. Na dítě jsem se necítila nikdy připravena a nejsem jedna z těch žen, které to berou jako náplň svého života. Třeba mi to mlíko na mozku změní. 🙂 Teď mi zbývá pár měsíců se na novou roli připravit.

Zdroj: Tereza Milatová

Tak to, že budu Trevora nosit, už víme. 😀 Tento týden jsem rozšířila řady výbavy dokonce o dvě mega důležité věci! O autosedačku a postýlku! Jak to??? Co se stalo s mým laxním přístupem? Vždyť mám furt čas. 36. tt je na pohodu a já rozhodně rodit dříve nehodlám. Neválím se a chci si užít ještě pár týdnů jen sama pro sebe. Na mimino už se samozřejmě těším, ale nejsem jedna z těch, co má problém si zavázat tkaničky nebo ji břicho omezuje v pohybu!

ALE!!! Mám kamarádku, která odjela do porodnice s odtékající plodovou vodou a měla rodit až celý týden po mně! Začíná mi velice POMALU docházet, že to může být už opravdu každým dnem. Takže jsem začala jednat. A to já jsem zase žena činu! No, nebylo to zas tak těžké, protože postýlku jsme měli od Market nachystanou, dokonce i s takovým tím košíkem na kolečkách. Jen pro ni zajet do Ostravy. To se nám povedlo hned v pondělí se všemi pracovními schůzkami nakombinovat! Hned jsem klidnější.

S vajcem do auta to bylo trošku horší. V garáži máme už dvě nějaké starší od holek, ale ani jedno není na isofix. To jsme se s manželem shodli, že tato vychytávka je určitě bezpečnější a jednodušší na manipulaci než klasické upevňování pásem. Ale jaký typ vybrat? Z jaké značky vybrat? Jaké vlastnosti by měla mít? Jednou jsem slyšela něco o “Maxi Cosi” nebo kozy nebo cosi, ale větší research neproběhl. Mohla bych zvážit návštěvu obchodu zaměřeného na tyto serepetičky, ale když konečně otvírají i něco jiného než supermarkety, asi radši půjdu do hospody na nějakou mňamku. 🙂

Když jsme kupovali kočár u Hanky, doporučovala mi sedačku Kiddy Evo Luna isize. Prý to byla své doby jediná (nemám nikde ověřené, že existuje i jiný typ) certifikovaná sedačka na jízdu mimina v autě téměř v leže. Poslala jsem ji na checkování kámoškám. Jejich názory se různily, přesto jsem se rozhodla, že do ní půjdu. Měla X dTestů a našla jsem ji na Bazoši za super cenu, ve skvělém stavu a v neutrální černé barvě. Tomáš se mnou souhlasil a jeli jsme pro ni. Další “check” za námi.

Největší hec pro mě ovšem byl nabalit ty tašky do porodnice. Že mi nestačí jedna, mi došlo po přečtení seznamu, který jsem si stáhla z webu Třinecké nemocnice. Chvíli jsem zvažovala, že nabalím krosnu, ale v té se špatně hrabe. Za každou cenu být “outdooor” nemusím. Začala jsem balit, ale docela jsem v tom tápala. Měla jsem celý den blbec. Ještě, že jsme jely s Pájou do Polska vybrat křeslo na kojení, na které se mi složily holky z babyshower. Moc jsem si to užila. Jít do jiného obchodu než pro jídlo (v Polsku mají otevřeno!) 🙂 Nakonec jsem vybrala úplně jiné, než jsem původně zamýšlela. Bude fungovat i na válení a ne jen na kojení. 😀 Možná víc na válení – však kojit zas tak dlouho nebudu.

Tašku do porodnice jsem sbalila hlavně proto, že jsme se chystali do Prahy na poslední těhotenské focení. Tentokrát se mnou jel i Tom a pak do Českých Budějovic na výlet. Už jste si asi všimli, že pokud nejedu minimálně co 2 týdny na výlet, tak jsem z toho nervózní. 🙂 Uvědomuji si, že “TO” může přijít každým dnem, ale v Praze max. pojedu do Podolí nebo do Bohnic. Odrodily tam holky a kvůli koroně jsem se stejně nedostala na prohlídku žádného porodního sálu, takže jsem se rozhodla, že mi je to jedno, kde to přijde. No a v ČB to je úplně na pohodu, protože jedem zkolaudovat byt Andreje s Gábinkou, která je porodní doktorka, takže budu pod lékařským dohledem.

V sobotu jsme tedy nelenili a vyrazili na výlet na Kleť. Nejprofláknutější kopec u Budějic. Počasí nám přálo. Sice rozmrzla zimní pohádka, ale zato nás sluníčko příjemně zahřívalo. Trasu jsme vybrali mírnou, ale delší, takže jsem nakonec na hodinkách naměřila slušných 16 km na 36. tt + 4. 😀 Pak jsme se vydali ještě courat po Krumlově. Mají tam trhy i svařák! Tam už mě začala bolet záda a cítila jsem se hodně unaveně. Asi jsem to přepískla. 25 tisíc kroků a já se potom už málem nezvedla z gauče na záchod. Takhle grogy jsem nebyla snad ani na Kilimanjaru. Je na čase zvolnit, Terezo!!!