Těhulka Live! Tereza: Baby shower

Jmenuji se Tereza, je mi 31 let. V létě jsem se vdala za skvělého muže, který chtěl dítě o něco více a o něco dříve než já. 🙂 Mojí vášní je cestování a lezení po horách. Procestovala jsem půlku světa, žila v Kanadě i v Praze a usídlila se v Podbeskydí. Na dítě jsem se necítila nikdy připravena a nejsem jedna z těch žen, které to berou jako náplň svého života. Třeba mi to mlíko na mozku změní. 🙂 Teď mi zbývá pár měsíců se na novou roli připravit.

Zdroj: Fotoprome.cz

Co se vám vybaví, když se řekne baby shower? Mně měření břicha, bavení se o plenkách, dětech, hovínkách. To všechno v modrém nebo růžovém obalu. Když Pája pár měsíců zpět vyzvídala, kdy mám v listopadu čas, tak mě vlastně napadlo, že by mi mohla chtít uspořádat baby shower. Asi podobný typ akce, jako jsou rozlučky se svobodou, které se těší u nás čím dál větší popularitě. Použití slova baby shower a mojí osoby v jedné větě mi vždy znělo jako oxymóron. Pak mi ale došlo, že si vůbec nemusíme měřit břicha, bavit se o porodech a plínách, ale prostě jen využít toho, že se zase slezeme všechny spolu a uděláme si dámskou jízdu. Holky budou mít dobrý důvod pro manžely, proč musí hlídat jejich ratolesti a my si uděláme příjemný slepičinec. “Hlavně žádný děti,” to byl můj požadavek, když se mě Pája ptala, co bych na této akci chtěla nebo nechtěla. A samozřejmě ani to měření břicha. 😀

Korona nám překazila vyjet někam na celý víkend na chatu, tak jsme se sešly v sobotu u nás. Tomáše jsem poslala na výlet, abych zajistila úplnou genderovou nevyrovnanost a mohly jsme si užít náš slepičí večírek. 🙂 Holky dorazily po obídku s hromadnou jídla a pití. Zařídily to tak, že jsem nemusela hnout ani prstem a o nic se starat. Jsou prostě boží! Dostala jsem dárečky pro Trevora a křeslo pro sebe, aby se mi dobře kojilo. U těch kousátek a dalších věcí mi musely vysvětlit, jak se to vlastně přesně používá, abych dokázala, že si to všechno zasloužím, musela jsem přebalovat mimino – naštěstí plastové. Prý ho nemám držet při otáčení za ty škraně. 😉 Ale plínku jsem tentokrát naopak nenatáhla (jako kdysi v Kanadě). Hlídala jsem tam přes rok dva malé kluky. Na téma porod samozřejmě taky došlo a dostala jsem spoustu cenných rad. Například nafukovací kruh je dobrý na sezení po porodu a taky prý mám chodit čůrat do sprchy, aby mě to neštípalo. U nás v Gorolii se taky pije těsně po nebo před porodem starorežná vodka, abych se dobře vyčistila. No, jsou holt zkušenější než já. 🙂

Můj největší porodní strach je prakticky o tom, abych nerodila císařem. Trevor se furt mele a taky je furt hlavu hore. Aspoň myslím. Navíc jsem v tomto týdnu navštívila tři kámošky, které v posledním roce rodily císařem. Nejde mi ani o tu pidi kalhotkovou jizvu, ale o to, že to je fakt velká operace. Rozříznou vám v břiše sedm vrstev a pak se mega dlouho hojíte. Přijde mi lepší si protrpět pár hodin (někdy možná desítek) a pak být relativně v pohodě, než mít problém se x dní zvednout z postele a nemoci se hýbat x týdnů.

S obavami jsem šla tedy na kontrolu ve 33. tt a vyprávím to panu doktorovi, který mě ovšem vyvede z omylu, že to pod pravým žebrem, co si myslím, že je hlava, je vlastně už dupka (zadek). Mám takovou radost, že bych ho nejraději poobjímala. Trevor váží už 2.2 kg a vše je v pořádku a ještě míří správným směrem. Juhu!

Asi i proto se v neděli zase vydáváme na hory. Je krásně, tak přece nebudu trčet doma a číst si. Nebo dokonce snad přebírat dětský věci, co jsem dostala či konečně stěhovat hadry z komody do komody. 😀 Vybrali jsme naši oblíbenou trasu v Lomné. Já a ostatní netěhotní. Asi 12 km. Do kopce už fakt dýchat nemůžu. Málem se rozbrečím, že jim nestíhám. Ach to moje ego a hormony! Brečím furt. Teda ne furt na túře, ale jako třeba denně nebo tak. Kdybych sledovala televizi, tak věřím, že mě rozbrečí i reklama, jak se říká. Třeba když umřel Tony Stark v Avengers, tak jsem měla hysterák, jako by mi umřel člen rodiny. Takže nevěste hlavu – je to normální a prý bude hůř. 🙂