Těhulka LIVE! Petra ve 23. týdnu: Předporodní samostudium

Byla jsem akční. Až moc

V pondělí jsem vyrazila do rodných Pardubic a potkalo mě tam pár mimořádných – tedy z těhotenského hlediska – událostí. Za prvé, byla jsem nečekaně úspěšná při nákupech. Do mého šatníku kromě jiného přibyly krásné, teplé a hlavně hrozně sexy těhotenské punčochy. Dají se vytáhnout pomalu až pod bradu, takže vážně nádhera! Pro pohodlí a dlouhou zimu cokoli… Hlavním důvodem cesty bylo ale něco jiného a pěkně mě to nakonec vyděsilo.

Krvácím!

Vezla jsem taťkovi obrovskou a těžkou televizi. Cítila jsem se ten den ohromně čilá a vitální, tak jsem se nenechala odstrčit a pomohla mu ji vynést až do druhého patra. Asi jsem to přehnala… V úterý mi bylo divně, cítila jsem velkou únavu, pobolívalo mě v podbřišku a hlavně jsem začala mírně krvácet. Panika, panika, panika! Že by se ozval zase ten myom? Nebo je, nedej bože, něco miminku?

Pan doktor neponechal nic náhodě a obratem udělal ultrazvuk. Malou jsem ale naštěstí pořád cítila, jak si do mě vesele kope. Předváděla se v plné parádě, rozhazovala rukama i nohama, dávala o sobě zkrátka pěkně vědět. Úleva, všechno bylo v naprostém pořádku. Placenta i myom jsou zatím uloženy trochu níž, takže to asi trochu zlobí. Dostala jsem příkaz šetřit se.

Tímto tedy všem slibuju, že už budu jen odpočívat a sama si nepřinesu ani hrníček s čajem!

Rizikové těhotenství? Žádná nuda

Je to úžasný pocit, nemuset nic dělat a mít zároveň čisté svědomí. Dokonce si občas vzpomenu na svou skvělou – bývalou práci. Tedy opravdu jen občas… Nestydím se přiznat, normálně jsem zlenivěla! A když se mi zasteskne po lidech, tak prostě vyrazím. Samotou nebo pocitem izolace rozhodně netrpím. Navíc to prý stejně není zdravé…

Ale když nad tím tak přemýšlím, dělám něco pořád. Rizikové těhotenství má své výhody. Mám přece ještě Domína, domácnost, lítání po doktorech… A také nasávám veškeré dostupné informace o těhotenství, porodu a následné péči o miminko.

Předporodní příprava? Samostudium

Mohli byste si myslet, že všechno dobře znám, protože už jsem jednou rodila. Je to ale už devět let. Když jsem čekala Dominika, měla jsem k dispozici jen jednu chytrou knížku o matce a dítěti a než se syn narodil, přečetla jsem ji snad i pozpátku. Teď je to jiné. Mám spoustu času a informace jsou na každém kroku, takže kdykoli narazím na něco zajímavého, čtu a čtu a čtu. A mocný zdroj je internet.

Jestli máte nějakou radu, na co bych určitě neměla zapomenout, budu za ni ráda!

Naposledy jsem si kompletně nastudovala koupání. Jsem naprosto unešená z kyblíků a všeho kolem nich. Dokonce jsem narazila na video, jak se brečící miminko při koupání v kyblíku tak uklidnilo, že z toho nakonec přímo ve vodě usnulo. Určitě nemusím dodávat, že já, momentální citlivka, jsem si u toho dojetím pěkně pobulila.

Slyšeli jste o kyblících na koupání? Doporučili byste je? Mailujte nám svoje zkušenosti

Viděla jsem už snad milion videí s porodem, předporodní přípravou i různé filmy o tom, jak vlastně rodit. A i když mám za sebou vlastní zkušenost, pořád to fanaticky hltám.

Kurzy? Asi nic pro mne

Kdybych rodila poprvé, určitě bych se na nějaký kurz přihlásila. Ale protože už mám jeden porod za sebou, mám pocit, že chodit na předporodní kurzy a sepisovat v dnešní době tak moderní porodní plán, nemá cenu.

Myslíte si, že jsem divná? Jaké máte s předporodními kurzy a porodními plány zkušenosti vy? Napište mi, prosím.

Mám zkrátka pocit, že mi tam nic nového už stejně neřeknou. A co se týká porodního plánu, při porodu budu prostě důvěřovat lékařům a zároveň vím, že si jen tak něco nenechám líbit. A kdyby se náhodou dělo něco, co by se mi nezdálo, budu mít vedle sebe oporu – svého Svatíčka!

U Domči jsem všemu dala tak nějak volný průběh a zvládli jsme to krásně…

Vzpomínky na první porod

Dominiček se narodil přirozenou cestou a na porod vzpomínám jako na úžasný zážitek. Narodil se 19. 6. 2000 v 5:55 a první bolesti mi začaly někdy kolem půlnoci. Než jsme se tenkrát dostali do nemocnice, bylo něco kolem druhé hodiny ranní a sestra na příjmu se mnou akorát sepsala potřebné dokumenty, natočila monitor, dostala jsem tolik obávaný klystýr a šla rovnou na sál. Bolesti jsem měla opravdu veliké, ale když mi doktorka řekla, že už na to můžeme jít, pamatuji si, že jsem třikrát zatlačila a malý byl na světě.

A pak už jenom ten pocit štěstí…

Vaše „Těhulka“ Petra

Dnes (ve čtvrtek 18. března) je délka Petřina těhotenství přesně 23+3 a termín porodu má 12. července.

A jak vypadá miminko ve 23. týdnu? Podívejte se!