Těhulka LIVE! Petra ve 20. týdnu: Volala jsem záchranku

Zánět močových cest

Okamžitě jsem si naordinovala léčbu brusinkami a lila do sebe litry čaje. No nic, pokud to nezabere, pomažu k paní doktorce. V neděli přišla úleva, příznaky skoro vymizely a já se cítila mnohem lépe. Vlastně mi najednou skoro vůbec nic nebylo. Sláva, jsem šikula a podchytila jsem to v čas… Omyl!

Čajíky nestačily

V pondělí odpoledne se příznaky vrátily a já se smířila s tím, že na druhý den budu muset k paní doktorce a určitě mě neminou léky. Uvařila jsem večeři, udělala s Domem úkoly a zalezla pod peřinu. A bylo hůř a hůř. Ostré bolesti v zádech, úlevová poloha žádná. Ale nejsem přece žádná padavka a něco vydržím. Miminko v bříšku do mě průběžně šťouchalo a to mě uklidňovalo, že to přece nemůže být tak hrozné. Ale bylo! Hodinu před půlnocí jsem už brečela bolestí a Sváťa, celý vystrašený, do mě po telefonu hučel, ať si okamžitě zavolám záchranku, protože sama jsem se do nemocnice nebyla schopná odvézt. Měl o mě strach a bál se, že když ji bude volat on z druhého konce republiky, nebudou mu věřit.

Máte-li pro Petru první zvídavé otázky nebo se s ní chcete o cokoliv podělit, napište jí e-mail anebo si povídejte všichni dohromady na diskusním fóru Těhulka LIVE!.

Jízda s dospělákem

Sanitka se přece volá, když je člověk v ohrožení života, úrazy, nehody, infarkty a tak… A hlavně co budu dělat s Domčou? Když si mě tam nechají, nemůže zůstat sám doma. Nebyl nikdo, kdo by ho mohl pohlídat. Koho mám burcovat o půl noci? Vyřešil to úžasný a milý pán ze záchranky: „Domču vezmeme prostě s sebou a uvidí se.“

Dom byl samozřejmě nadšený, že se projede sanitkou, leč moje nadšení už tak velké nebylo. Bála jsem se, že bude brečet, je to taková moje malá citlivka, ale myslím, že nás všechny mile překvapil, protože se choval jako dospělák. Celou dobu mě držel za ruku a hladil, no naprosto dokonale zastoupil Sváťu a byla jsem na něj moc pyšná!

Ještě že jsme jeli…

Pan doktor v nemocnici mě pochválil, že jsem přijela ještě v noci, ráno už by prý mohlo být pozdě a léky by tak rychle nezabraly. A na miminko by to mohlo taky mít špatný vliv. Dostala jsem injekci proti bolesti (to byla úleva!) a po chvilce přemlouvání i propustku domů, vyzbrojena receptem do lekárny. Legrace byla, že jsem si v tom shonu vzala s sebou jen doklady a klíče od bytu, jak mě instruovali na dispečinku, ale peníze mě vůbec nenapadly.

Je ale fajn zjištění, že i v dnešní době jsou mezi námi hodní a vstřícní lidé. Nejen pan doktor a sestřička v nemocnici, ale i pan taxikář, který nás vezl domů, protože mi půjčil peníze na lékárnu a počkal před domem, než se vrátím mu zaplatit. A to bez jakékoli zástavy.

Léky zabraly opravdu rychle a druhý den už jsem po nočním dobrodružství skoro fit, jen trochu nevyspalá. Taky mě uklidňovalo, že podle pana doktora za noční výlet nemůžu, že jsem nic nezanedbala nebo nepodcenila. Nikde jsem nenastydla, neměla teploty, denně běžně vypila kolem 2,5 litrů tekutin (to si hlídám). Tyhle příhody se především v těhotenství prý stávají, protože děloha tlačí na močový měchýř a ten zase na ledviny – a problém je tu hned!

Paralyzovanej fanoušek

Na miminko to ale vliv opravdu nemělo, dál si mě vesele okopává a pěkně se mi v bříšku roztahuje. Dívali jsme se spolu na naše olympijské hokejisty a já se doma pěkně nervovala, aby jim to vyšlo a vyhráli. A prcek? Ten se najednou ani nehnul! Tak nevím, buď to žádný sportovec nebude, nebo byl tak v tranzu, že mu to nedovolilo se pohnout. A když bylo po zápase, zase se vesele začal vrtět!

Černého pasažéra bych už nezapřela

Dokonce mi přijde, že se mi, po počátečním váhání, bříško každým dnem zvětšuje. A hlásím: od začátku těhotenství konečně kilo nahoře. Moc se těším, až se mi Svatíček vrátí na pár dní domů, a tak uvidíme. Kdo jiný by to měl objektivně posoudit než on, když mě skoro čtrnáct dnů neviděl. Já si myslím, že už na mě na první pohled je vidět, že nás bude v létě o jednoho víc…

3D ultrazvuk nás prověřil skrz naskrz

Pan doktor Krofta mě včera opravdu potěšil. Udělal nám s prckem speciální ultrazvukové vyšetření na vývojové vady plodu, jinými slovy zda je všechno, jak má být. Nejenže má mimčo zřejmě všech pět pohromadě, ale správně se nám tentokrát natočilo a předvedlo svoje „kávové zrno“.

Bude to (asi) holčička

Jsem opravdu nadšená, že bychom pořídili synovi sestřičku. Pobavila mě hláška pana doktora: „močový měchýř miminka s náplní“ – protože ten můj je naplněný neustále, běhám na záchod snad každou půlhodinu – malá už se asi opičí! Jediný moment, kdy ve mně opravdu hrklo, byl, když pan doktor prohlížel srdíčko.

Srdce se nám oběma sevřela

Najednou nic neříkal a mně přišlo, že to trvá nekonečně dlouho. Neustále jsem si dokola opakovala: Řekni, že je to v pořádku, řekni, že je to v pořádku… Zdálo se mi, že neuvěřitelně dlouho zadumaně kouká na ten monitor a nic neříká, srdíčko prohlíží ze všech stran a …podezřele mlčí!

A pak jako by nic přešel na jiné části tělíčka a hlásil sestřičce mně nic neříkající hodnoty. Než jsem se ale stačila na cokoli zeptat, uklidnila mě jeho spásná slova:

„Miminko je v pořádku“

Tak jsem šťastná jako blecha a ta moje beruška to asi cítí, protože mě okopává o sto šest. Myslím, že to bude pěknej vykuk a chytrolín! Vždycky, když mě tak krásně okopává a Sváťa je někde nablízku, hned mu dávám ruku na bříško, ale ta naše potvůrka si s námi pěkně hraje. Jak je ruka na břiše, ani se nehne. Má z toho asi pěknou švandu a dovedu si představit, co se jí asi tak honí hlavičkou! Ale slyšet nahlas bych to radši nechtěla…

Vaše „těhulka“ Petra

Máte-li pro Petru zvídavé otázky nebo se s ní chcete o cokoliv podělit, napište jí e-mail anebo si povídejte všichni dohromady na diskusním fóru Těhulka LIVE!.

Na co se můžete těšit příští čtvrtek? Na starosti s těhotenským oblečením, na rostoucí bříško, na příhody s těhotným tatínkem a na mnohem, mnohem víc!

Dnes (ve čtvrtek 25. února) je délka Petřina těhotenství přesně 20+3 a termín porodu má 12. července.

A jak vypadá miminko ve 20. týdnu? Podívejte se!