Těhulka LIVE! Nicolko, někdy jsem z tebe zoufalá!

Ale to už jen výjimečně. Jsi takové moje mazlítko. A když už skutečně nevím kudy kam, vyrazíme ven. Tam spinkáš vždycky. Tak ta bolístka snad nebude tak vážná…Máte, milé spolumaminky, nějakou radu pro chvíle nekonečného pláče? Chodíme ven, ať je jakkoli. Naštěstí není moc zima, i když sluníčko se na zimu už trochu schovává.

Blažíš mě

Tvoje spokojenost či bolístky je teď to, co mě zajímá ze všeho nejvíc. Tvůj smích nebo možná jen malý psotníček ze spánku mě vyblaží, snad jak nic na světě, tvůj pláč, mě zase ve chvilce dokáže okamžitě rozhodit. Nechápu jednu známou, která dokáže svého chlapečka nechat vybrečet a prý to s ní nic nedělá. Mě to trápí, jenom mi to vypráví.

Tři a půl kila štěstí

Jo, vyprávění…To taky dokážu. Zrovna před pár dny u mě byly kamarádky a jako za starých časů povídaly, kde a s kým byly, co zažily, kde si zatancovaly, koho nového potkaly. Po chvilce už jsem to nevydržela a prohlásila: „Holky, a teď vám budu chvilku vyprávět o Nicolce, jo? Prostě musím.“ Byly statečné, dokázaly to poslouchat asi půl hoďky.  Chápu vás. Pro mě je ale už ten váš, kdysi tak přitažlivý svět najednou tak cizí. Můj celý svět je mých tři a půl kilo lidského uzlíčku.

Jsem na rozpacích

No jo, už opravdu máme tři a půl kila, byly jsme paní doktorkou pochváleny, jak krásně přibíráme. Když já jsem ale na rozpacích. Kojení je určitě to nejlepší pro mou holčičku i pro mě, mám pořád navaříno, navíc je kojení naše ňuňáníčko, ale když já nevím, kolik toho Nicolka skutečně vypije, zda jí to stačí, a tak. Někdy jsem pro jistotu kojila i hodinu, dokud holčička chtěla.  Paní doktorka mi ale řekla, že jsem blázen, ať kojím jen deset, patnáct minut, že pak už si mě Nicolka jen cumlá, zbytečně se přejídá, polyká vzduch a ještě mi může rozdumlat bradavky.

První trénink

Taky máme trénovat zádové svaly. Musím holčičku dávat dvakrát denně na zádíčka, ale to vydrží tak dvě, tři minuty a pak se jí to hrubě nelíbí. To jsem dost hlasitě „napomenuta“. Jinak má moje holčička se mnou trpělivost, pořád se ještě zžíváme. Když jí oblékám, někdy mi to pěkně trvá, ale Nicolka to zvládá s jistým nadhledem. A to oblékání fakt nemusí. Tak jí zase dělám radost: pravidelně ji masíruji na zádíčkách, to se jí moc líbí, stejně tak, když je chvilku nahatá. Miluje volnost.

Polepšila jsem se

Já jsem se taky polepšila, na večerní spaní stěhuji holčičku i s postýlkou do ložnice, aby věděla, že večer už je klid. A když to jde, už žádné usínání v náručí. Snažím se. Už musím končit, zase volá můj táta, musí vědět, co se ta moje holčička a jeho praholčička za ten den naučila. Skutečně, volá nám denně. To je moc fajn. Nejsme samy a snad ani nebudeme. Mami, já dobře vím, že tě mám.

Prapranávštěva

No, tento víkend určitě ne, protože konečně jedeme k pra, vlastně praprarodičům do Lanškrouna! Skoro jsme to vydržely se šestinedělím! Ale teď už jsou na nás moc natěšení. Taky se nemůžu dočkat. Mám tam spoustu příbuzných a dokonce i svou těhotnou svědkyni ze svatby. To bude nádhera! Budeme se bavit jen o miminkách! To ostatní počká…Asi hodně dlouho.

Jo a ještě vám musím prozradit, na co se tak hrozně těším. Na konec šestinedělí. Těším se, až se mi zklidní hormony a taky, že bude snad, už ve větší pohodě holčička. Třeba se o ni nebudu už tak šíleně bát…Anebo se pletu? Jaký je váš názor, milé spolumaminky?

Příště Gábinu čeká:

Dozvíme se, jak se Nicolka představila praprarodičům, zda ji Gábina uchránila před spoustou nedočkavých náručí, a také, co nového se dozvěděla miminkách. Pořád se cítí jako maminka „v záběhu“.