Těhulka LIVE! Lucie (33): Loučení

Ahoj těhulky,

myslím, že nemusím dlouze psát o tom, jak krásným obdobím pro mě těhotenství a teď i šestinedělí bylo. Díky Babywebu se mnou mohla mé zážitky sdílet i řada mých přátel, kteří tak měli mé vyprávění každý týden na webu i s fotodokumentací a mohli tak sledovat, jak se pěkně kulatím, a teď i fotky Kubíka. Moc děkuji i za přízeň čtenářů a čtenářek, jejich rady a tipy v diskuzi a milá přání a gratulace k narození našeho synka. Bylo to hrozně fajn. Tím, že jsem své pocity a poznatky sdílela s vámi všemi, jsem si některé věci lépe uvědomila. Možná mi to bude trochu chybět v dalším těhotenství, určitě budu moc vzpomínat.

Co napsat na závěr takového projektu? Je to mazec! Před pár měsíci jsem byla zamilovaná slečna, která žila prací a koníčky. A pak to přišlo – těhotenství. Ne zcela plánované, ale rozhodně chtěné. Ale takhle brzy? Spousta otázek v hlavě a otazníků, jak to bude dál, jak to zvládnu já a jak to zvládneme s přítelem.

Nadšené babičky, které se konečně dočkaly. Nevolnosti a z nich plynoucí rozladění. Omezení téměř všeho jídla, a to jídlo miluju! Další pochybnosti a asi první uvědomění si, že budoucí láska k miminku pramení i z odříkání a nějakých obětí. Obrat a období plné chuti, energie a obrovské radosti, absence mých zdravotních neduhů (migrény, bolesti zad z vyhřezlé ploténky) a vděčnost miminku i za to.

Postupné zklidňování mé povahy i mysli. Příprava na Kubíka, dlouhé očekávání a v době nástupu na mateřskou dovolenou nachystání všeho potřebného a četba knih a předporodní kurzy. Velké plány na přirozený porod s dulou. Obrovské nadšení, přenášené na ostatní těhulky i netěhulky, které někdy kroutily hlavou, jak se může někdo na porod tak těšit. Velké zdravé miminko na ultrazvuku, veliký pupík, který jsem já ale jako veliký nevnímala (ve srovnání s mým okolím).

Závěrečný víkend v Podolí, čekání a rozmýšlení, zda zvládnu přirozeně porodit chlapečka s tak velkým váhovým odhadem nebo mám přistoupit na navrhovaný císařský řez. Všechno jinak, než jak jsem měsíce chtěla a plánovala. Kubík si vybral sám svou cestu na svět. 10 dní přenášení a poté císařský řez bez duly.

Obrovská radost z našeho uzlíčku štěstí. Život nabral ještě větší obrátky, porodnice, první týden doma, pak další. Každý den něco nového s Kubíkem a zlepšující se stav po císaři u mě. Je zdravý, krásný a zatím se zdá i spokojený. Nic mu nechybí, k tomu nejspíš přispívají i vitaminy Femibion, které používám i teď při kojení. Jím sice zdravě i s ohledem na Kubovy prdíky, ale nejsem si jistá, zda vitaminy skupiny B a některé další získávám ze stravy ve správné míře, a tak mi Femibion dává jistotu, že máme oba to, co potřebujeme a možná ještě něco navíc.

Občas na tvářičce Jakoubka zachytím úsměv a jeho spokojený spánek nebo zkoumavý pohled jsou tou nejhezčí odměnou za všechno, co těhotenství a porod přineslo. Teď jsem maminkou a tenhle malý človíček je na mě plně závislý – potřebuje papat, být v teple, čistotě a žádá si kopec lásky a fyzického kontaktu.

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla zima a padal sníh. Přešli jsme přes jaro a kvetoucí šeříky, které mám teď spojené s Ústavem pro matku a dítě v Podolí. Následovala dovolená u moře a teplé léto už s docela velkým pupíkem. Do porodnice jsme šli, když bylo ještě krásně a teplo a během našeho pobytu přišel podzim a listy stromů se zbarvily. Když jsme odcházeli domů, byl už podzim (z procházek jsem Kubovi přinesla pár barevných listů a dala mu je vylisovat do knihy jako památku na jeho 1. podzim) a začalo pěkně přituhovat, a tak o víkendu jsme zakončili roční období kočárkováním a prvním sněhem, který Kubík zažil.

Děkuji, že jste prožívali tohle radostné období se mnou a Kubíkem.

Lucie

Naše těhulka LIVE! Lucie užívá Femibion. Více o kyselině listové ZDE.