Těhulka LIVE! Lucie (1): Malé kulaté zjevení má být za pár týdnů miminkem?

12 OTÁZEK PRO TĚHULKU LIVE!

1. Moje první zřetelné příznaky těhotenství:
Velká únava, chuť na fastfoodová jídla a častý spánek (i 2krát více hodin než normálně!). Poté hned vynechání menstruace.

2. Raději kyselé okurky, nebo čokoládu? Objevily se nějaké specifické chutě?
Zprvu jsem měla chuť na tatarskou omáčkou (na čemkoliv!), majonézu nebo tzatziki. Od 2. měsíce pak následovala téměř nezkrotná chuť na sladké a kyselé. Pomyslný žebříček vede višňová marmeláda a pomeranče. 🙂 A pak třeba jen bramborová kaše a kyselé okurky.

3. Těhotenství plánované, nebo spontánní?
Spontánně plánované. Oba jsme věděli, že budeme šťastní, když budeme mít miminko, ale ještě jsme se ani nezačali o dítě pokoušet – a je tu! Prostě osud.

4. Těhotenství pro mě znamená…
… tak především RADOST, ale i mnoho změn.

5. Co na zprávu o těhotenství řekl partner…
„Opravdu jsme těhotný???“ a „Myslíš, že fakt jsme?“-)

6. Holka, kluk, nebo je vám to jedno? Budete chtít znát pohlaví dítě?
Určitě budeme chtít znát pohlaví miminka. Partnerovi je jedno, zda kluk nebo holka. Já se přikláním k chlapečkovi, ale když to bude holčička, nevadí. Hlavně když to bude zdravé a šťastné dítko!

7. Máte už vybraná jména? Raději česká, nebo zahraniční? Prozradíte jaká?
Ano, máme. Chlapecké – Kubíček a holčičí – Kačenka.

8. Porod v porodnici, nebo jinde?
Rozhodně v porodnici.

9. Přirozený porod pro mě je…
… velmi důležitý.

10. Porodní plán – ano, nebo ne?
Ano, ale chápu, že na přání maminek ještě nejsou porodnice příliš připraveny. Oceňuji však pokrok a ohledy na přání maminek a snahu vyjít jim vstříc, je-li to jen trochu možné.

11. Partner u porodu – ano, nebo ne?
Ano, ale je to svobodné rozhodnutí partnera.

12. Epidurální analgezie – ano, nebo ne?
Ne.

Prosinec 2011 jsem vnímala jako jeden z nejnáročnějších měsíců posledních let. Spousta práce v zaměstnání, předvánoční stresík a přípravy na svátky – to vše na mě působilo a já si nevzpomínám, kdy jsem předtím byla tak unavená. V lednu jsem měla jít na vyšetření rentgenem a tam je třeba vyloučit těhotenství.

Vzhledem k mé zvýšené chuti na chlebíčky, pomazánky a další dobroty (které jsem ale přičítala blížícím se Vánocům), dokonce i chuti na jídlo z fastfoodu (které opravdu nevyhledávám) a pár dnům zpoždění mensturace, jsem si udělala těhotenský test z lékarny. Byl pozitivní, ale jen narůžovělý. Hmm… Návod v krabičce radil test opakovat po 48 hodinách. Druhý test byl také pozitivní a už úplně fialový! 🙂 Věřila jsem už těmto výsledkům a informovala svého přítele a rodiče. V dalším týdnu jsem zašla ke gynekoložce a ta mi těhotenství potvrdila už rovnou z ultrazvuku. Krevní test dělat nemusela, vlastně mi nabrala krev jen pro hodnoty týkající se štítné žlázy.

Život s fazolkou

„Malé kulaté zjevení na obrazovce má být za pár týdnů mým miminkem?“ říkala jsem si a nevěřila tomu zázraku, co se ve mně už teď děje a bude se dít v dalších týdnech a měsících. Vrhla jsem se na dostupné informace a začala je přímo hltat. Miminko nebylo nijak plánované. Mně i partnerovi je přes 30 let a děti máme rádi. Známe se krátce, ale od začátku nám bylo jasné, že pokud by přišlo miminko, byli bychom šťastní. Tak jsme to nechali osudu. Co má být, bude. To bylo i mé heslo, co se týkalo genetických testů v dalších týdnech. Proto, ač jsem si moc přála, aby to všechno dopadlo dobře, jsem se nijak zvlášť nebála ani nestresovala. Jde o statistiku, neovlivním to já. Snažila jsem se seč mohla jíst, pít (ještě teď mám pořád malinko problém vzhledem k nevolnostem a nechutenství), odpočívat a vyhnout se rizikům. Víc už nebylo a nebude v mé moci.

Trochu mě vystrašilo jen nachlazení v 7. týdnu. Obvykle se s nachlazením trápím déle než ostatní a bez léků to bylo ještě složitější. Když ale víte, že nejde jen o vás, ale i o dalšího človíčka, pak vás vůbec nenapadne jít s nemocí do práce! Dříve jsem nastydnutí přecházela, ale takhle jsem potřebovala pár dní v klidu a teple.

Po týdnu mi paní doktorka řekla, že miminko má proti kalendáři asi týden zpoždění. Mrzelo mě to, ale byla jsem už zase zdravá. A další týden lékařka konstatovala, že jde o vitální těhotenství a týdenní přírůstek je už dobrý. Z návštěvy po dalším týdnu jsem odcházela ještě veselejší, protože miminko za týden zpoždění dohnalo, ačkoliv paní doktorka kroutila hlavou. 🙂 Dodala, že to bude tím, že se ta moje malá fazolka narovnává, a proto měření není vždy úplně přesné. V 9. týdnu mělo naše miminko 22 mm.

Na skok na Floridu

Následující pondělí jsem odlétala pracovně na šest dní na Floridu. Nikdy jsem přes oceán neletěla, ačkoliv kratší lety zvládám velmi dobře a létání mě baví. Informovala jsem se u paní doktorky na možná rizika, byla poučena a bylo mi jasné, že musím hodně odpočívat a především se vyhnout rentgenovým branám.

Vše proběhlo v pořádku, jen za cenu veliké únavy a vysílení. Poslední dva dny byly tak náročné, že bych tak dlouhý „výlet“ už nepodstupovala. Samotná cesta mě dost unavila, jídlo v letadle bylo sice asi dobré, každopádně se těhulkám (trpícím nechutenstvím) moc nezavděčí. Náročný pracovní program na Floridě, časový posun, jiné jídlo a třeba už jen galavečer a druhý den budíček v 6.00, a to přitom ještě tak hodinu dvě nešlo spát, protože se miminko rozhodlo probouzet mě noc co noc.

Po Americe mi trvalo téměř dva týdny se trochu srovnat. První dny byly ok, ale pak se dostavila únava.

S tatínkem na ultrazvuku

Hned v pondělí jsme šli ale na kontrolu a vzali i tatínka, aby viděl mimčo na monitoru. Byl to obrovský zážitek. Zatím viděl obrázek, je ale o moc hezčí vidět bít srdíčko, vidět základy ručiček a nožiček… Pro mě je úžasné každý týden sledovat, jak se z maličkého kolečka rozevírá ten malý tvoreček do tvaru fazolky a je týden od týdne větší. Je to zázrak!

Začala jsem svou lékařku navštěvovat méně často, protože bylo vše v pořádku a čekaly mě genetické testy před koncem 1. trimestru. Ty jsem absolvovala posledního února a musím přiznat, že se mi pořádně ulevilo. Nebyla jsem nervózní dlouhou dobu, ale den dva před samotným velkým ultrazvukem jsem začala cítit mírnou nejistotu. Ta polevila až ve chvíli, kdy nás pan doktor začal moc chválit a ukazovat nám, co je v pořádku, a pochvaloval si i to, jak miminko krásně vidí a jak se nám junior/ka krásně otáčí. Vše bylo v pořádku a my dostali doklad, že místo původního rizika na základě věku 1/620 máme nyní 1/3750! 🙂

Tak mě to uklidnilo, že bych snad už ani nemusela jít na tripple test. Nakonec ale půjdu a nechám si alespoň zjistit, zda mi nechybí nějaká látka a zda mám správnou hladinu železa (ta jediná byla z minulého náběru mírně nižší, a tak mi dala paní doktorka žvýkací tablety s příchutí čokolády). A naše miminko miluje sladké! 🙂

Držím palečky všem těhulkám, které prožívají strasti prvních týdnů těhotenství, uvědomují si právě změny ve svých chutích a energii svého těla. Přeji všem, i těhulkám o nějaké měsíce dál, hodně pozitivní energie načerpané ze sluníčka na nebi i toho, co nosíte pod srdíčkem. A všem, kdo se bojí před kontrolou u lékaře nebo před genetickými testy bych chtěla vzkázat, ať se zkusí nebát (vím, jak je to těžké, a nejde to moc dobře ovlivnit). Nechte to na osudu a přírodě, která je mocná čarodějka a umí zázraky kolem nás i v nás samých – právě teď jsme toho nejlepším důkazem.

Lucie

Lucie právě prožila 15. týden těhotenství. 

Chcete dostávat každý týden obrázek zobrazující přesně váš týden těhotenství s podrobným popisem, jak se vaše miminko vyvíjí? A k tomu spousty praktických informací souvisejících s aktuálním týdnem vašeho těhotenství? Je to jednoduché. Zaregistrujte se na našich stránkách! Každý týden vám ve schránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru vašemu týdnu gravidity!

Naše těhulka LIVE! Lucie užívá Femibion. Více o kyselině listové ZDE.