Těhulka LIVE! Anička (38): Nejkrásnější období? Ani ne, ale výsledek stojí za to!

Ahoj,

přišel čas loučení a rekapitulace. Můj dnešní příspěvek pro vás je poslední – šestinedělí končí a nastal čas vzpomínat.

Už je to deset měsíců, co jsem po pěti měsících snažení o miminko v ruce držela pozitivní těhotenský test. Radostí mi tekly slzy. Manžel (tehdy ještě přítel) byl na dovolené a já se o tu radostnou novinu neměla s kým podělit. Když se po týdnu vrátil, měli jsme oba obrovskou radost. To jsem byla v šestém týdnu. O týden později nastal pro nás velký den, řekli jsme si svoje ANO a stala se z nás oficiálně rodina.

Na první návštěvě u gynekologa jsem nedokázala zadržet slzy. Bohužel bylo tehdy embryo moc malé a ještě nebylo pořádně vidět srdíčko. Naštěstí o čtrnáct dní později už bylo všechno jinak a my jsme viděli, jak srdce krásně a pravidelně bije. Náš drobek dostal přezdívku mimís a radovali jsme se zase o chlup víc.

Ve třináctém týdnu nás čekal NT screening. Docela jsem se bála, ale doufala jsem, že bude všechno v pořádku. Do ordinace jsem šla ještě s mimísem, ven už s naším osm centimetrů velkým chlapečkem. Pan doktor si byl celkem jistý, a tak jsem začala nakupovat modrou výbavičku. V 17. týdnu těhotenství jsem při polehávání v posteli poprvé ucítila, jak se miminko hýbe. Bylo to nepopsatelně krásné. Konečně jsem cítila, že tam doopravdy je.

Ve 20. týdnu nás čekal další velký ultrazvuk. Miminko bylo v pořádku a paní doktorka potvrdila, že je v bříšku kluk jako buk. Definitivně jsme se rozhodli, že se bude jmenovat Matěj. Ve 26. týdnu jsme úspěšně absolvovali test na cukrovku. Ve 30. týdnu jsme byli na posledním, genetickém ultrazvuku. I tam bylo všechno v pořádku. Tehdy tam s námi dokonce byla i moje mamka. Bylo to moc dojemné.

Od 34. týdne mě začaly hodně trápit poslíčky. Bohužel nic nepomáhalo, trochu jsem trpěla. Ve 36. týdnu jsem byla poprvé na monitoru, kde se ukázalo, že poslíčky nejsou poslíčky, ale slabé kontrakce a já se začala pomalinku otvírat. Měli jsme s manželem radost, že už budeme mít Matýska brzy u sebe, ale člověk míní a pán Bůh mění. Tehdy jsem ještě nevěděla, že si Mates pobude v bříšku ještě celý měsíc.

Ve 37. týdnu jsme šli na váhový odhad a tam mě paní doktorka trochu vyděsila. Matýsek měl jen 2 400 gramů. Všichni mě uklidňovali, že je to dost. O dva týdny později, přesně ve 39+0, jsme šli pro jistotu na kontrolu. Odhad byl zase podprůměrný. Jen 2 900 gramů a navíc při přeměřování pan doktor zjistil, že má Matýsek malý obvod kolem bříška. Řekli, že to nic není a že pokud neporodím, tak se uvidíme za týden. To byl den našeho termínu porodu. S manželem jsme si dělali legraci, že by Mates mohl být dochvilný po mě a přijít přesně na termín. Všichni nám tvrdili, že mimina se termínem neřídí a je to hodně nepravděpodobné.

Nakonec jsem se do Podolí opravdu vydala až v termínu, ale i s tušením, že už je to tady. Porod byl celkem pohoda. I bez porodního plánu proběhl naprosto podle mých představ. Dneska už si ani nedokážu vzpomenout, jestli to bolelo. Jediný zážitek, který mi z porodu zůstal: pocit naprostého štěstí, když jsem uslyšela Matýska plakat a sestřička mi ho položila na břicho. To je okamžik, který si uchovám v paměti navždy! Pak jsme ještě týden museli zůstat v nemocnici kvůli žloutence.

Po příchodu domů jsem byla lehce zmatená a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si na nového spolubydlícího zvykla. Po pár dnech se nám režim hezky ustálil a dneska už si ani nedokážu vzpomenout, jaké to je, nemít miminko.

Těhotenství bylo moc fajn, ale pořád mi nepřipadá, že by to bylo nejkrásnější období v mém životě. Hlavně ke konci už bylo neduhů dost. Výsledek ale stál za to. Jako každá maminka mám dojem, že můj syn je to nejkrásnější a nejdokonalejší miminko na světě. A můj manžel je ten nejskvělejší otec. Matýska zbožňuje a krásně se o něj stará. Kromě kojení dokáže úplně všechno. Koupe, přebaluje, chová a konejší. Jestli to jde, tak ho miluji ještě víc.

Mějte se krásně a užívejte si těhotenství a rodičovství.

Anička

Šťastná rodinka se s námi loučí.