Těhulka LIVE! Anička (35): Pláč v porodnici… a radostné chvilky doma

Ahoj,

ráda bych poděkovala všemu personálu porodnice v Podolí. Zejména porodní asistence Jindrové, která mi byla během celého porodu obrovskou oporou a pomocí, a paní doktorce Holé a celému kolektivu na oddělení šestinedělí P2! Díky nim byl pro mě porod i pobyt v porodnici dobrým zážitkem. Vážím si lidského přístupu, který ke mně i k Matýskovi měli. DĚKUJI!

Tentokrát vám toho musím napsat tolik, že ani nevím, jak to do článku všechno vtěsnat. Po porodu jsme si s manželem zažádali o nadstandardní pokoj, abychom mohli být první dny všichni pohromadě. Naštěstí byl jeden volný, a tak jsme se mohli učit pečovat o našeho drobečka oba společně. Sestřičky byly moc ochotné. Všechno nám ukázaly, poučily nás a byly nám velkou oporou ve chvílích, kdy jsme si nevěděli rady.

Po třech dnech, kdy už jsem se pomalu balila domů, přišla špatná zpráva. Matýsek dostal novorozeneckou žloutenku a bude muset na fototerapii. V tu chvíli mi bylo hrozně. Nedokázala jsem přestat plakat. Po třech dnech, kdy jsme byli pořád spolu, jsem u sebe najednou neměla ani Máťu, ani manžela. Ten se totiž musel vrátit do práce, a tak jsem se z nadstandardu přestěhovala na normální pokoj. Sestřičky mi malého nosily každé tři hodiny jen na kojení a za půl hodiny jsem ho musela zase donést zpátky. Ty dva dny byly strašně dlouhé, ale žloutenka nakonec ustoupila a my mohli jít domů.

Kojení nám naštěstí jde dobře. Mlíčka mám dost a Matýsek se umí krásně přisávat, takže nemáme žádné problémy. V porodnici se mi několikrát stalo, že když začalo nějaké jiné miminko na pokoji plakat, okamžitě se mi spustilo mléko a na košili se mi udělala obrovská mokrá kola. Sestřičky říkaly, že je dobře, že ještě před nástupem na fototerapii máme dobře rozjetou laktaci, jinak že by to mohl být problém.

Přestože jsem měla už před porodem všechno vzorně nachystáno, po příchodu domů jsem tady bloudila jak blázen. Najednou jsem nemohla nic najít, všechno mi přišlo hrozně pomotané a hlavně jsem vůbec netušila co s Matýskem. Naštěstí se to během prvního dne poddalo a už jsme se krásně zaběhli.

Od prvního dne se snažíme Máťovi vytvářet rituály. Občas nám to sice trochu zakolísá, ale snažíme se seč nám síly stačí. Náš den většinou začíná ranním kojením, kolem sedmé hodiny pak odchází taťka do práce, tak už si nechám Matýska v naší posteli. Chvíli se mazlíme a pak se spolu ještě dvě tři hodinky prospíme. Dopoledne je Máťa ještě tak hodinku vzhůru a pak následuje polední kojení.

Pokud to počasí jen trochu dovolí, snažíme se vyběhnout alespoň na chviličku ven. V kočárku se nám moc líbí a Mates tam vždycky krásně usne. Naším nejpevnějším denním bodem je každodenní koupání. Matýskovi se to moc líbí, a je jedno jestli koupu já nebo taťka. Pak už jen nakojím a jdeme zase hajat, to ještě Matýsek usne ve svojí postýlce.

Posledních pár dní se potýkáme s novým nešvarem. Máťa v noci po na kojení nechce zůstat sám v posteli. Sice nepláče, ale kňourá. Vydrží i déle než hodinu. Až mně rupnou nervy a vezmu ho do naší postele. Nevím, jak ho to odnaučit. Nemáte nějaký tip? Jestli ano, napište mi o tom do mojí diskuze.

Bohužel nás taky hodně trápí prdíky. Vyzkoušeli jsme už několik druhů kapiček, ale moc nepomáhají. Večer dáváme i rektální rourku, aby se Máťovi alespoň na chvíli ulevilo. V jídle už jsem omezila všechno nadýmavé, kořeněné i dráždivé, ale bezvýsledně. Už nevím, co jíst, tak jím akorát suchary, kuřecí maso a piju vodu. Ale neztrácíme optimismus a snad se to nějak poddá.

Mějte se krásně.

maminka Anička

Matýsek s tatínkem na oblíbeném místě