Těhulka LIVE! Anička (34): Byla to fuška

Ahoj,

ve čtvrtek 26. ledna jsme měli termín porodu. Ráno jsem se vypravila do poradny do Podolí, ale už po cestě jsem si říkala, že bolesti jsou nějaké jiné a celkem pravidelné. Celou cestu jsem je stopovala, objevovaly se pravidelně po 5 minutách.

To se potvrdilo také na monitoru. Následovalo vyšetření u paní doktorky. Konstatovala, že jsem otevřená na dva prsty a že se porod pomalu rozjíždí. Nechtěla mě proto pustit domů a poslala mě lehnout si na oddělení. Tam ale nebylo místo, a tak jsem šla rovnou na sál. Znovu monitor s kontrakcemi po 5 minutách a další vyšetření. Nález byl pořád stejný. Na porodní box jsem přišla v jednu.

Porodní asistentka mi všechno ukázala, převlékla jsem se do košile a natáhla se na pohodlné lůžko. Zavolala jsem manželovi, že už se to pomalu rozjíždí, aby si vyřídil, co potřebuje a dorazil. V klidu jsem odpočívala, četla si, pospávala. Kontrakce se pořád daly v pohodě vydržet. Každých deset minut přišla porodní asistentka, aby zkontrolovala Matýskovo srdíčko. Ve tři mě zase napojili na monitor.

Kontrakce byly pravidelné po 4–5 minutách, ale pořád ani nebolely. Manžel dorazil kolem třetí. Střídavě jsem chodila do sprchy, hopsala na balonu a polehávala na lůžku. Chudák manžel se celkem nudil. Kolem deváté přišla porodní asistentka, aby mě vyšetřila. Pořád jsem byla otevřená jen na dva prsty. Chtěla mě vyšetřit ještě během kontrakce, aby zjistila, zda se hlavička tlačí do porodních cest a ty se více otvírají. Vyšetření bylo hodně bolestivé, ale ukázalo se, že v kontrakci jsem otevřená už na čtyři prsty. Sestřička tedy udělala „Hamiltona“.

Kontrakce začaly být docela bolestivé. Od téhle chvíle jsem strávila hodně času ve sprše. Natočily jsme další monitor a kontrolovaly pravidelně Matýskovo srdíčko. Sestřička navrhla píchnout vodu a tím porod trochu uspíšit. V deset jsem si nechala udělat klystýr s tím, že v jedenáct provedeme dirupci. Ve vedlejším boxe začala rodit jiná paní, čímž se sestřička trochu zdržela, a k propíchnutí došlo až o půlnoci. Varovala mě, že tím kontrakce zesílí. Propíchly jsme vodu, udělaly odběr na epidurál s tím, že výsledky budou za půl hodiny, pak přijde anesteziolog a aplikuje epidurální anestezii.

Bolesti začaly být opravdu hodně silné. Samou bolestí jsem je zapomněla prodýchávat, ale manžel mě držel za ruku a pořád mi to připomínal. Po půlhodině už jsem plakala, aby mi tu anestezii dali, že to není k vydržení a že mě to nutí tlačit. Dělalo se mi neuvěřitelně špatně od žaludku a pálila mě žáha. Když sestřička přišla, řekla, že už nemá cenu volat anesteziologa a že jdeme rodit, protože jsem otevřená na 10.

V tu chvíli se mi obrovsky ulevilo. Otočila jsem se na záda do polosedu. Po dalších třiceti minutách jsem porodila hlavičku a na další kontrakci i ramínka a zbytek tělíčka. Matýsek začal hned plakat a já taky. Dali mi ho na břicho a manžel přestřihl pupečník. Pak mě paní doktorka dalších 45 minut šila. To bylo na celém porodu asi to nejhorší.

Matýska mezitím choval manžel. Vypadal opravdu šťastně a Máťa hodně spokojeně. Když jsem je spolu viděla, byla jsem opravdu šťastná. Sice to byla fuška, ale výsledek za to stál!

Mějte se krásně a vydržte ty mrazy. 🙂

maminka Anička

Táta Pepa:

Nakonec jsem opravdu u porodu byl. Když jsem přijel do porodnice, Anička se ještě usmívala a byla v pohodě. Pořád jsme si dělali srandičky, jaká to je brnkačka. Měla velký hlad, a tak jsem dojel s pořádnou zásobou jídla.

Dlouho se nic nedělo a moje nervozita rostla. Přesto jsem se snažil být Aničce maximální oporou a přes velkou únavu a nervozitu jsem se snažil nedat na sobě nic znát. Když sestra píchla vodu a bolesti začaly být evidentně hodně veliké, říkal jsem si, že to bude dlouhá a náročná noc.

Naštěstí to šlo ráz na ráz. Snažil jsem se nepřekážet a jen občasnými dotyky dávat najevo, že tam pořád jsem, což Aničce moc pomohlo. Ihned po porodu mě nechali přestřihnout pupeční šňůru, aniž by se mě někdo zeptal, jestli chci. Z leknutí jsem ji přestřihnul. Matěje položili Aničce na bříško a všichni jsme štěstím plakali. Po chvilce Matýska změřili a zvážili. Rychle jsem pořídil první fotky našeho syna. Když Matýska zabalili, dali mi ho do náruče a já byl nejšťastnějším člověkem na světě.

Ani mi nepřišlo, že ho držím v náručí dvě hodiny, než nám maminku dali dohromady. Když nám ho odnesli na umytí, bylo nám smutno. Nechtěli jsme ho dát. Ty dvě další hodiny bez něj se hrozně vlekly.

Z vlastní zkušenosti můžu všem maminkám i tatínkův doporučit, aby tenhle okamžik prožili společně. S Aničkou nás to neuvěřitelně sblížilo a já si jí teď mnohem víc vážím, když vím, co pro našeho syna musela vytrpět.

pyšný taťka Pepa

Malý Matýsek je konečně na světě