Tatínkova nahotinka
VÁŠ PŘÍBĚH V létě jsme se s ostatními maminkami scházely venku a společně vymýšlely program pro naši drobotinu. Ten den jsme si měly na louce trhat kytičky, plést věnečky a číst z oblíbených knížek nebo časopisů.
Zdroj: archiv redakce
Několik holčiček se sešlo u nás a s naší Martinkou se probíraly knížkami. Chviličku před tím, než jsme vyrazily ven, přiběhla Martinka a ptala se, jestli si tatínek, až za námi přijde, bude také číst.
„To víš, že si tatínek bude taky číst,“ automaticky jsem odpověděla.
„Tak já mu vezmu čteníčko,“ zajásala Martinka.
Motýlci a housenky
Na louce jsme se sešly v plném počtu, rozložily deky a nechaly drobotinu řádit. Děti ukazovaly, jaké našly kytičky, jásaly nad motýlkem nebo housenkou. Po malém pikniku se usadily a postupně si ukazovaly, kdo má jakou knížku rád, jaký časopis se mu líbí a třeba co v něm vymaloval.
Čteníčko
Když přišel manžel, pochválil caparty, jak jsou hodní a šikovní.
„Tatííí, budeš taky číst?“ zeptala se Martinka.
„Já tu nic na čtení nemám, myšičko. Vždyť víš, že jdu rovnou z práce,“ pohladil blonďatou čupřinu.
„Já jsem ti čteníčko vzala, viď maminko,“ odpověděla naše holčička.
Blonďatá beruška
A už se přehrabovala v batůžku. Po chvilce se zářivým úsměvem vylovila pánský časopis a bezelstně všem objasnila: „A tady se tatínkovi líbí ta blonďatá beruška.“
V tu chvíli jsem si přála být na druhé straně zeměkoule a manžel snad ještě dál. Rudý byl jako rajče a pokoušela se o něj mrtvice. Ostatní mamči propukly v hurónský smích a já děkovala bohu, že děti jsou moc malé na to, aby chápaly souvislosti.
Jarka
