Syndrom polycystických vaječníků (PCOS)

Příčina tohoto onemocnění nebyla dosud zjištěna, ale existuje několik teorií vysvětlujících jeho vznik. Jedna z teorií označuje za příčinu syndromu PCOS hormonální poruchu uvolňování hormonů gonadotropinů z předního laloku podvěsku mozkového. Jejich úkolem je zajistit správné fungování vaječníků. Charakteristickým laboratorním nálezem je zvýšený poměr luteinizačního hormonu ku folikulostimulačnímu hormonu.

Další teorie vysvětluje vznik syndromu PCOS porušením tvorby hormonů produkovaných vaječníky a nadledvinami, což současně souvisí i s poruchou metabolismu hormonu inzulinu. Prokázaný byl dědičný podklad tohoto onemocnění. Na jejím vzniku se pravděpodobně podílí více genů a svoji roli hraje i vliv zevního prostředí. V rodinách žen se syndromem PCOS byla u mužů zjištěna necitlivost tkání na hormon inzulin a předčasná plešatost do 40. roku věku.

Klinické projevy

Pro kožní příznaky, které vznikají na podkladě zvýšené hladiny mužských hormonů androgenů v krvi, je souhrnný název hyperandrogenismus. Mezi tyto kožní příznaky patří akné, zvýšené ochlupení ( hirsutismus) a plešatost (alopecie).  Dalším hlavním projevem syndromu PCOS jsou cystické změny na vaječnících, které mají svá ultrazvuková kriteria. V souvislosti s hormonálními změnami je častým nálezem u žen porucha menstruačního cyklu, ve kterém buď dochází k ovulaci jen ojediněle nebo vůbec ne (anovulace).  Plně vyvinutý obraz tohoto onemocnění vylučuje spontánní otěhotnění bez předchozí hormonální stimulace vaječníků. S hormonálními změnami, které doprovázejí syndrom PCOS, souvisí zvýšená hladina hormonu inzulinu, který ovlivňuje hladinu cukru v krvi, dále necitlivost tkání na inzulin, změna metabolismu tuků a obezita, která se vyskytuje asi u 50 % pacientek.

Pozdní rizika

Hormonální a metabolické změny, které jsou součástí syndromu PCOS, jsou rizikovými faktory některých závažných onemocnění, především cukrovky 2. typu, ischemické choroby srdeční a karcinomu děložní sliznice.

Diabetes mellitus 2. typu

Mezi známé rizikové faktory, které se podílejí na rozvoji cukrovky 2. typu, patří porucha uvolňování hormonu inzulinu, odolnost tkání proti inzulinu a obezita. Mnohé studie prokázaly častější výskyt cukrovky 2. typu u žen se syndromem PCOS v mladším věku, zejména jsou-li obézní. Proto se považuje syndrom PCOS za závažný rizikový faktor poruchy glukózové tolerance a následně i cukrovky 2. typu. Studie dokazují, že u těhotných žen, které se léčily se syndromem PCOS, se častěji vyskytuje těhotenská cukrovka a v posledním trimestru preeklapmsie.

Kardiovaskulární onemocnění

U žen se syndromem PCOS je častým nálezem porucha metabolismu tuků a břišní typ obezity projevující se větším obvodem pasu, což jsou významné rizikové faktory rozvoje kardiovaskulárních onemocnění. Ze studií vyplývá častější výskyt hypertenze a ischemické choroby srdeční u žen, které se v minulosti léčily se syndromem PCOS.

Karcinom děložní sliznice ( endometria)

Studie z USA prokázaly až pětinásobně vyšší riziko karcinomu endometria u žen se syndromem PCOS. Příčina vyššího rizika tohoto onemocnění se vysvětluje nadměrnou stimulací děložní sliznice hormony estrogeny. Estrogeny vznikají chemickou přeměnou z mužských hormonů androgenů, kterých je při syndromu PCOS nadbytek, tím pádem vzniká i více estrogenů. Tuto přeměnu podporují i tukové buňky, proto je významným rizikovým faktorem vzniku karcinomu děložní sliznice obezita.

Léčba

Léčba žen se syndromem PCOS by měla být individuální. Základem je s ženou navázat dobrý terapeutický vztah a stanovit si cíle, které od léčby očekává. Některé ženy chtějí odstranit kožní příznaky, které často doprovází deprese, jiné ženy si přejí otěhotnět. Na prvním místě jsou režimová opatření. Obézním ženám je doporučena redukce hmotnosti a změna životního stylu. Byl prokázán okamžitý nástup ovulačních cyklů a otěhotnění u žen, které zhubly.

Hormonální antikoncepce je lékem první volby u žen, u kterých si přejeme upravit nepravidelný menstruační cyklus a ovlivnit kožní příznaky. Doba podávání hormonální antikoncepce k ovlivnění akné je zhruba 6 měsíců. Zvýšené ochlupení reaguje na léčbu pomaleji, někdy je nutné hormonální antikoncepci užívat po dobu dvou let. Vhodné je užívání hormonální antikoncepce nepřetržitě s týdenním vysazením jedenkrát za 2 – 3 měsíce. Dalším důvodem pro nasazení hormonální antikoncepce je prevence nadměrného růstu děložní sliznice a vzniku zhoubného bujení.

Antiandrogeny jsou hormony, které se podávají k ovlivnění kožních příznaků. Jednak mohou být součástí hormonální antikoncepce, ale mohou se podávat i samostatně, zejména pokud není pro ženu kombinovaná hormonální antikoncepce vhodná nebo ji žena odmítá z náboženských důvodů. Dalším důvodem k jejich podávání je těžká forma nadměrného ochlupení.  Lokální prostředky k ošetření akné a nadměrného ochlupení mají svoji roli, jelikož nástup účinku léků je až po několikaměsíčním užívání. V posledních letech se upřednostňuje laserové ošetření. Léky zvyšující citlivost tkání na inzulin ( metformin, thiazolidiny) snižují hladinu hormonů androgenů v krvi, snižují hmotnost a upravují menstruační cyklus.

Ženám, které si přejí otěhotnět, je doporučena redukce hmotnosti tak, aby jejich BMI byl pod 30 kg/m2. Dále je zahájeno vyvolání ovulace clomifencitrátem(Clostibegyt), popřípadě je provedeno laparoskopické ošetření cystických vaječníků.

Z preventivního hlediska by měl být ženám se syndromem PCOS proveden orální glukózotoleranční test( OGTT), který odhalí poruchu metabolismu cukrů. V případě, že je ženě prokázána porucha glukózové tolerance, měl by být OGTT proveden za rok. V případě negativního výsledku by měl být zopakován za dva roky.