Svatba jako přežitý rituál?
Jako oko v hlavě opatruji ve své knihovně knihu profesora Antonína Vaňka, vydanou v roce 1971. Ta knížka se jmenuje „Příznaky krize manželské rodiny“ a i po 37 letech od jejího vydání bych z ní vypustil jenom některé citáty z Bedřicha Engelse, které tam byly zařazeny jako povinná úlitba tehdejší době. Jinak mají všechny kapitoly platnost nadčasovou a nezbývá než litovat, že se všechny její teze nevejdou na stránky tohoto internetového pojednání.
Zdroj: archiv redakce
Stejně jako před mnoha staletími, tak ani za Rakouska – Uherska, za první republiky, za války, za komunismu ani za kapitalismu není možno svatbu označit za nějaký přežitek. Manželství nevzniklo původně za účelem uspokojování sexuálních potřeb a ani dnes to není jeho hlavní náplní. Samozřejmě se jedná o sexuální partnerství, ale střízlivý pohled praví, že je to především smlouva o společném hospodaření hlavně za účelem výchovy potomstva. Komunisti i kapitalisti se v dojemné shodě podepisují pod heslo „rodina – základ státu“.
Muž versus žena
Rodina harmonizuje dvě protichůdné tendence muže a ženy. Zatímco muž má snahu rozmnožovat svůj genetický materiál po co možná nejširším biologickém terénu, zplodit pokud možno co nejvíce dětí s co nejvíce ženami, usiluje žena naproti tomu o získání zodpovědného živitele a ochránce sebe a svého potomstva. Odtud pramení daleko větší touha muže po sexuálních avantýrách, nevěře, nebo alespoň občasném „odskoku“ a proti tomu tendence ženy „držet si tatínka doma“. Muž si k tomu vybírá mladou, plodnou a sexuálně atraktivní partnerku, žena pak muže rovněž zdravého, statného a takového, který má dobrý „přístup ke zdrojům“.
Konto místo oštěpu
V naší době to už neznamená jistou mušku nebo dobře nabroušený oštěp, ale spíše tučné bankovní konto a naditou peněženku. Některé ženy pak volí velice mazaný a vykutálený postup takzvané „smíšené reprodukční strategie“: za manžela pojmou toho bohatého a dítě zplodí s tím zdravým. Důkazem jsou manželky vysoce postavených bankéřů a politiků, které otěhotní se svým bodyguardem.
Manželství pak mužské i ženské protichůdné úsilí uvádí v soulad. A je naprosto jedno, zda je to smlouva uzavřená před Bohem, před domorodým šamanem nebo před starostou. Lhostejno, zda je zpečetěna kuriózními obřady, snubními prsteny nebo razítkem. Bohužel se někdy uzavírá jenom podáním ruky, jako obchodní smlouvy v Americe, ale tento postup v sobě nese riziko snadnějšího vyklouznutí, protože, co není psáno, to není dáno. V některých společenstvích se to už jaksi předem zabezpečuje obřadem zásnub, což by z právního hlediska bylo možno označit jako „smlouvu o smlouvě budoucí“.
Sňatky z rozumu
V historii lidstva se ve většině společností uzavírají spíše sňatky z rozumu než sňatky z lásky. Naše společnost je tedy jakousi výjimkou. Stejně je tomu i s mnohoženstvím. I tady je naše židovsko-křesťanská monogamní ideologie z celosvětového hlediska v menšině. Většina výzkumů se také nápadně shoduje v poznatku, že manželství z rozumu podpořené ekonomickými zájmy je trvalejším svazkem než manželství uzavírané z „pouhé“ citové náklonnosti, vzájemných sympatií a lásky.
Zdá se vám to moje pojednání cynické, lásky zbavené a příliš ekonomické? Ano, hovoří ze mne studium mnoha odborných dokumentů, rozvodových statistik a dlouholetá praxe soudního znalce. Neochuzujme však zejména mladé lidi o poezii lásky. Jistě i sexuální harmonie přispívá k manželskému štěstí a spokojenosti. Není však faktorem jediným. Ale to už je asi zase náplní další otázky.
Literatura: Vaněk, A.: Příznaky krize manželské rodiny, St. pedagog. nakl. Praha, 1971.
