Strašně moc chci miminko, ale partner se brání

Je mi 32 let a se svým přítelem žiju už 7 let. Máme se rádi, společně jsme koupili byt, auto, pořídili psa. Jenže pak se vývoj našeho vztahu nějak zastavil. Chodíme spolu dál do společnosti, na dovolené, milujeme se, ale já cítím, že mi něco chybí.

Co mám dělat? Rozejít se nebo vynechat antikoncepci?

Asi před rokem jsem partnerovi řekla, že se už cítím zralá mít dítě. Řekl mi, že on teda ne. Je mu 35 let, takže si myslím, že by už na to věk měl. Nechala jsem ho pár měsíců vydechnout a pak jsem o tom začala mluvit znovu. Myslel si, že se jen chci vdávat, a nakonec souhlasil, že si mě vezme. O to mi ale nejde, chci dítě, svatba pro mě není důležitá.

Všechno je jinak

Pak jsem zas na nějaký měsíc přestala naléhat a čekala, že k tomu sám dospěje. Ale nic, říká, že na děti nemáme peníze, přitom vyděláváme oba nadprůměrně. Myslím, že se nechce nijak omezovat, prostě si zvykl na pohodlný způsob života a nechce nic měnit. Přitom když jsme spolu začali chodit, bavili jsme se o tom, jak jednou budeme mít děti, rodinu a tak. Teď je všechno jinak.

Brečím a závidím

Už nevím, co mám dělat. Prosby ani výhrůžky, že ho opustím, nepomáhají, většinou znechuceně odejde. Myslím, že moje touha po dítěti náš vztah dost poznamenává.

Miluji ho a nechci ho ztratit, ale když tady na stránkách čtu, jak jste těhotné, nebo si užíváte miminek, brečím a strašně vám závidím.

Kamarádka mi radí, ať vysadím antikoncepci a otěhotním proti jeho vůli. I kdyby od nás odešel, budu prý mít aspoň miminko.

Moje maminka říká, že mám ještě chvíli vydržet, že k tomu třeba ještě dospěje. Jenže jak dlouho? Vždyť já taky nebudu moct mít šanci otěhotnět věčně. Nechci ztratit nejlepší léta svého života.

Někdy si říkám, že by bylo nejlepší ho opustit a začít znovu s někým jiným. Ale mám zahodit ty hezké roky s ním a riskovat, že to možná v příštím vztahu bude stejné nebo horší?

Máte s tím nějakou zkušenost? Jak ho přemluvit, aby chtěl dítě?

Bára