Štěpánka 4. týden po porodu: Koupání v umyvadle

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Pravidelně obden koupeme, nejdřív jsem je koupala ve vaně, ale bylo to nepohodlný a ve vaně byly takový malinkatí, že jim napouštím bazén – umyvadlo. Koupání se jim moc líbí a Oliver to předevčírem celé prospal a jen se usmíval. Škoda, že jsem byla sama doma, protože kdyby byl doma Pepíček, tak by musel fotit. Nemůžu se nabažit jejich vůně, pořád je očuchávám a pak muchluju a líbám. Tak krásně miminkovsky voní.

Tento týden byl zase ve znamení návštěv. Byla tady kolegyňka a kamarádka Péťa, kterou mám nejblíž. Spolu jsme vybíraly chůvičku, protože ta, co jsme měli, byla na nic a dala jsem na její doporučení a jsem s ní maximálně spokojená. Máme monitory dechu, ale není to ono, když spím v ložnici a tvrdě usnu, tak bych je neslyšela. Máme doma strašně suchý vzduch a mimískům se špatně dýchalo, tak nám ještě půjčila zvlhčovač vzduchu a hned se lépe dýchá!

Pak jsem tady měla kamarádku Evu s Honzínem a jejich roztomilou dcerkou Emilkou, s kterou je strašná legrace, jsou to jedni z našich nejlepších kamarádů a my víme, že se na ně můžeme ve všem naprosto spolehnout. Prckové dostali spoustu dárečků, ale z čeho jsem měla velikou radost, byly celosilikonové dudlíky. Ještě nikdy jsem je neviděla a mrňouskové je hned vyzkoušeli a byli spokojení. Evča je těhotná a já se těším, až budeme spolu v létě chodit na procházky.

Pak tady byla teta Péťa se synky a s tou se strašně vždycky nasměji, ta nezkazí žádnou legraci. Přinesla spoustu dárečků a dostala za to vynadáno, protože má kam dávat. Bohužel byla tady krátce, pomazlila se s prcky, nakrmila, přebalila a uvolnila místo kamarádce Símě, která mě přišla ostříhat, přidala se teta Bára a my zavzpomínaly na starý časy. Musela jsem konstatovat, že asi hodně dlouho na žádnou akcičku s nimi nepůjdu a vlastně mi to ani nevadí, protože mám o zábavu postaráno.

No a o víkendu přijela maminečka s mojí nejmilovanější švagrovou Romčou, neteřinkou Viktorkou a synovcem Kubíkem. Děti byly zlatý, malý fotil a malá je hladila a pořád na ně chodila koukat. Zase dovezli spoustu věcí pro prcky a penízky do peřinky, abychom koupili, co sami potřebujeme. My to takhle v rodině praktikujeme a myslím, že je to super věc. Překvapil Kubík, který v devíti letech dal dětem do peřinky a na obálku jim napsal vzkaz a bylo to moc roztomilé.

Byla jsem docela unavená, tak holky rozhodly, že si mám jít lehnout, že oni vezmou Olivera a Aničku ven – poprvé. V pátek totiž u nás byla pediatrička a už nám to dovolila, protože po vážení měl Oliver už 2500 g a náš jedlík Anička 2905 g. Nevěděla jsem, jak moc je mám obléknout, nevěděla jsem a bála se, aby jim nebyla zima nebo velké teplo. Prý se mají děti oblékat o 1 vrstvu oblečení víc než dospělí, tak jsem se podle toho řídila. Nejdřív jsem se těšila, že si alespoň na půl hodiny lehnu, ale zatím nikdy jsem větší strach nezažila. Vím, že děti byly v těch nejlepších rukách, ale já to prostě nedokážu popsat. Bylo mi tak divně a ze spánku nebylo vůbec nic, já lítala od okna k oknu a bála se, aby se vrátili v pořádku všichni domů. Jedna moje kamarádka mi řekla, když chceš poznat strach, tak si pořiď děti. A já jí musím dát za pravdu! Já mám kolem sebe vlastně jenom úžasný lidi a mám je všechny moc ráda!

V neděli jsme šli s Pepíčkem poprvé jako rodina spolu na procházku, venku bylo nádherně a my si to strašně užívali. Ke kočárku jsem se vůbec nedostala a Pepíček se nesl jako páv! Jinak musím mého drahého Pepíčka moc pochválit! Snaží se mi co nejvíc pomáhat, a když je doma, tak mě nechá spát a dokáže už mrňousky i přebalit a nakrmit, nejdřív se jich bál, jak jsou malinkatí, a v neděli to zvládal všechno bravurně!

Moc je všechny tři miluju a na vás se budu těšit zase příští týden.

Očima tatínka:

Můj život se s příchodem dětí otočil o 360 stupňů. Nemůžu uvěřit, že jsem se stal tátou a hned dvou takových úžasných tvorečků. Úplně mi změnili život a nedokážu bez nich žít.

Porod byl zážitek a Štěpánka, jinak vždy silná, která skoro nikdy nebrečí, začala brečet a já myslel, že brečí, protože ji to bolí, a ona sestře řekla, že pláče, protože se jich už nedokáže dočkat. Podíval jsem se na ni s takovou láskou a v duchu si slíbil, že je nikdy neopustím. Když jsem viděl poprvé miminka, tak se mi hlavou honilo tolik myšlenek naráz. Hlavně aby byli všichni zdraví, jestli to všechno zvládneme, abychom je dokázali dobře vychovat, aby byli na nás hrdí a my na ně a byli celý život šťastní.

Když za nimi Štěpánka po jejím propuštění docházela, bylo mi jí moc líto, doma jí bylo jen půl, pořád byla v myšlenkách s nimi. Když mi celá šťastná volala, že už je můžu vyzvednout, věděl jsem, že teď bude teprve dokonale šťastná.

Moc rád na ni koukám, když si s nimi povídá a mazlí se, je strašně krásná, když je krmí, je krásná, když jim pořád něco vypráví.

Bohužel si Olivera a Aničku přes celý týden neužiju, chodím z práce až večer, ale naštěstí mě Štěpánka zásobuje fotkami a i si často voláme.

Vím, jak milovala spánek, a teď při přetrhovaném spánku je na ní znát únava a já se jí snažím alespoň o víkendu pomáhat, co to půjde! Už zvládám připravit jídlo, nakrmit je i přebalit, jen se bojím je ještě koupat a myslím, že by mě k tomu Štěpánka stejně zatím nepustila!

Byli jsme spolu i poprvé na procházce a já si to moc užíval, byl to krásný pocit vézt kočárek a já ji k němu ani nepustil.

Co víc napsat? Snad už jen to, že jsem rád, že mám konečně děti s tou nejbáječnější ženskou na světě, a jsem si naprosto jistý, že bude tou nejlepší mámou!

Naše těhulka LIVE! Štěpánka užívá Femibion. Přečtěte si více o kyselině listové.