Štěpánka 3. týden po porodu: Už jsme doma. Všichni!

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Pokaždé, když jsem ho krmila, jsem mu říkala, že pokud nebude jíst, tak bude bydlet v porodnici, a světe div se, před víkendem začal přibírat na váze denně až 50 g! V pondělí jsem se domluvila s paní doktorkou, že druhý den přijdu na rooming, což je pokoj, kde s nimi budu celý den i noc, budu je krmit, přebalovat, prostě skoro jako doma. Když jsem dorazila a Olivera zvážila, tak už měl 1955 g a já věděla, že nejpozději ve čtvrtek si ty naše uzlíčky štěstí odvezeme konečně domů!

Ten náš první společný den byl krásný! Nemohla jsem se vynadívat, jak spinkají a jaký dělají ksichtíky. Anička je jedlík, ta vše ihned snědla, ale Oliver to plival, tak jsem měla strach, jak dlouho tam vlastně budeme. Nechtěla jsem, aby se pokadil do plínky, chtěla jsem, aby při ranním vážení měl co nejvíce. Moc jsem se nevyspala, protože každý kňourňutí mě vzbudilo, a i přestože jsem věděla, že když mají v postýlce monitory dechu a že se nemůže nic stát, tak jsem celá vystrašená běžela okouknout, zda se jim nic nestalo a jsou v pořádku.

Už měly volnější režim a krmila jsem je každých 3 a 1/2 hodiny, nejsem zvyklá mít přetrhaný spánek a díky tomu jsem ráno měla kruhy pod očima až k bradě!

Netrpělivě jsem očekávala ranní vizitu a pravidelné vážení. Paní doktorka je oba prohlédla a začalo vážení. Byla jsem nervózní, jak to dopadne. Oliver se mi samozřejmě vykadil a špatně jedl, takže jsem naše šance na propuštění viděla spíš na čtvrtek. Andulka měla skoro 2300 g a Oliver k mému úžasu 2 kg. Ta euforie, že je budeme mít konečně doma, se nedá popsat! Celá šťastná jsem volala Pepíčkovi, že může vyrazit! Před odjezdem jsem se ještě nechala očkovat proti černému kašli a příští týden se nechá očkovat Pepíček! Já vlastně byla vždy proti nepovinnému očkování, ale člověk to potom, když má děti, celé přehodnotí, a kdyby se nedejbože něco stalo, tak bych si to do smrti vyčítala, že jsem tomu mohla zabránit a neudělala to! Nechceme přeci nic podcenit!

Cesta domů byla vtipná, miláčci jsou tak malinkatí, že se v autosedačce ztráceli a nebyli skoro vůbec vidět. Když jsem je dala do jejich postýlek, tak jsem se usmívala, jak byli malinkatí a ty postýlky ták veliký! Celou dobu jsem tvrdila, že s nimi nebudu spát v dětském pokojíku, ale myslela jsem, že to nevydržím a vydržela. Takže spím v ložnici a jsem klidná, máme přeci monitory dechu. Nejsem tak unavená jako jiné maminky, protože při každém zakňourání jsou určitě vzhůru a pak vypadají jako já, když jsem s nimi spala v Podolí. Pro každé krmení si nařídím budíka, a kdybych náhodou zapomněla, tak Oliver je jako hodinky!

V pátek se na ně přišla podívat pediatrička a moc je chválila a já se dmula pýchou! Zatím koupeme jednou za dva dny a dětičky budou potápky po mně! Moc se jim koupání líbí a celou dobu se u koupání usmívají!

A samozřejmě proběhly návštěvy! Nejdřív tady byla moje maminka a ta má pořád slzy na krajíčku, už asi nevěřila, že budu mít někdy děti, protože ona v mém věku už byla babičkou. Pak dorazila Mařenka s pantátou, viděli svoje vnoučátka poprvé a nemohli se jich nabažit a já pohledem na Mařenku, jak běhala od jedné postýlky ke druhé a hladila je. V neděli dorazila kamarádka Lenka s manželem Vláďou a maminka, dětičky dostaly spoustu dárečků a jen je škoda, že ta návštěva byla tak krátká.

Pomalu pádíme s Pepíčkem koupat a budu se těšit příští týden.

Naše těhulka LIVE! Štěpánka užívá Femibion. Přečtěte si více o kyselině listové.