Soužití generací pod jednou střechou

Po dlouhé generace v minulosti bylo toto uspořádání jaksi dané a zcela přirozené nebo hodně běžné. Ovšem časy se mění a s ním i náhled na život a bydlení. Dnes mladí raději bydlí samostatně a odděleně od svých rodičů a prarodičů.

Proč není soužití více generací dnes v kurzu?

Důvodem jsou vesměs možnost větší svobody, a to jak v žití samotném, tak v rozhodování se bez ohledu na druhé. Samostatné bydlení dává nejen svobodu prostoru a jeho užívání, ale často preferencí klidu po náročných pracovních povinnostech. Také trávení volného času je spojené často s možností mít vlastní hobby a koníčky, s nimiž rodina až tak nesouhlasí. Anebo je to prostě touha po svém vlastním nesdíleném prostředí.

V mnoha případech převládají jistá zažitá negativa o společném soužití více generací pod jednou střechou, i když se nemusí ani nijak projevit nebo naplnit. Každé společné bydlení má své klady i zápory, ale platí to pro jakékoli soužití – i jen dvou osob. A pokud jsou v jednom domově hned dvě, či dokonce tři generace, je jasné, že je to o dost složitější.

Zásadní základní pravidla

Takové soužití je pro všechny náročné a více osobní, než když se příbuzní třeba jen navštěvují ve svých vlastních domácnostech. Podstatou je určit si hned z prvopočátku nějaká pravidla a zásady, které je nutno dodržovat, aby soužití fungovalo co možná nejvíce hladce.

Jaké zásady to jsou?

Zásada č. 1: dvě rodiny = dvě domácnosti

To je to úplně nejzásadnější pravidlo. Obě generace potažmo domácnosti si hned v prvopočátku ujasní, že každá domácnost má své teritorium, svůj prostor a nárok na své soukromí. Též své vlastní hospodaření dle vlastního názoru, preferencí a životního stylu.

Zásada č. 2: respektování prostoru

Musí být vymezeno, že se jedná o dvě samostatné domácnosti s tím, že se budou jejich teritoria a prostory v bytě či domě respektovat a akceptovat. Prostě se do jedné či druhé rodiny v daném domově bude chodit na návštěvu stejně jako kamkoli jinam. Klepání na dveře a jejich neotvírání svévolně bude samozřejmostí.

Zásada č. 3: žádné návštěvy v nepřítomnosti

O nějakých rádoby návštěvách prostorů druhé rodiny v době, kdy jsou nepřítomni, snad ani není třeba hovořit. Ty jsou zapovězeny a měly by být běžným a nijak komentovaným faktem pro hladké soužití. Je to o respektování soukromí a života ostatních.

Zásada č. 4: dohoda o užívání společných prostor

Jasně je třeba určit a nastavit i pro všechny bydlící schůdná pravidla užívání společných prostor. V domě jsou to hala, chodby, technické místnosti, sklep, garáž a vstupu do domu, v bytě pak kromě chodby, sklep a někdy i kuchyně.

Zásada č. 5: domácnosti na vlastní náklady

Každá domácnost funguje na své vlastní náklady. Je proto nutno kromě jejího vlastního rozpočtu, který si sama určuje, dobře nastavit a probrat rozdělení financování nákladů s bydlením a údržbou bytu či domu.

To znamená, že každá domácnost hospodaří s vlastním rozpočtem ze svých platů, důchodů a dalších příjmů, platí si výdaje za nákupy a domácnost. Pak se dělí ještě spravedlivě o další náklady s chodem domu či bytu, jeho vytápěním, spotřebou vody a energií (nebo mají každý svůj vlastní elektroměr či plynoměr) s druhou rodinou pod jednou střechou.

Zásada č. 6: vždy stranit vlastní domácnosti

Pokud žijete v domě rodičů svého partnera nebo u svých rodičů s manželem, měli byste při nedorozuměních (i těch malicherných a malých) vždy stát na straně vlastní domácnosti. Je to o sounáležitosti a o tom, že tím definujete domácnost jako fungující buňku a vlastní teritorium. A špatné je i to, když se debat nezúčastníte a nezastanete svého člena domácnosti a zůstáváte jen jako pozorovatel. Tím si podkopáváte vlastní vztah s manželem, manželkou či partnerem a partnerkou nebo se svými dětmi.

Kdy to může skřípat?

Skřípat vztahy mezi generacemi mohou v situacích, kdy jedna ze stran požaduje od členů druhé domácnosti nějakou společnou práci a údržbu v časech, které nevyhovují všem, ale jenom jim. Také to značně zaskřípe, když někdo z druhé domácnosti v bytě či domě svévolně porušuje nebo mění dohodnutá pravidla a zásady soužití.

Také není v pořádku, když si druhá strana vyhrazuje právo neustálé kontroly nad různými činnostmi, fungováním v bytě či domě a užíváním společných prostor. Napjatou atmosféru mohou způsobit i stálé netaktní rady nebo prosazování vlastních názorů, ale i kritika dospělého potomka či příbuzného před jeho partnerem a manželem.

Když je to jinak: péče o rodiče

Mnohem složitější a komplikovanější je pak situace v soužití generací tam, kde je jeden z rodičů nemocný, starý, nemohoucí a potřebuje proto zvýšenou péči. To je složitý a mnohdy i psychicky náročný problém pro všechny. To by už bylo ale na celý samostatný článek ne-li dokonce seriál k péči o nemocné a nemohoucí rodiče a příbuzné.

Za všech okolností

Ať už je to jakkoli, vždy je při soužití více generací pod jednou střechou důležité jasné nastavení pravidel a jejich dodržování. Jsou nutné dohody o všem, co je potřeba, s klidným jednáním a respektem k ostatním bydlícím. Dobrá je průběžná komunikace a pochopení, ale především obrovská dávka trpělivosti a mnohdy i empatie.

To jsou také důvody, proč není tento způsob bydlení moc oblíbený. Přitom vícegenerační soužití může být prospěšné nejen vám jako dospělým dětem, ale i vašim dětem a samozřejmě i vašim rodičům.

Proč by mělo být soužití generací v kurzu?

Vy získáte jistotu, že se o náklady na bydlení a život můžete s někým trochu podělit. Také máte povědomí o tom, že své blízké (rodiče) máte poblíž a v případě potřeby se o ně postarat. Nemusíte za nimi nikam dojíždět na návštěvu a víte, že znáte vždy jejich zdravotní stav i možnosti.

Oni vám naopak mohou přispět zkušenostmi a radami k životu, situacím v něm, případně pomoci s výchovou a dohledem na vaše děti. Také jim mohou být příkladem i pomocníkem stejně jako vám. Navíc sami získají pocit, že na sklonku svého života a v momentě, kdy už se nebudou moci o sebe postarat, nezůstanou sami.