Skončila životní etapa sobectví. Na shledanou!

Přesně si vybavuji, kdy jsem psala první příspěvek. Pamatuji si i pocity z té doby. V noci jsem nemohla spát a pozorovala klidně spícího manžela, kterého evidentně nic netrápilo. Jen já nemohla spát nad myšlenkami, zda budeme dobří rodiče a jak to vše zvládneme. Ale mohu říct – zvládla jsem to!

Chtěla bych trochu zafilozofovat na téma mateřství. Všechno to začíná rozhodnutím, že je ten správný čas, pak následuje snažení, které u nás zázrakem netrvalo dlouho, těhotenství, porod a ten zbytek : -).

Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Ještě nedávno jsem čůrala na těhotenský test. Není to dlouho, co jsem nemohla jezdit hromadnou dopravou, jelikož se mi dělalo strašně zle. Přijde mi jako včera den, kdy jsme celé rodině oznamovali, že čekáme miminko, nebo první screening – Ježíš, jaký já měla, strach jestli bude vše v pořádku. Také mi na něm řekli pohlaví našeho Zrníčka a já ho mohla začít oslovovat jménem. Pak už jsem jen řešila výbavičku, četla recenze, nakupovala, přemýšlela a snila.

A na konci těhotenství jsem už nedokázala fungovat. Ty oteklé nohy a ruce, velikánské břicho, s kterým jsem se sotva vešla do sprchy. Moje tělo prošlo neskutečnou změnou. Teď jsem si vzpomněla, jak sem vám psala, že jsem si našla strie na břiše. Kdybyste jen věděli, kolik jich ve skutečnosti mám. Celé břicho, boky, zadek, stehna a dokonce i na prsou mám strie a nejkrásnější na tom je, že mi to je úplně jedno. Přípravy na porod a to očekávání neznáma.

Porod byl pro mě tím nejhorším. Ale popravdě už si ho vůbec nepamatuji, teda nepamatuji si tu bolest a nic negativního. Dnes vzpomínám na porod jako na nádherný zážitek s tím nejkrásnějším koncem. Ano, příroda to má perfektně zařízené. Už jen díky příspěvku, co jsem vám psala, si matně dokážu vybavit, jak moc to bolelo a jak jsem to prožívala. Ač to bude znít zvláštně, tak už teď se těším, až budu zase rodit. Ta vlna euforie a štěstí, která vámi projede ve chvíli, kdy dostanete ten vlhký a uřvaný uzlíček na hrudník, je prostě k nezaplacení. Je to tak neuvěřitelně silný a hluboký pocit, že tomu, kdo ho neprožil, nedokážu ani z daleka přiblížit jaké to je. Ač jsem o dalších dětech nechtěla ani slyšet, myslím, že se nechám za čas přemluvit. Znova si to vše prožít, už jen kvůli tomu, jak vás lidi pouští v hromadné dopravě sednout. : -)

Vše ale jednou končí a něco jiného začíná. Mně skončila životní etapa sobectví a hleděním jen na své potřeby. Už nikdy v životě nebudu sama a nikdy už nebudu myslet jen na sebe. Už mi i končí výmluvy, že si nemohu na tak velikou změnu zvyknout. Teď jsem máma na plný úvazek a veškerý čas a pozornost je směřovaná jen na to jediné – na Sebastiena. Od teď mi začíná životní etapa rodiče. Není moc času řešit své pocity a potřeby, už tolik nepřemýšlím. A to je dobře. Asi jsem přemýšlela až příliš.

Teď ten život chci nechat plynout. Uvědomila jsme si, jaké malichernosti jsem předtím řešila a zapomněla, co je v životě opravdu důležité. Nezáleží na tom, zda vám kabelka ladí k botám, ani jestli máte vyžehlené vlasy, jediné na čem opravdu záleží, je zdraví a lidé, kteří jsou kolem vás. Važte si každého a všeho, co za to stojí. Být matka je obětovat se pro druhé, žít a dýchat pro někoho jiného.

Jsem vyčerpaná a tak moc unavená. Ale když mám možnost na chvilku odpočívat, raději si sednu k postýlce a s úsměvem na tváři pozoruji Sebastienka, jak klidně ze spánku oddychuje. Sleduji, jak je spokojený a nic mu nechybí, je plně závislý na péči rodičů a naprosto v ni důvěřuje. Ví, že jakmile ho cokoli trápí, nebo se necítí v bezpečí, hned je u něj mamka s taťkou a splní mu vše, co mu na očích vidí. Jediné mé poslání je, aby měl co nejkrásnější dětství a vyrostl z něj správný člověk. Vždy tu bude mít mámu a tátu, kteří mu pomůžou a postarají se o něho. Vždyť i já se dodnes mohu se vším obrátit na své rodiče.

Se Sebasienem jsme již perfektně sžití. Podle pláče ihned poznám, co ho trápí a můžu rychle jeho trápení zahnat. V noci nespí déle než dvě až tři hodiny, ale kdo by se na něj zlobil. Stačí, aby se na mě usmál těma jeho velkýma zatím modrýma očima a já bych mu odpustila vše na světě. Jeho úsměv je pro mě jako ta nejsilnější droga na světě. A on se směje často. Miluji ho tak moc, že se to nedá slovy vyjádřit. Těším se z každé vteřiny, co s ním prožiji. Je to nejcennější, co mám. Mít Sebastienka bylo to nejlepší rozhodnutí v mým životě a nikdy toho nebudu litovat. Vím, že za pár let bude v pubertě a né jednou mě pošle do patřičných míst, ale od toho je přeci tento deníček. Připomenu si, jaké to vše bylo. Jak hodné, roztomilé, okouzlující a nevinné miminko to bylo. Věřím, že mu poskytneme vyrůstat v milující rodině a uděláme vše proto, aby byl to nejšťastnější dítě na světě.

Do dne kdy se Sebastien narodil, jsem jen přežívala. A až od jeho narození mám pocit, že konečně žiji. Našla jsem v něm svůj smysl života a jsem zato nesmírně šťastná.

Mějte se všichni krásně a užívejte si života. Žijeme jen jednou a ten život neskutečně rychle utíká!

Klub těhulek najdete nově na našem BLOGU!

 Seznamte se s novou těhulkou Ivou, která je ve 27. týdnu a přečtěte se o ní a jejím těhotenství.

Seznamte se z novou těhulkou Klárou, která je ve 33. týdnu a přečtěte si její příběh.