Jak si nevychovat počítačového maniaka. Příručka pro rodiče

Célia: U nás doma vládnou počítače. Tedy lépe řečeno manžel žije v království Applu. Děti vyrůstají s novými technologiemi a náš nejmladší od mala fascinovaně sleduje, čím se jeho sourozenci baví.

Psycholog: Na tom není nic divného. Už od mala se děti snaží identifikovat s tím, co vidí v nejbližším okolí, samozřejmě podle svých schopností, stupně vývoje, ale ještě nechápou smysl věcí. Dítě do dvou a půl roku nečiní rozdíl mezi realitou a imaginárním světem, mezi tím, co vidí kolem sebe a na obrazovce přístroje.

Každý věk má svůj svět

Célia: Koupila jsem nejmladšímu hračku, která připomínala tablet, ale žádný velký efekt to nemělo. Mámin počítač byl mnohem zajímavější. Už od 11 měsíců by udělal všechno, jen aby byl u toho, když si „hrajeme“ s těmi našimi hračkami. Rád mi seděl na kolenou nebo vedle svého bratra a díval se na video. To ale nestačilo, chtěl si to sám osahat. Takže jsme mu povolili jen jednoduchou zábavu na počítači. Když posune prstem sluníčko, ozve se zvuk chrastítka. U toho ale nezůstalo. Pak následovaly krátké příběhy, rozpočítávadla, hry… A teď tu máme tříletého experta, který ovládá dotyky tyto přístroje s takovou zručností, že mu to můžou jeho prarodiče jen závidět.

Psycholog: Jakmile je jemná motorika dítěte na takové úrovni, že dokáže ovládat dotykovou obrazovku, můžou byt pro nejmenší přínosné aplikace, díky nimž se rozvíjejí jejich psychomotorické schopnosti. Být akční ve hře, na kterou dítě ještě v reálu nemá, to mu dodává pocit uspokojení a vítězství. Ale pozor na opačný efekt, který může nastat. Dítě si především potřebuje cvičit a rozvíjet tyto schopnosti v reálném prostředí, sbírat při tom reálné zkušenosti, prostě si věci osahat. Pak teprve by se mělo vypravit za zážitky do počítačového světa. Podle mého názoru, pokud necháme dítě se zafixovat na tablet, riskujeme jeho fascinaci obrazem na úkor lidí a vztahů mezi nimi. Zvlášť když ještě nemá pojem o prostoru a čase.

Ve třech letech vlastní tablet

Célia: Na Vánoce jsme „vyměkli“ a nadělili jsme našemu nejmladšímu jeho vlastní tablet, abych už se s ním nemusela dělit o svůj. Tedy přesněji řečeno jsme mu ho nekoupili, jen si manžel pořídil žhavou novinku a ten starý předal nejmladšímu synovi. I tak si nebyl jistý, jestli dělá dobře, a kupovat mu nový přístroj, to mu přišlo přes čáru.

Psycholog: Stejně to však nebyl nejlepší nápad. Jistě to byl poměrně sofistikovaný přístroj, na jehož funkce nemusí nejmladší stačit. Možná po tatínkově přístroji toužil i váš starší syn, jehož věku by byl takový dárek spíše úměrný. Toto by mohlo vyvolat žárlivost mezi sourozenci.

Célia: Dali jsme mu ho jako jeho osobní tablet, ale „provozní řád“ jsme nastavili my. Řekli jsme mu, že si hned po spuštění musí na něm nastavit čas 15 minut, po jeho vypršení ho už nemůže užívat. A taky si ho nesmí pouštět sám, ale jen v naší přítomnosti. Tady jsme však narazili. Jakmile uplynul nastavený čas a měl skončit, začal plakat, křičet a předváděl vzteklé záchvaty.

Psycholog: To je znamením toho, že vaše dítě začalo být na přístroji závislé a dává mu přednost před svým okolím. Udělali jste dobře, že jste nastavili limity.

Čtěte také:

• Od počítačů po bio. Jak kvůli zdravému životnímu stylu neztratit hlavu
• Jak vybrat správný sport, aby nebolel
• Tablety a spol.: Brzdí vývoj dětí, nebo mu pomáhají?

Célia: Také pořád sledujeme, čím se baví, co ho na internetu nejvíc zajímá. Velmi rychle zjistil, že zajímavé věci najde na YouTube. Lákají ho tam kreslené filmy, různé prezentace hraček.  Dokonce mi vysvětluje, jak funguje internet.

Psycholog: Je dobře, že syna kontrolujete. Na YouTube se dá najít všelicos, ostatně to platí všeobecně pro celý internet.

Jen pomocník, ne vládce

Célia: Jsme sice počítačová domácnost, ale je nám jasné, že tyto přístroje mají být pro naše děti jen pomocníkem při jejich rozvoji. Pohádka v tabletu nenahradí pohádku, kterou čtu na dobrou noc. Toto však potřebujeme naučit i naše děti.

Psycholog: Zkušenosti ze skutečného světa jsou pro rozvoj dítěte primární. Počítače jsou skvělé, pokud usnadňují a rozšiřují možnost komunikace a mezilidských vztahů, ale nesmějí je zastupovat.

Célia: Zamezit dětem přístup k novým technologií, to pro nás znamená něco podobného jako vrátit se ke svícení svíčkou…

Psycholog: Zákaz není řešením. Je však třeba naučit sebe i své dítě s novými technologie zacházet. Ty mohou být prospěšné, ale také velmi zrádné. Dítě ve virtuálním světě nachází věci, které zná, ale pak je tam ještě spoustu báječného, tajemného a neznámého. Bez slovního doprovodu rodičů, bez jejich vysvětlení však tyto věci ztrácejí smysl.