Jak se rodí v Japonsku: Těhotenské mlsání se netoleruje

„A nemohli bychom dneska spát jen sami dva?“ zeptal se francouzský manžel své japonské ženy. Ta se však drží tradice své země. S miminkem se spí společně v jedné místnosti.

Zdroj: Profimedia.cz

Každý večer v japonské rodině rozloží futon, doprostřed matrace se položí miminko, z jedné strany si lehne maminka, z druhé tatínek. Dítě spí mezi nimi jako v hnízdě. Ráno se postel uklidí, to ale neznamená, že se „odstaví“ i miminko. Matka ho nosí na zádech, de facto jsou k sobě „přilepeni“ 24 hodin.

Od sedmi nelíbat

Mateřská láska se ale v Japonsku neprojevuje ve všech věkových kategoriích tak vřele. Například je tam zvykem, že sedmileté dítě už pusu od rodičů nedostává. Děti se musí víc přizpůsobovat potřebám a životnímu stylu dospělých. Japonci vyznávají ticho, a tak třeba jesle ve velkých městech bývají obklopené protihlukovými zábranami. A v některých rezidenčních čtvrtích si mohou hrát děti venku jen 45 minut, aby svým křikem nerušily obyvatele.

Kariéra, nebo dítě?

Někteří tatínkové si svých dětí moc neužijí. V pracovním týdnu od pondělka do soboty s pracovní dobou od sedmi ráno do deseti večer jim na ně moc času nezbyde. Ženy obvykle zůstávají s dětmi doma do tří let, ale mají i možnost je dát do jeslí. Některé fungují i 24 hodin denně, ovšem nejsou zrovna nejlevnější. Dnešní Japonky se proto hodně rozmýšlejí, než se rozhodnou pro miminko, často to odkládají na pozdější věk, třeba na 35 let. Je jim totiž jasné, že jim to notně nabourá jejich kariéru a že na jejich místo vezmou nějakou mladší a svobodnou ženu.

U doktora za oponou

Japonky jsou stydlivé, a tak při kontrolách u gynekologa jsou od hlavy až po kyčle schované za záclonou. Při porodu se mezi kontrakcemi podává rodičce občerstvení – něco teplého k jídlu a pití, aby měla dost energie. Není tu zvykem, aby se nahý novorozenec položil matce na tělo. Naopak ho hned omyjí a oblečou. Taky se úzkostlivě sleduje jeho váha, jak přibírá po kojení. Ostatně posedlost vážením se nevyhýbá ani nastávajícím maminkám. Mají dovoleno přibrat za každý měsíc těhotenství jen jedno kilo. Jakmile je to víc, tak to se nerado vidí a při těhotenské kontrole může být ženě doporučená dieta. Strava je taky pod kontrolou, doporučuje se jíst ryby, rýži, zeleninu, sóju, mořské řasy, polévku miso. Naopak sladkosti, třeba ovoce, na to si těhotná, zvlášť když moc přibírá, musí nechat zajít chuť. Zakázané jsou i čaje – zelený i černý a samozřejmě i káva.

Čtěte také:

Slaví se kde co

Japonci se vyžívají v nejrůznějších tradicích a oslavách, jež se vážou k narození a ranému věku dítěte. Sedm dní po narození miminka je to oshichiya, ceremoniál, při němž dítě dostává své jméno. Těsně po narození ho napíše otec na papír, který se pak pověsí při ceremoniálu na zeď. Používá se při tom tradiční kaligrafie. 31 dnů po narození chlapečka nebo 33 dnů po narození holčičky se rodina vydává do chrámu, kde prosí bohy, aby dítě ochraňovali. Miminko je oblečené v barevném kimonu, jehož cíp má k sobě připevněná osoba, která drží dítě na rukou. Bez oslav se neobejde ani prvních 100 dní života dítěte, ani první zoubek. při těchto příležitostech se připravuje sváteční jídlo pro příbuzenstvo. Dítě z něj nic nedostane, ovšem symbolicky mu každý z pokrmů přidrží u pusy kvůli tomu, aby nikdy netrpělo nedostatkem jídla. Moderní maminky také s oblibou organizují „half birthday“, tedy oslavu půlročních narozenin – před skutečným termínem či po něm. Zkrátka oslav pro Japonce nikdy není dost.