Sádra není jen sbírka podpisů od spolužáků

Koupání v obalu

Běžné věci najednou nefungují nebo fungují jinak. Třeba hned taková obyčejná záležitost jako je koupání a mytí. Jak to udělat, když sádra nemá přijít do kontaktu s vodou?

Při sprchování ji chráníme nějakým igelitem a samozřejmě se snažíme na ni nemířit proud vody. Kdo chce mít jistotu, že vše bude perfektní, tak koupí profi vodotěsný ochranný návlek na sádru. Jejich škála je poměrně široká, ceny různé.

Končetinu vzhůru a sem tam cvičit

Zvlášť v prvních dnech se sádrou je třeba pochroumanou končetinu sledovat, zda na ní nedochází k nějakým nezdravým změnám. Především je důležité vyhnout se otoku. Takže se snažíme, aby dítě mělo ruku či nohu nahoře. Když leží, tak mu ji můžeme podložit polštáři, v sedu by si mělo položit nohu na židli a paži dát na nějakou opěrku.

Také by mělo zkoušet pravidelně hýbat prsty, pokud nejsou zasádrované. Když to nejde nebo jen špatně, dítě v nich cítí mravenčení, brnění, tak něco není v pořádku. Opuchlé a studené prsty, bledé nebo až zmodralé svědčí o tom, že je sádra příliš těsná. V takovém případě, stejně jako když se objeví otok v okolí sádry, je třeba se vydat bez prodlení k lékaři.

V pořádku také není, když dítě cítí, že může partiemi pod sádrou pohybovat, že je příliš volná. Také pokud by něco zpod ní prosakovalo, už je to na doktora.

Mami, to strašně svědí

Postupem času se pro dítě ze sádry stane čím dál otravnější záležitost. Navíc ho bude kůže pod ní svědit a bude se snažit se něčím dostat pod sádru a poškrábat se tam. Vysvětlování, že to nemá, že by se mohlo poranit, zanést si tam nějakou infekci, nebývá moc účinné, zvlášť u menších dětí. Ty také málokdy slyší na to, že třeba svědivé štípance od komára není dobré rozdrápat do krve.

Musíme tedy počítat s tím, že se pokusí nějak se dobývat pod sádru. Pokud se tak stane, tak mu za to nevynadáme, protože příště by nám to už neřeklo. Pak už záleží na tom, jaké pokusy se svědícím místem provádělo. V krajním případě je třeba končetinu přesádrovat. Z psychologického hlediska pomáhá, když dítě navedeme na to, aby se poškrábalo na té druhé, zdravé noze nebo ruce.

Pokud si stěžuje na nesnesitelné svědění, můžeme se poradit s lékařem, jestli by mu nemohl předepsat antihistaminikum. V krajním případě se pokusíme najít nějaký měkký, ohebný, bezpečný předmět, který se dá pod sádru strčit, aby se jím mohl malý pacient poškrábat. Vyplatí se také zkontrolovat okraje sádry, jestli nejsou příliš hrubé, ostré a netlačí, neškrábou. Je možné je oblepit nějakou příhodnou elastickou páskou.

Jak zaměstnat neposedu

Zůstat v klidu je pro většinu dětí něco nepředstavitelného. Zvlášť když jsou zvyklé sportovat, což ovšem se sádrou není ten nejlepší nápad. Malá neopatrnost, sádra se poškodí a celé to začne nanovo.

Takže je potřeba vymyslet jiné aktivity, jimiž nositele sádry zaměstnáme. Třeba manuální, pokud jsou ruce v pořádku, v opačném případě zaměstnat nohy.

Konečně je dole

I když se dítě těší, až mu sádru sundají, může to být poněkud stresující moment, zvlášť pro malé dítě. Takže ho seznámíme s tím, co ho čeká, mrňouskovi dovolíme si vzít hračku, a pokud to půjde, zůstaneme s ním při té proceduře.

Překvapením může být i to, jak uzdravená noha či ruka bude vypadat. Bývá tenčí, protože zmizely svaly, i barva kůže je jiná. Není třeba panikařit, je to zcela běžné a brzy se to spraví. Někdy lékař doporučí nějaká rehabilitační cvičení, V tom případě dohlédneme na to, aby je dítě provádělo vytrvale a pečlivě.