Rozeznejte 5 odstínů dětského pláče

Něco podobného potkalo i Australanku Priscillu Dunstanovou s jejím synem Tomem. Na rozdíl od jiných rodičů však jako zpěvačka disponuje absolutním hudebním sluchem. A tak nejen zaznamenala různé nuance dětského pláče, ale časem se v nich dokázala i orientovat.

„Tom plakal hodně. Jen mně stále unikalo, co svým pláčem chce říct,“ svěřila se. „Když se uklidnil, nevěděla jsem, co to způsobilo. Taky mi nebylo jasné, proč se třeba po pěti, deseti minutách spánku budí s pláčem. Ať jsem dělala, co jsem dělala, všechno se míjelo účinkem. Připadala jsem si příšerně. Já, jeho matka, mu neodkážu dát, co potřebuje, utišit jeho pláč.“

Chce to se pořádně zaposlouchat

Světlo na konci tunelu se jí ukázalo jedné noci roku 1998 kolem třetí ráno. Tom jí plakal v náručí a ona se rozhodla zaposlouchat se do toho zvuku jako profesionálka ve snaze zjistit, co jí chce chlapeček sdělit.

„V dětech jsem se nevyznala, ale zvuky, jejich struktury, to je moje parketa.“ Australanka si začala vést záznamy zvuků převedených do shluků hlásek a k tomu přiřadila způsob, jak na daný zvuk zareagovala, jak se jí podařilo Toma uklidnit.

„Najednou jsem začala vidět souvislosti. U určitých zvuků zabíral stejný způsob, jak dítě utišit. Krůček po krůčku se náš život stával klidnějším.“

Jednoho dne, když se vydala na nákup, zaslechla v supermarketu plakat jiné dítě. Rozpoznala v tom pláči stejné fonetické struktury jako u Toma. Začala se o dětský pláč víc zajímat a nakonec to vyústilo do třináctiletého výzkumu na jedné australské univerzitě.

Na vzorku tisíce dětí ze sedmi zemí a 30 různých etnik prokázala, že novorozenci se vyjadřují univerzálním jazykem, jenž se formuje na základě primárních reflexů. Například sací reflex je spojený s určitým postavením jazyka miminka k patru. Pokud se k tomu přidá zvuk, bude typický pro situaci, kdy má dítě hlad.

Dunstanová tedy došla k závěru, že pláč jako prostředek komunikace je u dětí od narození asi do tří měsíců spojen s vrozenými reflexy. Jeho vokalizace jde ruku v ruce s potřebami dítěte.

Vývoj miminka

Praktický průvodce jeho prvním rokem

Paní doktorka Dittrichová pro nás vypracovala průvodce prvním rokem vašeho děťátka. Zachytila všechny zásadní změny, které můžete očekávat.

5 zvuků, které si zapamatujte

 „Néh“ znamená „Mám hlad“

Sací a polykací reflex jsou dva nejpřirozenější dětské reflexy. Jakmile dítě dostane hlad, očekává něco, co bude moci sát. Hledá, zda někde v blízkosti není nějaký zdroj jídla – hledá prso. Otáčí hlavou sem tam a jazykem přejíždí přes rty. Pusu má otevřenou. Jazykem naráží na horní patro, tak se vytváří podtlak a vzniká tento mlaskavý zvuk.

„Éh“, tedy „Potřebuji si říhnout“

Když je žaludek plný vzduchu, může to dítě nepříjemně tlačit. Některé děti se doslova svíjí, aby vzduch vypudily, ale dokud dítě leží, neuleví se mu. Pro tento pláč je typický tlak, který způsobuje vzduch v břiše. Slůvko Eh je tak vydáváno pod tlakem a několikrát za sebou.

„Ovh (Auh nebo také Oh),“ zvuk podobný zívání, jímž naznačuje „Chce se mi spát“

Spát se děti nemusí učit, ale samostatné usínání není jejich silnou stránkou. Ale tak je to správně. Teď usnout kdekoliv není nebezpečné, ale dříve tomu bylo jinak. Hrozilo, že se dítě může stát potravou jiného zvířete, takže děti usnuly tam, kde se cítily v pohodě a bezpečí – u maminky.

Unavené děti mají také zmnožené pohyby – mnou si oči, sahají si na ucho nebo se škrábou na hlavě. Pro pláč z únavy je také typické zívání, kterým se tvoří zakulacený zvuk. Ústa má přitom dítě pootevřená do oválu.

„Éairh“ naznačuje bolení bříška

Pokud dítě vydává tento zvuku mívá rudý obličej stažený v křeči a oční víčka tiskne k sobě. Tento zvuk se důsledně doprovázen stresovým pláčem. Je zajímavé, že tento důvod většinou přírodní národy neznají. A americká autorka knížky Concept Continuum Jean Liedloffová popsala, proč tomu tak je. Tyto matky děti nosí, spí společně, nechávají je vyprázdnit bez plen a kojí na požádání.

„Heh“ vydávají děti, které se necítí dobře

Tento zvuk vydají ústa, když vydechujete. Malé děti tento zvuk vydávají, když se necítí komfortně – je jim zima, potí se nebo mají plnou plínu.

Luštit řeč kojence musíme začít co nejdřív, hned jak začne plakat. Tehdy má ještě své typické rysy. Pokud správně neodpovíme, tedy potřeby dítěte neuspokojíme, přejde do pláče, který Dunstanová označuje jako hysterický, a ten je „nečitelný“.

Teorie Priscilly Dunstanové vs praxe

Podívejte se, jak teorii Priscilly Dunstanové ověřila v praxi vlogerka Daphen Iking na svém pětitýdenným synovi. Hodně zajímavé video, zvlášť pro maminky prvních dětí.

Jako rodič nesmím selhat

Pláč miminka rodiče trápí. Přesto je výzkumů, které by se mu věnovaly, hodně málo.

„Už třicet čtyři let pracuji jako porodní asistentka v jedné porodnici v Lausanne a pořád se s kolegy snažíme vysledovat, co křik miminek znamená. Chceme pomoci především čerstvým rodičům, kteří chtějí být perfektní a mají strach, že novou situaci nezvládnou,“ uvedla Maria Teresa Adjaho.

„Jistě, je tu instinkt, ale oni chtějí čím dál víc mít všechno vědecky podložené, především v naší západní společnosti. Hlavně je to důležité pro maminky, které mají první dítě. Jakmile budou mít pocit, že postupují správně, uklidní se, snáz zvládnou situaci a upokojí dítě,“ vysvětlila.

Čtěte také:

• 20 osvědčených způsobů, jak uklidnit plačící dítě
• Proč pláče miminko bez slz?
• Dudlík neprávem zatracovaný

Učíme se cizí jazyk

„Dustan Baby Language“, tedy metoda Priscilly Dunstanové jak porozumět pláči miminek, zaujala především anglosaský svět. Existuje jako manuál i jako DVD nebo aplikace pro smartphony. Samozřejmě má i své odpůrce, především z lingvistických akademických kruhů. Pediatři a další profese specializované na raný dětský věk ji však ani nezatracují.

„Vždycky říkám rodičům, že dítě s nimi prostřednictvím různých odstínů pláče komunikuje. Jde jen o to si najít čas a trpělivost k tomu, aby se jeho výrazivu naučili rozumět. Je to obdobné jako se učit cizí jazyk,“ uvedla Valérie Avignon, další švýcarská porodní asistentka.

Ostatně propojením pláče a jazyka se zabývá i jedna americká studie. Tvrdí se v ní, že mateřský jazyk rodičů ovlivní už u nenarozeného dítěte způsob, jakým bude plakat. Vědci zkoumali od narození pláč malých Němců a Francouzů.

Malí Němci nasadili pláč ve vysokých tónech a spadli k hlubokým, u francouzských miminek tomu bylo naopak. Ladění a výška pláče koresponduje s prozódií, tedy zvukovými vlastnostmi mateřského jazyka.