Rodit nikdy nebudu

Když jsem rodila poprvé, šla jsem do neznáma asi jako každá z nás. Popravdě, porod jako takový jsem viděla jako zdravotní sestřička a dokonce se jej i aktivně zúčastnila.

Působilo to na mě tehdy hodně negativisticky a říkala jsem si, že rodit nikdy nebudu. Něco jiného je totiž pomáhat rodičce a vidět, jak se miminko dere na svět a něco jiného, když své dítě rodíte sama, i když za pomoci zdravotnického personálu.

Bála jsem se bolesti

Přešlo několik let a já se po devíti měsících těhotenství objevila na porodním sále. Měla jsem strach z toho, co mě čeká a nemine a samozřejmě nejvíce z bolesti. Ještě než začal samotný porod, čekala mě dlouhá cesta. Jako první přišel na řadu klystýr. Ze začátku jsem ho odmítala, ale nakonec jsem s tímto ne moc populárním výkonem souhlasila.

Klystýr a sprcha

Porod je prý lepší, rychlejší, uvolněnější. Miminko má více místa a lépe se prý bude tlačit. Po klystýru následovala sprcha, která mě uvolnila a smyla ze mě strach a obavu z toho, co bude následovat. Pak už jsem jen ležela, seděla a chodila po pokoji. Povídala jsem si s manželem, a sestřička – porodní asistentka mě chodila čas od času kontrolovat. Miminko se narodilo zhruba po čtyřech hodinách bolestí, které se daly snést.

„Pouhé“ vyplknutí

Pro manžela to bylo pouhé zatlačení a „vyplknutí“. Čekal to prý horší. Poprvé jsem v jeho očích viděla slzy štěstí, když mě políbil na rty a oči mu sklouzly k dítěti v náručí.

Na oddělení šestinedělí jsme se s miminkem celkem rychle zadaptovali a naučili se kojit. Píši to, jako by to bylo to nejpřirozenější na světě, ale mně to tak tehdy opravdu přišlo. Snad jsem měla štěstí na zdravotnický personál, který ke mně byl milý a vlídný. I sestřička z ženského oddělení, ač nemusela, přišla a poradila, nebo dítko přiložila. Navíc mi ukázala i jiné polohy, než jen ty klasické a proto po propuštění do domácí péče jsme s dítětem neměli problém najíst se, nakojit, když byl zrovna hlad. Na první porod tudíž vzpomínám velice kladně, s láskou a s tím nejkrásnějším, co mě kdy potkalo.

Zopakujeme si to

Po několika letech jsme se s manželem rozhodli, že si těhotenství a potažmo i porod ještě jednou zopakuji. Prý když se mi to tak líbilo.

Tentokrát jsem rodila v jiné porodnici a porod byl vyvoláván. Na určitý den jsem byla pozvána do porodnice, celkem v klidu proběhl přijímací rozhovor a celkové vyšetření. Po uložení na oddělení si mě znovu zavolal porodník a přeměřoval mimíska na ultrazvuku. Dohodli jsme se, že dostanu vyvolávací tabletku, neboť jsem již týden přenášela a miminko bylo celkem velké.

Miminko nečekalo

Chystal se klystýr. Místo klystýru mě ale odnesli na porodní sál. Vše vzalo strašně rychlý konec. Miminko v bříšku vůbec nezajímal porodní plán, ani časový harmonogram. Najednou se mu zachtělo ven a dávalo to velice znatelně najevo. Během několika málo minut mi praskla plodová voda, zrovna na zavolání porodní asistentky, že by bylo dobré, kdyby mi píchli“plodovku“.

Mohla jsem se procházet po pokoji, vyhlížet manžela a eventuelně vlézt pod sprchu a nechat se manželem masírovat.

Jen tři stahy

Porodní asistentka mi ukazovala všechny pomůcky, které bych mohla použít, když se otevřely dveře a manžel se hnal jako burácející voda. Za ním v patách porodník a z bříška šílený stah. Po třech stazích držel porodník „metráčka“ v náručí a pomůcky nebyly potřeba. Já si jen mocně odfoukla.

Nekonečný hlad

Oč byl porod rychlejší a bezproblémovější, o to horší byla adaptace na oddělení šestinedělí. Bylo horko, až vedro k zalknutí, miminko chtělo spát u mne a chtělo stále sát. Brečelo z nedostatku mléka, takže muselo být dokrmováno. Vždy, když jsem s miminkem usnula, přišla sestřička a miminko odnesla do postýlky, kde začalo mocně brečet. Takže jsem s velkým díky vstala a zase si miminko vzala. Takto se to opakovalo až do propuštění.

Co se týkalo techniky kojení a poporodní adaptace, jako druhorodičce se mi moc nevěnovali, ale já jsem za to byla vděčná. Měla jsem více klidu a nemusela se lopotit s věcmi, které mi nikdy nešly.

Jsem spokojená, oba porody byly vedeny na vysoké úrovni, vše mi bylo vysvětleno a nebála jsem se zeptat. To samé přeji nastávajícím maminkám.

Nebojte se zeptat, proč to, či ono. Budete klidnější, pohotovější, a pokud máte možnost mít u sebe někoho blízkého, využijte toho.

Porod je opravdu nezapomenutelný zážitek, pokud je fyziologický a bezproblémový.