Rodit doma? Těžké rozhodování

Čím si vysvětlujete stoupající počet žen rozhodnutých rodit doma?
Cítím to jako jakési přirozené směřování k tomu, aby porod probíhal pokud možno v nejintimnější atmosféře, v kruhu rodiny, se snahou o nezasahování do jeho samotného průběhu.  Nejsem ale schopen vyjádřit se k tomu, zda je to více nebo méně. Vždy existovala určitá část populace, která si přála porodit doma, a spíš je otázka, jak moc se o tom hovořilo. Současná doba tomu skutečně může, vzhledem k hledání různých alternativních způsobů života, trochu více otevírat dveře.  Jednoznačně však mohu potvrdit tendenci, že si klientky v posledních pěti až sedmi letech vybírají v naprosto větší míře stále větší porodnice a opouštějí ty malé.

To je ale v rozporu se současnou tendencí k větší intimitě u porodu.
Je to dilema volit mezi touhou po co největší intimitě a co nejpřirozenějším prostředí a současně chtít porodit bezpečně. To musí každý pár, který očekává potomka, velice pečlivě zvážit. Lidé samozřejmě vědí, že to příroda ne vždy řídí úplně dobře. Proto vlastně existuje medicína a všechny její snahy nějakým způsobem ten přirozený běh věcí podpořit.

Mají laici, kterými rodiče v drtivé většině jsou, šanci dobře odhadnout vlastní, především zdravotní situaci?
Pro laiky je to skutečně hrozně těžké. Lidé čerpají z nejrůznějších zdrojů. V současné době v České republice velice funguje předávání zkušeností internetem. Pak existují některé specializované zdroje, které se snaží vytvořit jakýsi pořadník porodnic. Problém je, že řada těchto zdrojů je velmi subjektivních nebo dokonce vycházejí z nesprávných údajů. Není proto nijak jednoduché najít si skutečně kvalitní zdroj informací.

To už jsme u výběru porodnice, ale ne u rozhodnutí, zda rodit v ústavu nebo doma.
Ano. Mohu ale rozhodně prohlásit, že se i velká pracoviště s obrovským počtem porodů za rok snaží vytvořit maminkám co nejpřijatelnější prostředí a opravdu nezasahovat do průběhu porodu, pokud to jeho průběh nevyžaduje.

Stoupající zájem maminek o dulu u porodu odráží nedůvěru v komunikaci s porodní asistentkou, s porodníkem nebo především ne zcela fungující rodinné vztahy?
Žena u porodu potřebuje především blízkou osobu, která jí bude psychickou oporou v průběhu tohoto poměrně obtížného a silně emočně nabitého děje. A pochopitelně, pokud tuto roli nemůže plnit partner, může ji zastat někdo z rodiny nebo právě tento laický doprovod, jakým dula je. Žena ji zná a díky tomu právě ona jí může poskytnout v průběhu porodu tu potřebnou rezonanci a podporu. Na druhou stranu je ideální, když má žena u porodu pokud možno co nejméně zúčastněných lidí. Proto na našem pracovišti má jedna porodní asistentka v průběhu porodu maximálně dvě, nejčastěji však jednu rodící ženu. Péče v průběhu porodu je díky tomu dostatečně individuální. Je zde i dostatečný prostor a klid k navázání nezbytného, vstřícného kontaktu, mezi asistentkou a maminkou. Pokud je to možné, je u porodu ze zdravotnického personálu pouze asistentka, ale s tím, že nás, lékaře, má neustále „ v zádech“.

Vraťme se k rozhodování. Pokud projde žena těhotenstvím bez problémů, můžete říct – ano, jsou zde všechny předpoklady pro bezproblémový porod, tedy i doma. Nastala taková situace, pod kterou byste se podepsal?
Je to jako v medicíně a v biologii všeobecně, nikdy není dopředu žádná stoprocentní jistota. My víme, že by naprostá většina těhotných žen porodila zdravého novorozence bez komplikací v zásadě v jakémkoliv prostředí. Jenže existuje podíl populace, který signalizuje nějaké riziko, a to riziko se potom uplatní. Porod pak vyžaduje zásah ze strany zdravotnického personálu. Vedle toho ale bohužel existuje i určitá část populace, která nemá žádné signalizované riziko, a ke komplikaci může dojít akutně až během porodu nebo dokonce bezprostředně po narození miminka. Ty akutní situace mohou být tak razantní a prudké, že by bez okamžitého zásahu lékaře mohlo dojít ke ztrátě obou životů, je-li to předporodní komplikace, nebo je-li to bezprostředně po porodu, mohlo by dojít k úmrtí maminky. K tomu, bohužel, a to ve všech zemích na světě, stále ještě dochází.

Co je nejčastější příčinou úmrtí rodičky, je-li skutečně na dobrém pracovišti a nic není zanedbáno?
Nejčastější příčiny mateřského úmrtí jsou ze tří hlavních skupin – přímá mateřská úmrtí v souvislosti s těhotenstvím, kde úplně nejčastější příčinou jsou porodnická krvácení. Zde někdy i přes okamžitou pomoc nejsme schopni tu ženu zachránit. Další jsou tromboembolické komplikace nebo embolie plodovou vodou, což jsou případy, které jsou ve vysokém procentu smrtící i při okamžité pomoci. V domácím prostředí by však tyto případy byly smrtící stoprocentně.

Statistiky hovoří zhruba o pěti až deseti případech na sto tisíc živě narozených dětí. Je tento poměr i v dnešní době nezbytnou daní?
V naší republice se ročně narodí zhruba právě těch 100 000 dětí, byli jsme svědky 5 – 15 úmrtí za rok. Rok ale může být pro statistiku příliš krátká doba. Ten obecný trend se proto snažíme zjistit v pětiletém období, než z roku na rok. Takže jeden rok jsou to třeba 2 případy, druhý rok 12.

Tyto případy se stávají spíš ve velkých ústavech nebo naopak v okresních porodnicích?
Nejhorší rok v posledních deseti letech byl rok 2006, kdy bylo u nás 16 případů mateřského úmrtí. Byla to úmrtí v domácnosti, na malých, ale i na velkých pracovištích. K tomu však musíme připočítat i nahodilá úmrtí v těhotenství, jako jsou například autonehody.

Skončil u vás nějaký případ maminky, která se rozhodla rodit doma a situace se zkomplikovala?
Stalo se nám to, naštěstí nešlo vyloženě o ohrožení života, nicméně šlo o ohrožení zdraví. Naštěstí těch porodů doma není mnoho, tedy i těch komplikací, někdy i zbytečných, které takto vzniknou a končí u nás, také není mnoho.

Máte případ, kdy k vám žena chodila celou dobu do poradny a těsně před porodem se rozhodla rodit doma?
Ano, za poslední dva roky se nám to stalo dvakrát. Pokaždé se žena rozhodla na poslední chvíli a my jsme se o tom dozvěděli až posléze. Naštěstí se tady potvrdila pravděpodobnost, že naprostá většina žen porodí spontánně zdravé dítě vlastně kdekoli.

Jste odborník, dlouholetý praktik, má ve vaší práci místo instinkt?
Byli bychom rádi, kdyby to tak být nemuselo. Nicméně porodnictví je velmi ožehavá disciplína, kdy i při zcela běžném, fyziologickém průběhu celého porodu můžete být konfrontováni se zcela akutní situací, která vyžaduje velmi okamžité rozhodnutí v závislosti na fázi porodu, stavu ženy a miminka. Leckdy vám situace nedovolí delší rozhodování a vy jste skutečně na vážkách, které rozhodnutí je nejsprávnější. Domnívám se, že to, co lze nazvat intuicí nebo nějakou porodnickou zkušeností, zde určitě roli hraje. Pro psychiku lékaře by jistě bylo lepší, kdyby tomu tak nebylo a mohl se rozhodovat jen podle zcela jasných, předem stanovených pravidel. Bohužel to v některých situacích není možné a ta zkušenost musí nastoupit.