Rodiči jste být nepřestali
… i když jste rozvedeni. Pokud to nezvládnete, dá se předpokládat, že situaci nezvládnou ani vaše děti. Představte si, že vám někdo strašně ublížil. Někdo, koho jste milovala, s kým jste založila rodinu, narodily se děti… Teď toho člověka nenávidíte, chcete být od něj co nejdál, nechcete ho vidět ani s ním mluvit. Máte s ním dvě (jedno, tři) malé děti. Bolí vás každé pomyšlení na něj, nejraději byste si někam zalezla a brečela. Nechápete, jak je to možné, co se vlastně stalo s tou vaší velkou láskou. A musíte vše srozumitelně vysvětlit svým dětem. Tahle situace mi připadá jako největší horor na světě, mnohem strašlivější, než když na vás ve filmu útočí nějaké ubohé umělé příšery.
Zdroj: archiv redakce
Uvádím tři případy ze své praxe, které by se daly souhrnně nazvat: rozvedení rodiče versus jejich děti
Rodina 1. případ
Přibývá případů, kdy je stanovena střídavá péče dětí u obou rodičů. Děti týden (14 dní) žijí u jednoho z rodičů, pak stejnou dobu u druhého. Doporučuje se, aby při tom neměnily školu a většinu věcí měly dvakrát. Úplně ideální řešení nastává, když dítě zůstává ve stejném bytě a naopak se k němu přestěhovává rodič. (Vnímáte, jak si dospělí umějí komplikovat život?)
Řešila jsem žádost o střídavou péči dívky, jejíž rodiče už byli několik let rozvedení. Dívka žila po rozvodu s otcem, matka se odstěhovala z místa bydliště a založila si novou rodinu. Dívka za ní jezdila na víkendy a velmi přilnula k malé nevlastní sestře. Sama nutila otce, aby se zajímal o střídavou péči. V té době i otec plánoval založit novou rodinu, situaci komplikovala vzdálenost matčina bydliště, a tudíž nutná změna školy. Tento precedens se uskutečnil, ale chci zde zdůraznit maximální vstřícnost obou rodin, jejich snahu a ochotu komunikovat. Opakovaně přišli do poradny otec, jeho partnerka, přijela matka se svým manželem i malou dcerkou. Společně se domlouvali, vybírali školu, stanovovali termíny střídání, budovali zázemí. V tomto případě dítě pociťovalo napětí snad jen v době, když se o této možnosti v rodině ještě nemluvilo.
Rodina 2. případ
Do poradny přivedla matka chlapce, žáka 6. třídy, s tím, že ve škole zlobí, vyrušuje, neplní školní povinnosti. Prospěch šel rapidně dolů. Co s tím? Dověděla jsem se, že otec od rodiny odešel, matku dlouho podváděl, nakonec ji opustil a ještě zanechal nemalé dluhy. Matka byla na mateřské dovolené, tříletý chlapec byl často nemocný, práci sháněla velmi těžko.
Není divu, že jí scházely síly na pravidelnou školní přípravu se starším chlapcem, cítila se vyčerpaná, po dlouhých měsících sama vyhledala psychiatrickou pomoc. Hned po první návštěvě Tomáše v poradně se situace velmi zlepšila. Přestal ve škole vyrušovat, i učitelé změnu zaznamenali . Byli jsme domluveni na opakovaných návštěvách. Z Tomáše, zakaboněného při první návštěvě v poradně, se stal sympatický, velmi otevřeně komunikující klient. Přesně dokázal popsat pocity, které mnoho dětí přepadá, když se jejich rodiče rozejdou. To jsem zavinil já, protože jsem se neučil, neuklízel si po sobě, odmlouval jsem mámě (dosaďte si cokoli, co jste kdy svému dítěti vytkli). Obviňoval mámu, že táta odešel, protože se ho snažila uchránit nepříjemné pravdy a o jeho odchodu „mlžila“. Záviděl mladšímu bráchovi máminu starostlivost, když byl nemocný a mohl s ní být doma. Víkendy u otce ho zraňovaly ještě víc. Otec o matce nemluvil hezky, dával Tomášovi mnohem víc volnosti a Tomáš z toho v počínající pubertě usoudil, že by se u něj měl lépe. Nedopadlo to dobře. V dalším školním roce se Tomáš rozhodl, že u otce bude žít, odešel k němu, otec to dovolil natruc matce, ale po čtrnácti dnech péči nezvládl a chlapce odvezl zpět. Tomáš se již nevzpamatoval. Sedmičku skončil s nedostatečnými, musel přejít na méně náročnou školu, do poradny nechodí. Několikrát jsem ho viděla ve společnosti starších chlapců s cigaretou…
Rodina 3. případ
Ohlásili se u mě rodiče s třeťákem, který má problémy v učení. Doma látku umí, ve škole dostane špatné známky. Všichni jsou už z toho nešťastní. Přišli mladí, sympatičtí rodiče.
Mapovala jsem situaci, jak vypadá příprava do školy, v čem chlapec nejvíc selhává. Běžná zakázka, kterou řeším i několikrát do týdne. Rodiče odpovídali, doplňovali se, ve všem se přirozeně shodovali a teprve po velmi dlouhé době vyšlo najevo, že jsou rozvedeni. Chlapec trvale žije u matky, ale s otcem se vídá několikrát týdně, protože ho vozí na hokejové tréninky. Ty dny se také spolu učí. Pro ty, kdož mají rádi dokončené příběhy, dodávám, že chlapeček byl šikovný, jen potřeboval na vše víc času, což jsem mu domluvila i ve škole u paní učitelky. V tomto daný příběh není výjimečný. Je pozoruhodný tím, že se oba rodiče na mne dívali trochu rozpačitě, když jsem jim velmi upřímně vyjadřovala ocenění, že dokáží být rodiči, i když už nejsou manželi. Připadalo jim to totiž naprosto samozřejmé.
Zásady usnadňující porozvodovou péči:
Ti, kteří četli pozorně, by je dokázali z uvedených příběhů zformulovat sami, o tom jsem přesvědčena. Tak si to jen ověřte:
- O rozchodu rodičů by měli s dítětem (dětmi) mluvit oba rodiče.
- Rozmluvu je třeba přizpůsobit věku dítěte.
- Nedopusťte sebeobviňování dítěte za rozchod rodičů.
- Pokud nejste schopni spolu jako rodiče komunikovat, vyhledejte v zájmu dítěte co nejdříve odborníky, kteří vám pomohou.
- Rodiče, vyvarujte se očerňování sebe navzájem v přítomnosti dítěte a zabraňte i tomu, aby to dělal někdo jiný (nejčastěji prarodiče).
- Vývoj dítěte negativně ovlivňuje zejména rozporuplný vztah rodičů a rozpory ve výchově, které dělají zčásti natruc tomu druhému, zčásti pro vlastní pohodlnost. („U táty /mámy/ se můžu dívat do půlnoci na televizi, nemusím se pořád učit, můžu být venku, do kdy chci…“ Tak argumentují děti tomu rodiči, který vytváří řád. Většinou je to ten, který má dítě v péči)
- Nezapomínejte nikdy, že jste sice přestali být partnery, ale nepřestali jste být rodiči.
- Přijměte za svá rozhodnutí zodpovědnost.
