Rána jsou zlá

Jaký je váš den s vaším mrňouskem? Napište nám jej, rádi ho otiskneme a pošleme vám milý dárek.

Vyčerpali jsme veškerý arzenál tišících prostředků. Zpravidla začínáme láskyplným přivinutím a končíme tradičním „nechat vyřvat.“ Rána jsou pak zlá.

Potácím se po bytě v marné snaze se trochu probrat. Studená sprcha, rychlá káva a manžel je pryč.

„E-búúú“, ozývá se z podlahy. Náš den začíná. Vysvléknu Matěje do naha, položím na záda, svou levou rukou pevně uchopím jeho pravou ruku a přitisknu ji k podložce, pravým kolenem přitisknu k podložce jeho levou ruku, a pak ho ukazovákem dloubnu mezi žebra. To udělám desetkrát. Pak ruce vyměním a dloubnu ho ještě desetkrát na druhé straně. Při tom zpívám a tvářím se vesele, aby bylo jasný, že je to věc příjemná.

Odveta? Kdepak

Matěj si už zvykl, ani nebrečí. Ne, není to odveta za strašnou noc, ale Vojtova metoda. Stlačováním reflexních bodů se posiluje hybnost. Matěj si při porodu zlomil levou ruku. Dneska si „vojtovku“ dáme ještě třikrát.

Po cvičení kojení, praní, žehlení, vaření. Pobíhám mezi kuchyní a koupelnou, chřestím chrastítkem, zpívám, žvatlám a dopoledne je pryč. Po obědě, respektive po poledním kojení, konečně dávám Matěje spát. Polední klid je naprosto jednoznačně moje nejoblíbenější část dne. Kafe, nohy na stůl, noviny a…..zvonek!

Ve dveří děda: „No, to jsem rád, že jste doma! Podívej!“, tahá z kapsy oranžový chomáč. „Datel Woody! To přines ten blbec od nás, tak jsem mu řek, ať mi taky vezme jednoho pro kluka.“

Svatý Valentýn?

A je po poledním klidu. „Hele, je pískací!“ Děda zašátral Woodymu v útrobách. Woody vyplázl papírový jazyk a zaskřehotal. Noviny už jsem nedočetla. Děda se zdržel tři hodiny, musel přece počkat, až se kluk vzbudí, aby mu ukázal Woodyho. Jen odešel děda, přišla babička. Přinesla pro kloučka zvířátka do vany. Zvířátka jsou hezká, barevná, jenom ve vaně plavou břichem nahoru.

Nakonec přišel Tomáš. Nepřinesl nic, přestože jsem si objednala kytici rudých růží a bonboniéru. Nevadí, toho nejlepšího Valentýna bych tak ráda od Matěje. Jednu tichou noc.

Eliška