První slůvka

Rady pro rodiče

1. Na dítě vždy mluvíme správným mluvním vzorem, nešišláme, slova nekomolíme.
2. Tempo naší řeči má být klidné, pro dítě srozumitelné.
3. Modulace naší řeči by měla být výrazná, ale ne přehnaná.
4. Po dítěti slova správně artikulačně opakujeme, nehodnotíme jeho nedostatky.
5. Umožníme dítěti sledovat při mluvení náš obličej.
6. Aktivitu střídáme s odpočinkem, dítě nepřetěžujeme zbytečně dlouhými činnostmi, dodržujeme pravidelný režim spánku a bdění.
7. Hojně si s dítětem zpíváme, říkankujeme, čteme jednoduché pohádky a příběhy, prohlížíme knížky (leporela), komentujeme činnosti, které s dítětem děláme, zapojujeme je do aktivní komunikace při hrách.

Vyvarujeme se drilu. Je zakázáno používat výzvy typu „řekni“! Dítě musí mít chuť s námi mluvit, podporujeme jeho mluvní apetit poskytováním pozitivní zpětné vazby.

Význam otázek

Někdy kolem třetího roku se u dítěte mohou začít objevovat první otázky „Co to je?“ a v zápětí otázka „Proč?“. Jejich smyslem je v první řadě získat potřebné informace. Postupně však pozorujeme, že se dítě opakovaně ptá na stejné věci stále dokola. Dítě nám tím sděluje, že má zájem s námi komunikovat, má chuť mluvit.
Vnímavý rodič reaguje na tyto výzvy trpělivě a dítě neokřikuje. Pokud od nás dítě uslyší „Dej mi pokoj! Co zase chceš?“, přestane se ptát a přestane mít zájem o komunikaci.

Dudlík a vývoj řeči

Pokud se dudlík používá dlouhodobě, v ústech není dostatečný prostor pro přirozený rozvoj mluvidel, ovlivňuje se tvar čelisti a postupně i artikulace.
Při častém a dlouhodobém dumlání dudlíku i palce se jazyk vysouvá směrem dopředu. Posiluje se tím nesprávný průběh polykání, kdy se jazyk nepohybuje směrem k tvrdému patru, ale mezi zuby. Výsledkem je otevřený zubní skus, nesprávný vývoj zubů, křivá čelist, narušená artikulace. Následkem toho dítě čeká nejen finančně a časově náročná péče ortodontisty, ale také dlouhodobá logopedická péče.
Dudlík není univerzální řešení jakékoli nespokojenosti miminka. Nejprve bychom měli zjistit, proč dítě dává nespokojenost najevo.

Televize a vývoj řeči

Proč je pro děti sledování televize tak atraktivní? Pohybující se „obrázky“ dítě upoutávají a fascinují. Rychlý sled obrazů ale dítě nestačí mentálně zpracovat a pojmout.
Sledování těchto rychle se střídajících obrazů má za následek útlum pozornosti, zahlcení nepřiměřeným množstvím obrazů z obrazovky. Dětský mozek není na takovou činnost vybaven, a tak dochází ke snížení kapacity paměti a zhoršení pozornosti.
Jenom při dialogu, tedy při střídání naslouchání a odpovídání, rozvíjí dítě svoje komunikační dovednosti. S televizí o žádnou komunikaci nejde.
U příběhu, který vyprávíme nebo čteme, si dítě ve své mysli vytváří obrazy dějů podle vlastních představ a zkušeností. Podle potřeby můžeme vyprávění přerušit, „vysvětlovat“, dítě nás může doplňovat. Jeho řeč a myšlení přirozeně rozvíjíme.
Ze sledování televizního pořadu udělejme výjimečnou příležitost a pomožme pak dítěti příběh „zpracovat“ společnou diskusí.

Co dokáže pohádka

Dítě je schopno vnímat krátké pohádky už kolem druhého roku. Každé dítě má rádo opakování, dopřejme mu jednu pohádku třeba i vícekrát, než přijdeme s nějakou novou.
Ideální je vyprávět pohádky z hlavy, jednoduchý děj nás nezaskočí a pohádku můžeme i zkrátit.
Při poslechu pohádky prožívají děti s jejími hrdiny všechna dobrodružství. Ve světě fantazie si vyzkoušejí odvahu, vytrvalost, věrnost a lásku k dobru, tedy vše, co budou později potřebovat. Tyto intenzivní a hluboké prožitky naplňují duševní potřeby dítěte a pomáhají rozvíjet jeho osobnost. Děti, které tuto příležitost nemají, mohou v budoucnu nahrazovat tyto chybějící „články“ fantazie jinými, často zcela nevhodnými prostředky, jako jsou drogy nebo jiné adrenalinové prožitky.
Pohádka v podání nejbližších lidí se nevyrovná profesionálnímu přednesu z CD přehrávače nebo magnetofonu, ale ten nikdy nemůže mít pravý emocionální náboj, který do ní vložíme my.
Neexistuje srovnatelný žánr vyprávění, který by měl na dítě tak intenzivní a pozitivní vliv jako pohádka.

Aby se řeč dítěte správně rozvíjela, je potřeba vytvořit dítěti láskyplné prostředí s kvalitními mluvními vzory, často zpívat a rytmizovat, hrát si s ním, učit ho poznávat lidi a předměty v jeho okolí, pojmenovávat je, prohlížet si spolu knížky, ukazovat mu obrázky a při tom všem mluvit, mluvit, mluvit.