První den v mateřské škole – 1. příběh
MĚL JSEM KLIKU První den ve školce? No to musí člověk s blížícím se čtvrtým křížkem na hřbetě pořádně sáhnout do paměti. Lovit a lovit.
Zdroj: archiv redakce
Trošku to bolí, ale postupně se tam něco začíná zjevovat. Možná k tomu pomohly ty fotky ze školkovských časů, které se mi postupně vybavily v mysli.
Třeba ta barevná, na níž pózuji v modrožlutém krimplénovém oblečku spolu s maminkou a úžasnou červenou umělohmotnou mašinkou. To jsme tenkrát dorazili jenom na to focení a já nakazil všechny děti nějakou „smrtelnou“ chorobou.
Tak to asi nebyl první den, protože už bych neměl kam chodit. Nebo ta černobílá skupinová fotka se soudružkama učitelkama a soudružkama kuchařkama a uklízečkama. Díky ní se mi vybavily úděsné rybí pomazánky a úžasné krupicové kaše.
Pak je tu ještě ta portrétní s nápisem „Mamince k MDŽ 1977“ s originálním chartisticko-hipisáckým účesem. Ne, tak to opravdu taky nebylo první den, protože v březnu se asi do MŠ nenastupuje. Takže to byl asi podzim o nějaký ten rok zpět.
Pomalu se mi vynořují nějaké útržky s dlouhou plačtivou cestou a školní branka. Pak zase černo a už je tu šatna a značka se žlutou konývkou a pak paní učitelka a plno nějakých dětí a maminka mává na rozloučenou. Dveře od třídy se zavírají a já se vrhám na kliku a lomcuji vší dětskou silou za srdceryvného pláče a dveře ne a ne povolit.
Nakonec něco praská a klika od dveří mi zůstává v ruce. Kontrolní telefonát mamince potvrzuje mé dlouholeté neblahé tušení. První den ve školce jsem měl opravdu kliku.
Honza
