Vývoj vlastním tempem aneb Proč ještě neříká mámo

Něco podobného zažila i Anna. Jejímu Gabrielovi už byly skoro dva roky a ještě nikdy neřekl máma. Anna ho neustále pozorovala, snažila se rozluštit sebemenší zvuk, který mu vyšel z úst, ale pořád nic. Taky do omrzení opakovala: „Máma, to jsem já, má-ma.“

Nefungovalo to. Navíc se tak trochu styděla před ostatními maminkami na dětském hřišti,  které se předháněly v tom, kolik už jejich miláček umí slov. Nakonec z toho byla vystresovaná a doma taky nepanovala zvlášť velká pohoda.

Děti do norem nenapasujeme 

„Rodiče příliš podléhají normám, podle nichž by se mělo dítě vyvíjet, ostatně pořád se pracuje s nějakými žebříčky a informacemi, tak není divu. Výsledkem jsou pak jejich obavy, že je jejich dítě zaostalé, pokud se podle nich nevyvíjí,“ říká Patricia Chalon, psycholožka a psychoterapeutka.

Vývoj řeči je stejně individuální záležitostí jaké třeba chození. Každé dítě udělá první krůčky v jiném věku.

Vývoj miminka

Praktický průvodce jeho prvním rokem

Paní doktorka Dittrichová pro nás vypracovala průvodce prvním rokem vašeho děťátka. Zachytila všechny zásadní změny, které můžete očekávat.

Kravička dělá bú

Na to, aby se dítě rozmluvilo, má čas zhruba do tří let. Pokud se mu do toho příliš nechce, nestresujeme je ani sebe ustavičným naléháním, ale zkusíme to třeba formou hry. Ukazujeme mu různá zvířátka a zkoušíme společně zvuky, které vydávají, jimiž se dorozumívají. Zpíváme dítěti, opakujeme různé říkánky, prostě se ho pokusíme zatáhnout do světa zvuků.

Ovšem není také od věci vyzkoušet, zda dítě nemá nějaká potíže se sluchem. Doma k tomu postačí třeba různé zvukové hračky, které spustíme v místě, kde na ně dítě nevidí, a sledujeme, zda na zvuk zareaguje, otočí se za ním. Nebo můžeme tak na dvouleté a starší dítě zkusit zavolat jménem, třeba z různých míst, vzdálenosti. Když se nám bude zdát, že nereaguje úplně správně, probereme to s pediatrem, který usoudí, co dál.

Čtěte také:

• Montessori pro batolátka: Jak jsme s Anit chodily „pracovat“
• Od mámy ani na krok!
• Jak vychovat dítě? Bez trestů a poučování

Máma je tu pořád

Jestliže ale maminky trápí hlavně to, že jejich miláček už říká táta, ale ještě ne máma, tak by se měly pokusit si s tím nedělat hlavu. Rozhodně to neznamená, že dělají něco špatně, že dítě má radši tatínka. „Může to být i tím, že dítě je s matkou prakticky pořád, celé dny je s ní doma, takže slovo máma vlastně k ničemu nepotřebuje, docela dobře se bez něj obejde,“ vysvětluje dětský psychiatr Rafi Kojayan.

K tomu obvykle dochází, pokud si maminka zvolí delší rodičovskou dovolenou, takže se poněkud „okouká“. Až dítě vstoupí do kolektivu, častěji ho hlídá někdo cizí, tak se to zpravidla spraví a slovo máma se v jeho slovníku objeví.

Může za tím být i žárlivost

Pokud ani tehdy ne, je třeba zvážit, proč se dítě tomuto slůvku vyhýbá. Někdy za tím může být i obyčejná žárlivost. Třeba když žena čeká miminko a starší dítě se s příchodem „vetřelce“ neodkáže vyrovnat. Jindy zase slovem táta dává najevo své sympatie tomu členu rodiny, který se mu zdá zábavnější, daleko víc mu dovolí než matka, jež dbá na řád. Tohle všechno se dá časem srovnat.

„Většinou dítě odmítá vyslovit slůvko máma v přítomnosti obou rodičů,“ upozorňuje odborník. „Často stačí k odblokování této situace, pokud s ním každý z nich bude při některých příležitostech sám. Matka ho třeba bude jeden večer sama ukládat do postýlky nebo se mu bude věnovat přes jeden víkend.“

Jednou se to povede

Na závěr ještě zkušenost maminky Matyldy. „Moje dcera Sára už dlouho říkala táta a přiznávám, že mi to bylo líto a tak trochu jsem žárlila. Až jednou, když seděla ve své jídelní židličce, vážně se na mě zadívala, pak na mě ukázala prstem a řekla máma a nádherně se usmála. Můžu říct, že  mi z toho bylo do breku.“