Přehnaná očekávání mohou váš vztah zničit

Příběh paní Daniely

Když jsem po dlouhém čekání otěhotněla, běžela jsem dojatá s testem v ruce za manželem. Myslela jsem si, jakou bude mít radost, chytne mě do náruče a půjdeme to oslavit, ale jeho reakce byla dost odměřená – ať si počkám na výsledky od doktora,“ popisuje třicetiletá Daniela. A pokračuje: „Další studená sprcha přišla, když jsem mu od lékaře volala, že miminko je potvrzené a v pořádku. Řekl, že je moc rád. Po příchodu domů jsem čekala kytku a oslavu a zase nic,“ líčí Daniela své zklamání. Pak už to pokračovalo ve stejném duchu: „Koupila jsem mu knihu pro budoucí tatínky, ale ani se do ní nepodíval. Na ultrazvuk se mnou sice šel, ale vůbec nebyl dojatý, jak to všichni popisují, spíš ho zajímalo, na jakém principu přístroj funguje.“ Daniela se několik měsíců trápila, že její manžel se na miminko netěší a že ji nemá dostatečně rád. Jak jinak si vysvětlit jeho nezájem?

Pořád jen to mimino

Jednou už to nevydržela a v návalu emocí všechny nastřádané křivdy na manžela vychrlila. Dočkala se překvapivého vysvětlení. Zdeněk měl pocit, že se o svou ženu zajímá dostatečně, samozřejmě, že ji i miminko miluje, ale zatím pro něj nebyla ta změna tak zásadní, aby ve svém chování něco měnil. Snažil se spíš optimalizovat rodinný rozpočet, aby bylo o Danielu i malého dobře postaráno. Knížku si prý četl, ale tajně, protože nechtěl, aby s ním o tom Daniela mluvila. Měl pocit, že se už o ničem jiném než o miminku doma nebaví. Bál se, jak to bude po porodu, že přestane pro manželku existovat úplně.

Pozor na jakákoli očekávání!

Daniela o jeho pocitech nevěděla, myslela si, že by se měl chovat jako ti tatínci ve filmech, nebo jak občas slýchá od kamarádek. Její očekávání bylo prostě přehnané. To se v mnoha životních situacích spolehlivě stává zdrojem nedorozumění. Psychologové před ním varují – to, co si vysníte, nezavazuje partnera, i když vás má jakkoliv rád, k tomu, aby to splnil. Daniela měla k problému přistoupit z druhé strany – neočekával také Zdeněk od příchodu potomka na svět něco jiného? Necítí se odstrčený?

Jak prožívají muži těhotenství?

Muži neprožívají těhotenství stejně jako ženy. Jejich tělo se nezmění, oni žádné pohyby necítí. Naopak je mnohdy stresuje, když je nutíme, aby si sáhli na břicho a cítili první kopanečky – většinou je necítí a nemůžou za to. Také nákup výbavičky pro miminko není pro ně žádné potěšení. Většina mužů nakupování bytostně nesnáší, tak proč čekáme, že se teď začnou chovat jinak?

Porod jako stres

Chytnou se většinou jen při vybírání kočárku – měří, zda půjde složit do auta, nebo jak lehce se s ním manipuluje. Nečekejme ale, že se s námi bude radit o porodu. Muži se těchto věcí bojí a jen láska k nám a k dítěti je donutí podstoupit něco pro ně tak stresujícího, jako je přítomnost u porodu. Snad ještě hůře nesou bezmocnost, kterou při porodu zákonitě každý z nich zažívá: jejich partnerka trpí a oni jí nedokážou pomoci. To, že je to vlastně pro ženu svým způsobem krásná věc, si v té chvíli nedokážou uvědomit. Ostatně ani podstatná část žen.

Nečekejte na nic a komunikujte

Jediná rada je svěřovat své pocity a nečekat příliš mnoho. Daniela udělala zásadní chybu – očekávala něco, co si vysnila, ale o svých snech Zdeňkovi neřekla. Nikdo neumí číst myšlenky, takže Zdeněk ani nevěděl, že by udělal něco špatně. Danielin občasný smutek přikládal jinému stavu a změnám nálad. Daniela se trápila zbytečně – kdyby o svých očekáváních Zdeňkovi řekla, možná by jí vyšel vstříc, nebo by se alespoň snažil jí vysvětlit, proč nereaguje tak, jak ona očekává.

Zapomeňte na filmy

Druhou Danielinou chybou bylo, že se nechala pobláznit romantickými filmy a reklamami s příkladnými otci. Filmy nezobrazují realitu a když už, tak jen výseč z ní. Stejně tak vyprávění kamarádek. Manžel kamarádky dojetím plakal, když držel syna poprvé v náručí, a donesl jí pak obrovský pugét růží, ale dva měsíce na to se provalilo, že už má půl roku poměr s kolegyní z práce. Stejně jako super romantická žádost o ruku neznamená šťastné manželství, tak ani pobláznění otce těhotenskou literaturou nezaručí, že bude dobrý otec. To ukáže jen čas. Neznamená to však, že bychom neměly toužit, aby byli muži romantičtější, citlivější, ohleduplnější. Jen nechtějme zázraky.

Chvalte, ale nedávejte příklady

Ruku na srdce – opravdu vám ten váš od začátku těhotenství ani jednou nepohladil bříško? Nezeptal se na výsledky kontroly u lékaře? Nepomohl s taškou s nákupem? Nebo se ani jednou tajně nekoukl do té knížky o výchově dítěte, kterou máte vedle postele? A to vám nestačí? Každý projevuje svůj zájem jinak a muži někdy velmi nenápadně. Smiřme se s tím, nebo budeme nešťastné. Přehnaná očekávání stejně jako naprostá rezignace jsou totiž pro vztah nebezpečné. Psychologové radí: ve vhodných chvílích říkejte partnerovi, co od které situace čekáte. Pozor ale na příklady: „Jarda odvedle vzal ženu k moři a ty pořád nic.“ Tím mužovi jen tvrdíte, že je neschopný, a nebude s ním řeč.

Naopak každý jeho skutek, který vás potěší, chvalte. I když je to samozřejmost – že pověsí prádlo, vyndá nákup z auta a podobně. Nic vám to neudělá a jeho to potěší mnohem víc, než dá znát. Hlavně si pojistíte, že to příště udělá znovu. A jak říkala babička, pusa se ti otevře stejně na slova: „no konečně tě to napadlo“ jako na „ty jsi tak hodný, miláčku“.