„Porodila“ jsem vnouče

Dcera totiž nemohla otěhotnět sedm let, ačkoli podstupovala různá vyšetření. Moc si děťátko přála (samozřejmě i tatínek), mockrát si poplakala, a i přes moje optimistické povzbuzování už tu pomyslnou flintu zahodila. No a stačila loňská dovolená v Chorvatsku!

Ty nervy!

Těhotenství snášela dobře, doslova si ho užívala. Jen jako riziková rodička kvůli věku byla hospitalizovaná dva dny před termínem. Dočkala se 3.3.2009!

Sama pracuji v nemocnici a v ten den jsem zrovna sloužila. Ty nervy, když o dvě patra výš se chystala moje dcera porodit své první vytoužené dítě!

Docela jsme se nasmály

Přišla mi od ní esemeska, že jí píchli vodu a jde na sál. Jako na potvoru byl tatínek na služební cestě v Brně, ale už se vracel. Tak jsem mu hned volala, jak stíhá…a prý nejdřív za hodinu!

V té chvíli jsem začala jednat.

Přece tu moji Kačenku v tom nenechám samotnou!

Poslala jsem pro kolegyni, která ochotně zaskočila na moje místo, a hnala jsem se na porodnici. Dcera byla moc ráda, sice strach neměla, ale držela jsem ji za ruku, osvěžovala mokrou žínkou obličej a vypravovala „veselé příběhy z natáčení“, tedy z jejího života, dokonce jsme se i nasmály.

Šlo do tuhého

Když šlo do tuhého, zvedala jsem jí hlavu, povzbuzovala a „pomáhala dýchat i tlačit“. Při samém porodu byla ukázněná a statečná, však si vysloužila pochvalu jak od sestřiček, tak i od doktora.

No a ve 14.40 se narodila krásná holčička (3500g/ 47cm), moje první vnučka!

Tatínek dorazil celý rozechvělý a šťastný přesně 5 minut po všem! Mohl aspoň vidět první ošetřování, vážení, značení, i si děťátko pochoval. Dostala jméno Kristýnka (možná se měla pojmenovat Jadranka?).

Babičkovství mě baví

No a já jsem se vrátila na své místo do služby a vůbec mi nevadilo, že až do večera… Byla jsem plná štěstí a dojmů.

Už přes půl roku si užívám vnučky dosytosti, protože dcera bydlí nedaleko.

Od staršího syna mám už tři vnuky – kluky (13 a 6-dvojčata), bydlí mnohem dál, ale navštěvujeme se, jak moje služby a jejich práce dovolí.

Neměla jsem však možnost jejich miminkovský věk tak často sledovat, a že mě to babičkovství bude tolik bavit a budu tak intenzívně prožívat, jsem se ani nenadála.

Pohodový človíček

Kristýnka je pohodový človíček, dělá velké pokroky, a přestože je stále kojená, tak příkrmy lžičkou zvládá od první lžičky na jedničku a jak jí chutná!

Je to i velký smíšek, nám všem dělá jen radost a dcera je konečně šťastná i vzorná maminka.

Jsem ráda, že jsem se mohla podělit o radost a taky pochlubit, protože jsem pyšná na své děti, na dceru a zvláště na popsaný zážitek.

S pozdravem

Jana