Poklidně spát po obědě dokážou jen někteří

„Když nebudeš spát, tak neporosteš,“ strašívaly se kdysi děti. Něco pravdy na tom je, protože spánek je pro vývoj dítěte nezbytný, nicméně místo strašení je asi lepší starší děti, které chtějí být brzo velké, spíše v tomto smyslu motivovat.

Sami bychom se neměli zbytečně stresovat, když má dítě se spaním problémy. Není na klíček a stejně jako nám se mu prostě někdy chce spát víc a někdy míň. Kromě toho se ještě liší lidé už odmala v tom, že někteří bývají větší spáči a jiným stačí prospat daleko míň hodin. Zvlášť markantní to bývá u předškolních dětí. Některé spí po obědě až do svých čtyř pěti let, jiné s tím přestanou už ve třech letech.

Jak často má spát malé dítě

• novorozenec asi 20 hodin denně
• do 3 měsíců 16–20 hodin denně přes den a v noci
• od 3 do 12 měsíců 14 nebo 15 hodin denně, z toho 3 až 4 hodiny během dne, obvykle ve dvou etapách
• mezi 1 a 2 lety asi 13 až 14 hodin denně s delším spánkem po obědě
• mezi 2 a 4 lety průměrně 13 hodin denně, z toho 2 hodiny po obědě
• pozor, není to zákonité, každé dítě to má trochu jinak

Co dělat, aby usnulo

1. Zavedeme rituál. Dítě díky tomu snáze pochopí, co se bude dít. Nemusí to být něco pevně stanoveného s přísným časovým rozvrhem, to ani moc nefunguje. Jde o to, aby pochopilo, že se určité věci dělají v určitou dobu. Naladíme se tak na společný rytmus.
2. Dáváme dítě spát vždy na stejné místo. Pokud je to možné, tak do postýlky, kam ho ukládáme večer, aby si zafixovalo, že tohle místo slouží ke spaní. Může to být samozřejmě i v kočárku, pokud je to potřeba, ale jedno místo by mělo převažovat.
3. Připravíme mu patřičnou atmosféru. Mělo by to být podobné jako večer. Zatáhneme závěsy, přečteme mu třeba pohádku.
4. Uložíme ho při prvních známkách únavy. Někteří rodiče zbytečně dlouho otálejí s tím, než dítě uloží ke spaní v naději, že je dobré ho ještě trochu utahat a pak bude spát lépe a déle. Pokud se „přetáhne“, jde to naopak hůř. Takže jakmile si začne mnout oči, zívat, dívat se do prázdna, je dobré ho uložit.
5. Naučíme ho spát samotného. Můžeme to začít dítě učit už od tří měsíců, aby si zvyklo na svou postýlku. Nemusíme ho tam zasypávat horou hraček a nad postýlku věšet přehršli zajímavých předmětů, které by ho spíš rozptylovaly.

Jak reagovat, když odmítá jít spát

Většímu dítěti se pokusíme vysvětlit, že spaní mu pomáhá k tomu, aby rostlo, bylo silné a mohlo podnikat různé věci, které ho momentálně lákají. Motivovat ho lze i tak, že mu slíbíme nějakou zajímavou aktivitu, až se vyspí, případně že mu přečteme pohádku před spaním.

Taky se zamyslíme nad tím, jestli ho něco neruší při usínání, případně zda by se nevyplatilo trochu upravit jeho režim. Dítě je třeba plné energie a potřebuje se před spaním unavit. Takže procházka, bazén, nějaký sport venku by mohly být přínosné. Ale v přiměřené dávce.

Někdy mohou být příčinou i strach a stres. Začneme napřed u sebe, zamyslíme se nad tím, jestli jsme v pohodě, když dítě ukládáme, protože náš stres a nervozita se na něj přenáší. Někdy, samozřejmě pokud je to možné, můžeme tuhle ukládací roli přehrát na někoho jiného.

Ale strach dítěte může pramenit i z něčeho jiného. Třeba se bojí, že až se probudí, tak tam nebudeme, případně má strach ze tmy, představuje si příšery, které tam na něj číhají. Důležité je si s ním o tom promluvit, případně mu dát do pokoje náhražky, které nás zastoupí – chůvičku, hrací skříňku…

Někdy stačí jen odpočívat

Občas si rodiče myslí, že když má dítě potíže s usínáním nebo špatně spí přes noc, tak se to zlepší, když vynechají odpolední spaní. To je ale omyl. Dobrému spaní napomáhá pravidelnost, tedy i pravidelné spaní po obědě.

Sem tam se sice stane, že z nějakého důvodu odpadne, většinou to dítě vykolejí a zbytek dne tím bývá poznamenaný. Pokud je náš potomek povahou nespavec, tak ho naučíme, aby aspoň odpočíval v pokojíčku. V posteli si může prohlížet knížky nebo se zabývat jinou klidnou aktivitou. Jemu to dodá aspoň zčásti kýžený odpočinek a nám pomůže si vyšetřit chvilku pro sebe.