Pohled do zrcadla pomáhá sebepřijetí dítěte

Respektive podle pověr by se děti do zrcadel dívat neměly. Možná jste i vy slyšela, že zrcadla dětem kazí oči, že je učí nesoustředěnosti… Opak je pravdou. Postavte nebo položte své dítě před zrcadlo a začnou se dít věci.

Koho vlastně vidí?

Jistě máte doma pro miminko hrazdičku, na které jsou připevněné drobné hračky. A jednou z nich bývá také zrcadlo. Děti již od tří měsíců věku velice rády sledují samy sebe, respektive tu osobu, která se jim v zrcadle objevuje. Vnímají její grimasy, baví je napodobovat je, aniž by věděli, že se dívají samy na sebe. „Toho je schopno až s uvědoměním vlastního já mnohem později – někdy mezi 1,5–2 lety. Do té doby je v zrcadle někdo další, kdo se směje, mává rukama zkrátka je vidět,“ vysvětluje Iva Kyselá lektorka z akademierodicovstvi.cz.

To, že miminka poznávají svět napodobováním, je velmi známá věc. Zrcadlo je v tom pro ně velkým pomocníkem. Nejprve se dítěti líbí, že se na něj ti lidé s miminkem smějí. Také se na ně začne smát. Později si myslí, že tam je kamarád, navíc ti „větší“ lidé mu říkají, že je to Pavlík, tak na něj mává, později se zkusí nového kamaráda dotknout, ale narazí jen na studenou hladkou stěnu a bývá rozčarované a zrcadlo ho na chvíli přestane zajímat. Později mu to nedá a zkouší to znovu, jednoho dne mu dojde, že ten druhý dělá to samé. Radostně na něj začne křičet jméno. Přibližně mezi půl rokem a rokem se dítě před zrcadlem začne vnímat jako samostatná bytost. Až zhruba kolem dvou let najde zrcadlo a  prstíkem ukazuje a pojmenovává sebe. „Dítě je ze svého obrazu nadšeno, miluje se bez podmínek takové, jaké je. Udělalo obrovský vývojový krok ve svém sebepřijetí,“ upozorňuje lektorka.

Pro zdravé sebevědomí

Zrcadla fascinují děti v každém věku. Nejprve se snaží objevit, co je za zrcadlem, následně se chtějí obrazu dotknout, procítit ho. A ve finále se před zrcadlící plochou naučí mít rádi samy sebe. Což je důležitá deviza do života.

Děti, které žijí v dosahu zrcadel, jsou v dospělosti sebevědomější – tvrdí německá studie z roku 2008. Znají se totiž lépe než děti, které na sebe takzvaně nevidí. Pohled na sebe sama formuje identitu malého dítěte, stejně tak reakce i reflexy. Navíc se díky tomu, že se znají a vědí, jak vypadají, cítí sebevědomější v dospělosti. Umí vyzdvihnout své přednosti i nedostatky, dokážou si představit, jak vypadají, když předvádějí některé grimasy. Také mají lepší vztah ke svému tělu a nestydí se za něj, protože pohled na něj jim připadá samozřejmý.

Však si vzpomeňte: Pokud jste někdy viděla video se sebou, možná jste měla divný pocit, že to snad na záběrech ani nemůžete být vy. Možná je to i proto, že jste se jako malá dostatečně nedívala sama ne sebe.

Děti, které vyrůstají obklopené zrcadly, se nebojí prezentovat před veřejností. V dětství to totiž cvičily před zrcadlem. Tam se z nich stávali zpěváci, tanečníci nebo modelky. Tyto děti rozhodně nehledají na fotografiích a záznamech, které objeví, žádné chyby. Jsou to zkrátka ti samí lidé, které znají – z obrazu v zrcadle. Nepanikaří, když mají recitovat, nebojí se komunikovat s více lidmi najednou.

Čtěte také:

• Metoda Montessori funguje i doma. A učí děti samostatnosti
• Nebezpečí číhá doma: 7 nejčastějších dětských úrazů
• Kdy je ten správný čas na druhé dítě?

Myslete na bezpečnost

Faktem je, že zrcadla se z dosahu dětí dávala proto, že je snadno mohly rozbít. Nenechavé batole pěstičkou, dřevěnou kostičkou… Tyto obavy už můžete nechat stranou. „Doba pokročila a považuji za samozřejmé, že by na zrcadlech měly být instalované bezpečnostní fólie, které zabrání vysypání úlomků skla v případě nehody, vysvětluje Petr Matějíček z designového studia Frame-it.cz.

V domácnosti s dítětem také musíte více přemýšlet nad tím, kam zrcadlo dáte. Batole zkoumající svět by na sebe mohlo volně postavené zrcadlo převrátit. Lepší je tedy zrcadla zavěsit a zajistit pojistkou, aby ho děti nemohly ze stěny sundat, pak může být zrcadlo klidně i v dětském pokoji. Prospěje to jejich kreativitě.