Podezření na poruchu aneb maminka má (skoro) vždy pravdu

A ač by se mohlo zdát, že matky, které již vychovávají několik starších dětí, budou v tomto ohledu daleko klidnější, opak bývá pravdou. Tyto matky mají možnost srovnávat vývoj svých dětí. Špatná zkušenost s některým ze starších sourozenců násobí obavy o zdravý vývoj novorozence. A obavy vzbuzuje i jakákoliv odchylka vývoje miminka od vývoje pozorovaného u starších zdravých sourozenců.

K miminku během prvního roku života nemá v normální rodině nikdo tak blízko, jako jeho maminka, a proto je právě ona nespolehlivějším indikátorem možného problému. Naše letité zkušenosti s diagnostikou poruch vývoje novorozenců a kojenců to jen potvrzují. V drtivé většině případů je to právě matka, která, s úzkostí a obavou jí vlastní, první poukáže na abnormální psychomotorický vývoj. Mnohdy však zůstává se svojí obavou osamocena. Tatínkové se často snaží být nad věcí a obavy maminky bagatelizují, přestože o správném vývoji malých dětí obvykle nemají žádné povědomí.

Babičky si na vývoj svých dětí zpravidla už moc nepamatují, a tak dceři nebo snaše jsou dost nespolehlivým rádcem, některé propadají nekonstruktivní panice, jiné naopak mamince vyčítají, že na miminku hledá jen chyby a radí jí ať „neplaší“. Kamarádky buď vlastní děti ještě nemají a jejich rady tak nejsou nijak objektivně podložené nebo srovnávají se svými dětmi. Ty jsou buď skvělé a potom je jim hloupé zdůrazňovat ten obrovský rozdíl mezi posuzovaným miminkem a vlastními dětmi, aby náhodou kamarádku neranily. Proto raději chlácholí nebo se vůbec nijak nevyjadřují. Ty, které mají samy nedobře se vyvíjející dítě, většinou nedokážou být objektivní a posuzují spíše dítě vlastní než cizí v naději, že jejich dítě na tom bude při srovnání přeci jen lépe, než to vaše.

Co je „normální“?

S kým se tedy poradit? Nabízí se dětský lékař. Ten by měl být erudovaný a objektivní, laskavý, ale i otevřený a sdílný. Ne všichni jsou zrovna takoví. Posouzení normálního psychomotorického vývoje novorozence a kojence, který odpovídá „tabulkám“, není velký problém, posouzení závažnosti poruchy vývoje odchylujícího se od „tabulek“ vyžaduje však značnou erudici. Dětští lékaři nemívají problém se znalostí normy, ale správná diagnostika patologického psychomotorického vývoje již nemusí být pro ně jednoduchá. Není totiž jednoduchá ani pro specialistu, který se touto problematikou zabývá dennodenně a který se tuto práci učí mnoho roků.

Bohužel někteří lékaři své pochybnosti a nejistotu nepřiznají a na dotěrné otázky kladené maminkou odpovídají nesrozumitelně, nejednoznačně, vyhýbavě, slovy jako „uvidíme“, „každé dítě je jiné“, „kluci jsou přeci ve vývoji pomalejší“, …, „kolik dětí jste maminko už viděla?“, …

Bohužel se k nám dostává stále mnoho dětí, jejichž maminky včas cítily, že je jejich miminko jiné, než většina vrstevníků, že se chová jinak, než jeho sourozenci ve stejném věku, že se vývoj dítěte zpomaluje nebo se zastavil, …, a které nikdo neposlouchal, byť měly ve svých obavách pravdu.

Jde o čas

Vzhledem k tomu, že u poruch psychomotorického vývoje je včasné rozpoznání problému, včasné zjištění jeho příčiny a včasná terapie podmínkami úspěšného řešení, je každé prodlení špatné. Opakovaně jsme se v praxi přesvědčili, že to byla právě maminka, kdo měl se svým podezřením pravdu. Jen některé maminky si však dokázaly včas prosadit svou a s pomocí svého dětského lékaře, nebo mnohdy i bez ní, si našly pomoc odborníka na psychomotorický vývoj samy někdy včas, někdy ale i příliš pozdě.

Vzhledem k tomu, že během prvního roku života se u dítěte rozhoduje mnohdy o celém jeho dalším životě, je lepší dítě nechat vyšetřit při každém podezření na abnormální vývoj, třeba i s rizikem, že se vyšetření specialistou ukáže nakonec zbytečné, než přehlédnout problém v době, kdy se dá ještě řešit. Je dobře, že je stále více pediatrů, kteří dokážou maminkám naslouchat a kteří při rozhodování o svěřených dětech postupují, jako by šlo jejich vlastní. Na těchto stránkách se pokusíme přinášet srozumitelné informace, které vám, milé maminky, pomohou s odlišením toho, co je ve vývoji miminka normální, od toho, co by mohlo signalizovat problém. Svými dotazy můžete usměrnit obsah této rubriky do oblastí, které vás nejvíce zajímají.