Pocit bezpečí je pro dobrý průběh porodu stěžejní

Jako prvorodička jsem byla nejistá a nevěděla jsem, co mám od porodu čekat. Rozhodla jsem se rodit ve stejné porodnici, kde jsem se kdysi narodila i já sama. Ve městě, kde jsem vyrůstala. Ve zdravotnickém zařízení, které má dobrou pověst a je nakloněno normálním porodům.

V těhotenství s druhou dcerou jsem se však již při představě porodu v porodnici bezpečně necítila. Byla jsem si vědoma toho, jak jsem při prvním porodu reagovala na nemocniční prostředí, toho, v čem se moje představy rozcházely s tím, co mi péče zdravotníků v porodnici může nabídnout. Volila jsem tedy takový druh péče, který byl pro mě přijatelný a který jsem po dlouhém a pečlivém zvažování vyhodnotila jako nejlepší pro sebe a hlavně nejlepší pro moje očekávané miminko.

Když o porodech diskutuji s ostatními ženami, občas se mě na základě mých osobních zkušeností ptají, zda bych jim doporučila rodit v porodnici, nebo zda by měly raději rodit doma. Na tuto otázku vždy odpovídám, že mají s přihlédnutím ke svému zdravotnímu stavu a svým možnostem rodit tam, kde se cítí v bezpečí.

Každý člověk a pochopitelně i každá těhotná žena má jinou představu o bezpečí. Nejsme stejní. Někdo se cítí komfortně obklopen odborníky a přístroji, zajištěn nejmodernější lékařskou technikou. Jiného může právě toto znejisťovat a vyvolávat v něm úzkost. Synonymem bezpečí je pak pro něj třeba vlastní domov anebo menší porodnice, kde může prostředí působit domáčtějším dojmem než v porodnici velké.

V každém případě je pro dobrý průběh porodu pocit bezpečí stěžejní. Strach u porodu je proti tomu kontraproduktivní, neboť produkce adrenalinu blokuje vyplavování hormonu oxytocinu, který byl známým porodníkem a propagátorem normálních porodů Michelem Odentem poeticky nazván „hormonem lásky“ a jehož úkolem je nejen podpořit porodní stahy, ale hraje významnou úlohu také po porodu, při navazování vazby mezi maminkou a miminkem.

Je to tedy jednoduché. Žena by se u porodu neměla bát. Měla by se cítit v bezpečí. K tomu, aby si mohla vybrat místo, kde se tak bude moci cítit, však potřebuje možnost volby. Současná tendence porodnictví v České republice však míří opačným směrem. Plán rušit malé porodnice, spolu s restrikcemi spojenými s domácími porody, možnosti volby zužují. Místo toho, aby každý dostal to, co potřebuje, možná dojde k tomu, že všichni dostaneme stejný druh péče. Někomu tato péče bude zcela jistě vyhovovat. Jen stěží však bude vyhovovat všem.

Pro každý druh péče si žena může najít svoje výhody. Někdo tyto výhody může spatřovat například v porodu ve fakultní porodnici s širokým technickým zabezpečením. Jiný zas vidí výhody v tom, co může nabídnout malá porodnice, například to, že v malé porodnici je snazší zajistit nepřerušovaný kontakt matky a dítěte po porodu. Další najde benefity zase v kontinuální péči porodní asistentky, která ženu doprovází od početí až ke konci šestinedělí.

Rušení malých porodnic je rušením možnosti volby. A tam, kde není svobodná volba, není ani pocit bezpečí.

Přeji všem ženám, aby mohly rodit tam, kde rodit chtějí, nikoliv tam, kde rodit musejí. Přeji jim možnost volby. Možnost zvolit si bezpečí pro sebe a pro svoje dítě.

Gaurí Chrastilová

Publicistka, spisovatelka, spoluautorka knihy Bonding – porodní radost

Její texty najdete také na: www.gaurichrastilova.cz