Petra vzpomíná na šestinedělí: Silné zážitky přišly až po porodu

Milí čtenáři, jak jsme slibovali, je tu „ex-Těhulka Live!“ Petra se svými zážitky po porodu. Sérii jejích těhotenských a porodních příběhů najdete zde.

Přejeme příjemné počtení!

Váš Babyweb

Zapeklitá Bartolínka

Cysta se udělala znovu, ale nebolela, tak jsem čekala, že to vyřešíme až při kontrole po šestinedělí. Řešit jsme to ale museli mnohem dřív. Večer napraskla a do dvou hodin byla třikrát tak veliká a velmi bolestivá. Přidala se k tomu i teplota, zimnice a stres, že jsem s Jojíkem sama doma. Snad největší hrůzu jsem měla z toho, že se to nějak podepíše na mém mlíku, protože jsem měla pocit, že se mi zánět dostává snad do celého těla. Bylo přesně půl dvanácté v noci, když jsem po kojení oblékla malou a přes veškerou bolest nasedla do auta a odvezla se na pohotovost…

Šílím bolestí

Koukali tam na mě nejdřív jak na blázna, když jsem se zjevila před dveřmi s malou v náručí, ale brzy pochopili, že je to akutní. Paní doktorka udělala vše, co bylo v tu chvíli možné, můžu jen říct, že obtisky svých zarytých nehtů jsem měla na nohách vidět ještě za dva dny. A protože bylo po půlnoci, rovnou se mnou sepsali papíry na příjem do nemocnice, že se mám hned ráno hlásit na operaci. Měla jsem jen pár hodin na to, abych sehnala k Johance hlídání, pokusila se odstříkat mlíčko a vše zařídila. Probrečela jsem skoro celý zbytek noci. Představa, že budu muset „odložit“ Jojíka, byla děsivá.

Kamarádka dorazila ještě v noci, pomohla mi s malou a vyslechla si všechny pokyny co a jak. Samozřejmě se mi pod tím děsným tlakem nepodařilo ručně odstříkat skoro nic a to mi na klidu taky nepřidalo! Hned ráno jsem nešťastná a naprosto vyčerpaná vyrazila do nemocnice. Slíbili mi, že se pokusí udělat vše pro to, abych byla zase co nejdřív s malou. Nakonec se to povedlo, propustili mě ještě ten den odpoledne ve čtyři hodiny. Ale paní doktorka mi jasně řekla, že kdybych nekojila, nikam bych nešla a pěkně zůstala v nemocnici, protože zákrok byl opravdu komplikovaný a cysta pořádně velká a zanícená!

Léčivej Jojík

Vůbec mi nebylo dobře a trpěla jsem bolestmi jako pes. Ale Johanka je pro mě jako lék, jen jsem ji viděla, hned mi bylo lépe. Kam se na tohle hrabe porod, tenhle zážitek byl podstatně bolestivější. Ale zvládly jsme to. Sice Jojík ochutnala umělou výživu, protože nebylo zbytí, ale bez problémů se vrátila k prsu a kojení. Moje investice do drahých a kvalitních lahviček se vyplatila a teď jsem jen ráda, že tuhle starost jsem v osudnou noc nemusela řešit a stačilo je jen vyvařit a připravit na krmení.

Myslím, že umělá strava Johanku zasytila mnohem víc, než moje mlíčko, tak s tím teď trochu bojujeme. Bude-li nejhůř, koupím odsávačku, a to by v tom byl čert, abychom se s tím nevypořádaly!

Vaše Petra