Otevřený vztah mezi rodiči a dítětem je nejlepší ochranou před sexuálními predátory

Jen málokdy se v Česku tolik mluví o filmu, který vlastně celý ještě nikdo neviděl, jako v poslední době. Dokument Víta Klusáka a Barbory Chalupové s názvem V Síti mapuje prostředí českého internetu. Tvůrci s pomocí tří hereček vytvořili falešné profily na sociálních sítích a zkoušeli, jak budou reagovat příležitostní sexuální predátoři. Výsledkem byli velmi nepříjemně překvapeni, když se během prvních pěti hodin ozvalo 83 mužů, a to v drtivé většině s explicitními výzvami ke společné masturbaci pomocí videohovoru. Dokument s krutou upřímností ukazuje, jak málo jsou děti na internetu chráněné a jak velké nebezpečí jim hrozí.

Rodiče musí přijmout skutečnost, že svět je dnes mnohem nebezpečnější než kdy dřív a že ochránit své děti je velmi složité. Nelze jim být neustále na blízku a hlídat, co se kolem nich děje. Hodně sexuálních predátorů se dnes přesunulo na internet, kde je velmi snadné potkat potenciální oběti. Ale i malým dětem, které ještě na internet nechodí, hrozí, že potkají sexuálního predátora. Ve skutečnosti to totiž vůbec nemusí být nějaký divný chlápek.

Podle statistik totiž nejméně 80 procent predátorů zná dítě a má s ním důvěrný vztah dříve, než zaútočí. Může jít o oblíbeného učitele, trenéra, ale třeba i staršího sourozence kamaráda našeho potomka. Nakonec (nejde nad tímto faktem zavřít oči) může jít i o příbuzného. Zkrátka predátorem může být někdo, do koho bychom to v žádném případě neřekli.

Poradíme vám teď jeden jednoduchý způsob, jak pomáhat chránit děti malé teď, ale i později, až povyrostou a z rodičovské náruče utečou třeba na internet nebo na sociální sítě. Klíčem je otevřený vztah a aktivní komunikace s potomky. Je to vážně tak jednoduché? Ano, je.

Takový rozhovor má svá pravidla

Asi každá máma touží po tom, aby se její dítě mělo dobře, bylo zdravé a prospívalo. Uděláme pro to vše, od kontroly čištění zubů, výběru vhodných potravin, kontroly úkolů, doprovázení na kroužky… Při všech těch příležitostech s  dětmi neustále komunikujeme, ale ne vždy se dozvíme něco, co je opravdu důležité. Občas se totiž v tom kolotoči zapomínáme zastavit a prostě naslouchat. Když to uděláte, zjistíte, co naše děti emocionálně a psychologicky ovlivňuje, kdo je pro ně mentor a ikona, proč a podobně. Takové rozhovory vám umožní se dítěti přiblížit a navázat kontakt v době, kdy se nic neděje.

Dítě by mělo vědět, že se s vámi může podělit o důležité události v jeho životě, i když z nich nebudete mít radost. Když něco takového udělá, nesmíte na něj být naštvaní a musíte reagovat racionálně a s pochopením. Malým dětem také připomeňte, že vám rodičům nic nehrozí, i když vám řeknou něco nepříjemného (pachatelé totiž často vyhrožují dětem, že pokud o zneužívání někomu řeknou, rodiče budou trpět). Děti těmto hrozbám věří, a proto je velmi důležité, aby je někdo přesvědčil o opaku.

Je důležité, aby se tyto osobní, intimní rozhovory děly v době, kdy to dítě potřebuje, ne kdy se to hodí vám. Děti jsou často nejotevřenější večer před spaním, jiné se otvírají v době, kdy stráví se svým rodičem delší čas dohromady. Až ta chvíle nastane, buďte připraveni naslouchat.

Někdy se děti nechtějí svěřit rodičům. To je v pořádku – pokud existuje jiná dospělá osoba, které věří. Je jedno, zda je to někdo z rodiny, učitelka, poradkyně.

Rozhovor by měl mít svá pravidla. Například už od útlého věku byste měli dětem vysvětlovat, že vám mají vždy říkat pravdu. Děti by před rodiči neměly nic tajit. Pedofilové často své oběti přesvědčují, že to, co se stalo, je jejich tajemství. Žádný dospělý by neměl dítě nutit, aby něco tajilo před rodiči. To je jasný příznak, že něco není v pořádku, a vaše dítě by to mělo vědět.

Nechte dítě mluvit

Pravidla by měli dodržovat i rodiče – jedním z nejdůležitějších je, aby nepokládali návodné otázky. Děti do deseti let jsou velmi snadno ovlivnitelné, což znamená, že pokud v otázce náhodou zmíníte možnost, která by se mohla stát, začnou o ní uvažovat, i když by to předtím samy od sebe neudělaly. Otázka nezní: „Nedotýkal se tě pan trenér nevhodně? Neukazoval ti penis?“ Správné je se zeptat: „Co se stalo, když jste byli spolu sami?“ I když nemáte podezření na sexuální zneužívání týkající se vašeho dítěte, je stále velmi důležité se ptát, abyste byli v obraze.

Otázku položte pouze jednou. Rodiče mají často potřebu ptát se stále dokola, když mají pochybnosti, ale právě děti do deseti let mohou odpověď změnit jen proto, aby řekly to, co chtějí rodiče slyšet a potěšily je, nebo už měly pokoj. Pravda to ale být nemusí.

Je jasné, že pokud se jedná o případné sexuální zneužití vašeho potomka, je těžké zůstat v klidu. Přesně to ale musíte udělat. Když budete na možné nebezpečí reagovat rozrušeně, ba hystericky, vyvoláte u dítěte negativní emoce a rozhovor bude zbytečně vyhrocený a se sníženou vypovídací hodnotou. Pokud své chování nedokážete kontrolovat, požádejte druhého rodiče, aby s dítětem promluvil.

Hranice spodního prádla

Malým dětem špatně vysvětlíte, jaký dotek je špatný (nevhodný) a jaký dobrý. Tyto termíny jsou zavádějící, protože děti se mohou cítit dobře i po dotycích, které patří k sexuálnímu zneužívání. Mohou je chápat jako pozornost, které se jim doma nedostává…

Lepší je nastavit si s dětmi takzvanou hranici spodního prádla. Dítěti vysvětlíte, že spodní prádlo zakrývá intimní části těla, jichž by se neměl nikdo dotýkat. Tedy nikdo kromě rodičů (a případně lékaře). Zakryté partie se také neukazují a nikdo by je neměl čistit. Spodní prádlo může být skvělou vizuální připomínkou a účinným způsobem, jak vysvětlit dítěti, co jsou intimní partie. Na učení dětí o těchto věcech není nikdy dostatečně brzy. Už 18měsíční dítě může vnímat, že tato část těla je jiná a mělo by se s ní i jinak zacházet. I když to ještě neumí verbalizovat.

Vzdělávejte dítě přiměřeně jeho věku

Je důležité, aby dítě znalo správné termíny, které se týkají názvů těla či sexuálních termínů. Nemusí je tak při rozhovoru s vámi nazývat, ale mělo by mít obecné povědomí, co slova jako penis, vagina, sex znamenají. Samozřejmě úměrně svému věku. Devítileté dítě bude mít jinou slovní zásobu a úroveň porozumění než pětileté dítě.

Nenuťte dítě k blízkému kontaktu

Neměli bychom nutit naše děti, aby se s rodinou či přáteli loučili polibkem. Pokud to chtějí udělat, je to v pořádku, ale takové chování by se nemělo vynucovat. Proč? Učíme dítě, že není v pořádku, když ho někdo políbí nebo se ho dotýká způsobem, který mu není příjemný, ale zároveň mu dáváte pokyn, aby někoho políbilo, když nechce. Dáváte mu tak rozporuplné signály. Úctu přeci lze vyjádřit i jinak – zdvořilým pozdravem, objetím, plácnutím…