Já myslím, že se obecně moc řeší, co je správné a co ne a ze všeho se dělá zbytečná věda. Nám kluk dudlík vyplivl v 7 měsících a byl konec (a prořvané noci). Bývala bych za něj byla ráda. A odnaučování? Tak nějak mi přijde, že se s dítětem časem všechno vyřeší samo. Náš byl třeba prsní závislák, myslela jsem, že budu kojit do 5 let a ono ne – v roce jsem vystihla moment, kdy se po mě pár dnů tolik nesápal, a bylo v klídku po kojení. Stejně tak by se to určitě vyřešilo i s dudlíkem. A že by to třeba trvalo dlouho? Tak ať. Stejně jako se líné dítě jednou naučí chodit nebo čůrat na nočník, tak se každé dítě odnaučí od těchto věcí. Mimochodem, pěkný způsob zbavování dudlíku jsem odpozorovala od kamarádky – byla s dcerkou na návštěvě u „mimi“ a dudlík mu společně „věnovaly“. Když po něm malá pak brečela a volala, tak ho přece dali miminku. A zabralo to.
Mimochodem, moje máma je z 5 dětí, babička měla kromě dětí ještě pole, hospodářství, zvířata a dudlíky nebyly, tak se to prý řešilo kostkou cukru, v případě nouze polité rumem 🙂 Nebyla antikoncepce = nebyl čas se s dítky drbat, jak to činíme my. Takže brali na pomoc všechno. A mamka a její sestry to všechny přežily bez zdraví a bez traumat 🙂
