Milá Jano, moc na Vás myslím. Mé první těhotenství probíhalo naprosto bez problémů a narodil se nám zdravý chlapeček. Druhé těhu bylo mimoděložní. Další opět probíhalo pohodově, až ve 24. tt chlapeček nerostl tak rychle, jak by měl. Na genetice mi dělali všelijaké testy, zda je mimi jen malé, nebo jestli je někde problém s tím, že za 10 dní mám přijít na kontrolu. Pak vše ale vzalo rychlý konec. Po 3 dnech jsem měla slabší pohyby a následovala ihned hospitalizace, kde mi pan doktor na příjmu řekl, že mimi je za hranicí životaschopnosti. Ale vzhledem k tomu, že už to byl 26. týden, nemohli mi lékaři těhu ukončit a řekli mi, že tak do 14 dnů přestane bít srdíčko a poté mi porod , resp. potrat vyvolají. Není nic horšího, než čekat, až v bříšku vyhasne život, který ani nemohl začít… Za 4 dny mi pan doktor na ultrazvuku sdělil: „Dokonáno jest.“ Na ta slova nikdy nezapomenu… 29.1.2009… Na důvod, proč se tak stalo se nepřišlo. Je to tak těžké, bez bříška, bez miminka… i odpovídat synovi, proč mimi není… Dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat a nakonec jsme si za rok jsme si pořídili pejska a do měsíce jsem otěhotněla. Nyní jsou naší Zuzance měsíce… Moc a moc jsme za ni šťastni, ale na chlapečka nikdy nezapomene. Hodně síly, vše se v dobré obratí, už bude jenom líp!!!
